Lipsko ohromí zdobnými pasážemi i skleníkem na ploše dvou fotbalových hřišť

Největší saské město, v němž žije více než šest set tisíc obyvatel, za sebou má dost pohnutou historii. Došlo mi to, když jsem letos v létě stála na náměstí Augustusplatz v centru města a dívala se na před několika lety dokončenou novostavbu zdejší univerzity. Moderní prosklená stavba, postavená podle plánů nizozemského architekta Ericka van Egeraata, vzbudila ve městě dost kontroverzí kvůli svému pojetí.

Budova univerzity tu stávala od středověku, ale socialistickému Německu vadila. Hlavně kvůli oblíbenému univerzitnímu kostelu svatého Pavla. Komunistická vláda nakonec nechala kostel včetně veškerého vybavení spolu s budovou univerzity 30. května 1968 odstřelit, aby umlčela sílící protesty proti režimu.

V sedmdesátých letech zde vyrostl nový a poněkud nevzhledný nový univerzitní komplex, a ten šel k zemi zase v devadesátých letech. Nový univerzitní kampus, který je dominantou jednoho z největších evropských náměstí, byl se zpožděním dokončen až v roce 2012. Jeho součástí je i Paulinum – stylizovaná replika průčelí někdejšího kostela, za kterou se skrývá kaple a aula.

Vedle ne moc výrazné budovy opery stojí za pozornost i brutalistní koncertní sál Gewandhaus s obří stropní malbou. Na podzim 1989 se v něm konaly diskuse s opozicí o budoucím vývoji země.

Náměstí Augustusplatz dominuje mrakodrap City-Hochhaus ze sedmdesátých let, který býval součástí univerzity. Dnes v něm jsou kanceláře a na střeše lze najít vyhlídkovou plošinu. Ale tyčí se zde také téměř sto let stará půvabná stavba Kroch High-rise. Tedy první výšková budova ve městě, vysoká třiačtyřicet metrů, se zvonicí a hodinami. Někdejší bankovní sídlo dnes slouží univerzitě, je v něm Egyptské muzeum a v přízemí průchozí pasáž.

Ty nejhezčí lipské pasáže se ale nacházejí o kus dál v okolí náměstí. A rozhodně není dobré je minout. Některé jsou skutečně velkolepé a jinde něco takového neuvidíte.

Zdejší unikátní systém pasáží, průchodů a průjezdů vznikl původně jako součást trhů a veletrhů, protože se díky nim lépe zvládala logistika kolem zboží. Později uvnitř přibyly vzorkové veletržní prodejny.

Teprve v minulém století se mnohá tato místa postupně změnila v klasické nákupní a velmi elegantní pasáže, které doplňují rovněž přístupné dvorky. Veletrhy se v Lipsku konají pořád, ale už počátku dvacátého století v areálu mimo centrum.

Asi nejkrásnější pasáží je Specks Hof z počátku minulého století, který najdete poblíž kostela svatého Mikuláše. Zabírá celý blok, jehož součástí je i historický tržní dům HansaHaus. Komplex byl relativně nedávno zrekonstruován, a lidé si tak můžou užívat několik vnitřních zastřešených dvoran s originálním výtvarným pojetím.

Jednu například zdobí popartový komiks z historie lipských veletrhů, HansaHaus zase potěší milovníky secese. Rozlehlý je také komplex Städtisches Kaufhaus, který vznikl na přelomu devatenáctého a dvacátého století přestavbou barokního paláce poblíž univerzitního kampusu.

Za vidění stojí i Mädler-Passage, kterou v roce 1914 nechal postavit výrobce kufrů Anton Mädler podle vzoru milánské Galleria Vittorio Emanuele II. Je sice menší než její slavná italská předloha, ale o to krásnější je její výzdoba.

Navíc tu sídlí i podniky nabízející některé lipské jídelní speciality. Typický je například moučník Leipziger Lerche, případně zeleninové jídlo známé jako Leipziger Allerlei. Nádherná je i kavárna Riquet v domě kombinujícím secesi s čínskou pagodou – kdysi se tady obchodovalo s čajem, kávou a kořením.

Dospělí, které se snaží jejich děti umluvit na návštěvu lipské zoo, by jim měli rozhodně vyhovět. Není daleko od centra města, pěšky tam lze pohodlně dojít asi za patnáct minut z hlavního nádraží. A je tam toho k vidění tolik, že si je na tohle místo potřeba vyhradit nejméně půl dne. Rodinné vstupné je vcelku přívětivé, v zimní sezoně činí 52 eur (asi 1300 korun), v létě něco přes šedesát. Lístky se dají koupit online dopředu.

Největším zdejším lákadlem je obří několikaúrovňový tropický skleník zvaný Gondwanaland. Není ničím jiným než kombinací zoologické a botanické expozice, v níž nechybí ani lanové mosty či vodopád.

Název odkazuje na prehistorický subkontinent Gondwana, představuje totiž tropické džungle Asie, Afriky a Jižní Ameriky na ploše asi dvou fotbalových hřišť. My jsme v téhle expozici v létě strávili několik hodin a v zimě bude jeho teplé, ale nepřetopené klima ještě příjemnější.

Prohlídku je možné si zpestřit projížďkou loďkami evokujícími proplouvání skutečnou džunglí. Platí se za ni dvě eura (asi 50 korun) za osobu v hotovosti a určitě to stojí za to. Návštěvníkům se nad hlavami tyčí mnohametrové monstery a banánovníky, ve větvích se pohybují různí ptáci a drobní živočichové. Další zvířata, jako třeba lenochodi, velké vydry nebo varani, tu mají své výběhy.

