Úplatek do kapsy bílého pláště. Mladí v průzkumu překvapili

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Chybí pediatři, nejsou praktici a personální situace ve zdravotnictví je skutečně špatná, takže lidé mohou mít pocit, že si touhle cestou něco koupí. A asi to pro nás ani není překvapením, protože na mnoha místech je péče skutečně téměř nedostupná a lidé mají pocit, že si pomůžou, pokud dají něco navíc – když nemají možnost legálního příplatku,“ říká pro Seznam Zprávy mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.

Komentoval tak aktuální průzkum agentury Ipsos, který zpracovala pro projekt Jak se žije v Česku na Seznam Zprávách. Podle něj je každý pátý Čech ochoten dát ve zdravotnictví úplatek. V případě mladých lidí ve věku od 18 do 34 let dokonce zhruba každý třetí. Celkem se výzkumu zúčastnilo 1034 respondentů

„Kdyby převažovali starší lidé, dalo by se říct, že je to čistě pozůstatek minulého režimu, kdy to bylo naprosto obvyklé, protože některé věci a služby byly zkrátka nedostupné a lidé měli pocit, že lepší péči si mohou koupit. A to určitě do jisté míry zůstalo,“ míní Sojka.

Skutečnost, že nejmenší problém s uplácením zdravotníků má mladší generace, je ale podle mluvčího lékařů překvapením.

To, že jsou k úplatkářství obecně svolnější mladší generace, ale ukazuje i výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2019, z něhož vyplývá, že téměř polovina Evropanů (48 %) ve věku od 16 do 29 let by považovala za přijatelné poskytnutí drobného daru nebo pozornosti.

Souvislost tolerance úplatků s nižším věkem pak potvrzuje i socioložka Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu Akademie věd, kde třetím rokem vede výzkumný projekt zabývající se korupcí v různých sektorech společnosti.

„U korupce se ukazuje všude – nejen ve zdravotnictví – že mladí lidé obecně častěji deklarují ochotu dát někomu úplatek. A dá se říci, že to obecně plyne z jejich vyšší tolerance k méně závažným typům kriminality, jako jsou právě úplatky, ale třeba i lehké drogy,“ vysvětluje Bašná.

Zmíněná data ji proto nezarážejí. „Dost často se to děje třeba tak, že si za určitý poplatek rezervujete přes internet termín u lékaře, který bude dřívější než pro lidi, kteří si ho domluví v ordinaci. Což na první pohled nevypadá jako úplatek, ale ve skutečnosti to úplatek je, a lze předpokládat, že tuto formu využijí spíše mladí lidé,“ dodává.

Jak ukazuje první graf, s vyšším věkem ochota dát lékaři úplatek skutečně klesá. Například za uspíšení termínu operace by bylo v Česku ochotno uplácet ‚jen‘ 15 procent seniorů ve věkovém rozmezí od 66 do 99 let, ale víc než dvojnásobek mladých do 34 let.

Určité rozdíly v otázce úplatků ve zdravotnictví pak lze pozorovat i na úrovni jednotlivých krajů. Průměrnému podílu lidí (21 %), kteří by zaplatili za termín přednostní operace, se nejvíce vymyká Praha s 37 a Jihočeský kraj s 36 procenty.

Naopak ‚nejlépe‘ si v celorepublikovém srovnání stojí Karlovarský kraj, kde by za tuto výhodu byla lékaře ochotna uplatit ‚jen‘ 3 procenta respondentů.

Souvislost s nižší socio-ekonomickou úrovní kraje ale socioložka přímo nepotvrzuje. „U lidí, kteří mají větší šanci se s tím setkat, existuje logicky větší pravděpodobnost, že úplatek dají. Často jde o lidi, kteří mají kontakty i peníze. Ale ve zdravotnictví je to něco jiného, jelikož každý musí jít někdy k lékaři,“ říká Bašná.

Podobně přitom vede Karlovarský kraj i v případě úplatků za lepší péči. Ochotu je zaplatit má pouhých 7 procent respondentů.

Na chvostu tabulky se pak opět nachází Praha, a také Královehradecký kraj, kde by za kvalitnější službu uplácela více než čtvrtina pacientů (28 %).

Situace, kdy si o úplatek řekne sám lékař, jsou ale dle zkušeností respondentů poměrně ojedinělé. S takovou praxí se setkalo jen 6 procent Čechů.

Nicméně i v této otázce se projevují určité regionální rozdíly, kdy například v Jihočeském a Karlovarském kraji je procento takových zkušeností ve srovnání s průměrem více než dvojnásobné (15 %). Naopak na severovýchodě Čech v Libereckém a Moravskoslezském kraji se jedná o nízké jednotky případů.

Jak ale upozorňuje Bašná, globálně si Česko v otázce korupce příliš dobře nevede. „Postkomunistické země jsou na tom hůř než zbytek Evropy. Global Corruption Barometr zjistil, že zhruba 11 až 17 % lidí má v těchto zemích zkušenost s korupcí ve zdravotnictví, zatímco u zbytku států je to o dost méně,“ říká.

„V době, ve které jsme, si nedokážu představit, že by zdravotnictví mělo být ostrůvkem čistoty v nečistém prostředí. Protože když se koukneme do jiných sektorů, je tam taky určitá korupce. Proto domnívat se, že korupce ve zdravotnictví vůbec nebude, by bylo velmi naivní. A myslím si, že to procento je – naštěstí i díky skvělé etice zdravotníků– ještě poměrně nízké,“ komentuje data mluvčí lékařů Sojka.

„Myslím si, že drtivá většina doktorů nerozlišuje mezi tím, jestli je pacient chudý nebo bohatý, a nečekají, že něco dostanou. A pokud jim někdo přinese kytku nebo kafe, tak to berou jako poděkování. To si představit dokážu. To, že vám někdo přinese bankovky v obálce a přeskočí pořadník, je samozřejmě nepřijatelné,“ uzavírá Sojka.

Možnou cestu ke zlepšení problematiky pak vidí Sojka v tom, že by se v Česku rozšířily určité formy nadstandardní péče, za kterou by si lidé mohli připlatit legálně. Jak ale současně upozorňuje, je zcela nepřípustné, aby se za určitých okolností legální formy darů – jako například ty sponzorské – zneužívaly jako podmínka pro vzetí do péče.

„Nemyslím si, že by bylo správné, abyste mohla na základě platby přeskočit někoho v pořadníku, ale pokud si zaplatíte u specialistů to, že vás vyšetří mimo svoje ordinační hodiny nebo v době, kdy tam mají jen zvané pacienty, tak by to mohlo fungovat,“ nastiňuje Sojka možnou cestu, jak nelegální úplatky redukovat.

„Jsou i státy, kde si platíte připojištění a můžete si například vybrat operatéra. To je u nás nelegální. Už se ale dlouhé roky vede diskuze nad tím, že když jste v jiném stavu, máte svého gynekologa, který vás provází celým těhotenstvím, měla byste pak mít možnost mu zaplatit za určitý nadstandard, že on ve chvíli, kdy budete rodit, a bude to mimo jeho pracovní dobu, tak vás dojede odrodit? Je tohle úplatek, nebo ne?,“ přemítá mluvčí lékařů.

Socioložka Bašná ale v rozšiřování nadstandardní péče spatřuje i určitá úskalí. „Na jednu stranu mi to dává smysl, ale hodně respondentů nám zároveň uvádělo, že pokud by se zavedl oficiální nadstandard, posunulo by to nynější standard do úrovně, kdy by si za něj lidé museli platit. A ti, kteří nemají dostatek prostředků, by pak na některé standardní služby nedosáhli,“ obává se.