Přímo ve skleníku je i restaurace a malé bistro. Návštěva tohoto místa má jedinou nevýhodu. Skleník Fata Morgana, chlouba pražské botanické zahrady v Troji, už vám vždycky bude připadat trošku malý.

Celá zoo se postupně mění v moderní instituci, kde mají zvířata dostatek prostoru a odkud už v podstatě zmizely staré a nevyhovující pavilony. Příkladem moderní expozice je třeba komplex primátů Pongoland, před pár týdny otevřelo také nové terárium. V původních historických pavilonech hned za vchodem jsou dnes akvária, v nichž jsou k vidění manty, mořští koníci nebo třeba medúzy.

Úplně jiné Lipsko může člověk objevit, když se vydá do areálu bývalé továrny na bavlnu, Leipziger Baumwollspinnerei. Bývala to největší kontinentální přádelna, která zpracovávala bavlnu z afrických kolonií. Proměnila se v rozsáhlé umělecké a kulturní centrum, v němž sídlí galerie, umělecké ateliéry, obchody a kavárny. Pozor, živo tu bývá jen přes týden a v sobotu. V neděli jen tehdy, pokud se tu konají nějaké akce. A v pondělí mívají galerie zavřeno.

Nedaleko přádelny teče vodní kanál ústící do řeky Weiße Elster. Oblíbenou zdejší kratochvílí jsou projížďky na kánoích a kajacích, které se tu dají snadno půjčit. Případně si lze zaplatit turistickou projížďku na větší lodi.

V Lipsku doporučuji k vidění také evangelický kostel svatého Tomáše – Thomaskirche. V letech 1723 až 1750 v něm působil skladatel Johann Sebastian Bach coby sbormistr slavného kostelního chóru, což byla velice prestižní funkce. Nejslavnější lipský rodák je v kostele i pohřben, ačkoli původně jeho ostatky ležely v kostele, který nepřežil bombardování, a byly sem přemístěny v roce 1949.

Osvědčeným tipem, zvláště pro zimní období, je také uměleckoprůmyslové muzeum Grassi se skvělou stálou expozicí i povedenými krátkodobými výstavami. Za své jméno vděčí obchodníkovi a mecenáši Franzi Dominicu Grassimu. Areál z let 1925 až 1929 se svými zelenými nádvořími je oblíbeným místem na procházky nedaleko centra města.

I lidé, kteří nepřijedou do Lipska vlakem, by se měli jít podívat na zdejší nádraží. Jeho budova, otevřená roku 1915, každého příchozího ohromí svými rozměry. Průčelí největší evropské hlavové železniční stanice měří téměř tři sta metrů.

Pod nádražím je umístěn třípatrový obchodní dům Promenaden s téměř 150 obchody, restauracemi, kavárnami a bary. Na koleji číslo 24, uzavřené pro dopravu, je k vidění několik historických lokomotiv.

Už více než deset let je součástí nádraží podzemní stanice železnice S-Bahn. Kvůli této trati zde vybudovali velký tunel hluboko pod centrem města. Cestování jím je rychlé a pohodlné. Díky S-Bahn se dá z nádraží během ani ne dvaceti minut například dojet podívat k Památníku bitvy národů. Tedy poněkud naddimenzované připomínce toho, že tu v roce 1813 Prusko se svými spojenci porazilo francouzského císaře Napoleona.

Tyčí se nad umělou vodní nádrží nazvanou Jezero slz. Na mapě je označený jako Völkerschlachtdenkmal, lidově mu tu říkají Völki. Stojí za vidění i zvenčí, ve vnitřní expozici se případně dá po pěti stech schodech vystoupat až na horní plošinu s výhledem do daleka.

Najít v Lipsku ubytování například prostřednictvím portálu Booking.com není těžké. Ceny se však hodně mění podle toho, zda se ve městě zrovna koná nějaká velká akce, jakou je třeba knižní veletrh.

Do Lipska je solidní vlakové spojení, ovšem až na výjimky je třeba přestupovat v Drážďanech – cesta z Prahy trvá necelé čtyři hodiny. Nejlevnější je vlak, který z české metropole vyjíždí kolem půl sedmé ráno. Nejlacinější zpáteční spojení vyjíždí z Lipska kolem páté odpoledne. Má smysl kupovat lístky dopředu, pak jízdenka v jednom směru vyjde na necelé čtyři stovky.

Autem je to do Lipska z Prahy tři hodiny, z Plzně necelé čtyři a z Liberce necelé tři. Parkování ve městě je však poměrně drahé, v centru stojí podzemní parkoviště 20 eur na den (zhruba 450 korun), u zoo se platí 12 eur za den (asi 300 korun).

Navíc je nutné si předem vyřídit takzvanou ekologickou plaketu, protože velká část území města spadá do ekologické zóny. Do ní mohou vjet pouze auta opatřená touto zelenou známkou na skle. Dá se objednat online a měla by přijít poštou do 14 dnů. Stojí většinou 400 až 600 korun, prodávají ji různé firmy, má neomezenou platnost a platí i v jiných městech v Německu.

Kromě elektroaut a hybridů či aut na plyn ji lze využít na benzinová auta s katalyzátorem a na diesely splňující normy Euro 3 a Euro 4. Starší auta na naftu, která se do těchto norem nevejdou, do města vůbec nesmějí vjet. Kontroly nejsou nijak intenzivní, ale ten, kdo známku nemá, zaplatí pokutu 80 až 100 eur (2 až 2,5 tisíce korun).

Nákupu známky se dá vyhnout parkováním mimo zónu. Na krajích města jsou bezplatná parkoviště Park & ​​Ride, na která navazuje veřejná doprava. Jedno dobře umístěné se nachází například u Památníku bitvy národů, další u veletržního komplexu.