Drážďany: Vynechte nákupy, jděte na zámek a na nejstarší visutou lanovku

Centrum Drážďan je krásné, ale tentokrát se od něj vydáme na jiná místa, která vás uchvátí neméně. Přímo z historického centra se dostanete autobusem číslo 63 na předměstí do čtvrti Blasewitz. Od zastávky Schillerplatz je to jen pár kroků k příjemné zahradní restauraci Schillerhof, pojmenované po slavném spisovateli. Prožil tu dva roky a napsal zde slova pro Ódu na radost. Inspirace tu měl víc než dost: poetická místa podél Labe nebo procházky po viničných svazích na protějším břehu čtvrti Loschwitz.

Naproti Schillerhofu je závěsný ocelový most. Podle návrhu městského architekta Clause Köpckeho ho dokončili v roce 1893. Díky své nápadné světle modré barvě si vysloužil jméno „Modrý zázrak“.

Přes Schillerplatz se vydejte uličkami napříč čtvrtí Blasewitz, jejíž podobu formoval architekt Karl Emil Scherz. Navrhl například místní radnici, vilu Rothermundt, blasewitzské gymnázium a kostel Ducha svatého.

Nemusíte mít ale přesný plán, co vše zde prozkoumat. Stačí se procházet mezi vilami, a obdivovat rozmanitost jednotlivých staveb. Někde vás zaujme zdobná dřevěná stříška, jinde pestrobarevný zahradní altánek anebo busta v domovním výklenku.

Obě čtvrti dělí „jen“ most Modrý zázrak, ale jsou v mnoha směrech dost odlišné. „V Blasewitz lidé bydleli nastálo, zato v Loschwitz si movití obyvatelé Drážďan nechali postavit letní byty. Jezdili sem umělci, lékaři nebo univerzitní profesoři. A dodnes je tu hodně specifická atmosféra. Neuvidíte tu davy turistů ani velká obchodní centra. Tady je vše takové spíše komorní. Obyvatelé Loschwitz jsou opravdu hrdí na to, že se jim daří uchovávat historický ráz této čtvrti,“ vysvětluje Christian Barth z místní radnice.

Centrem Loschwitz je náměstí Körnerplatz, ale nečekejte nic velkolepého. Jen širší ulice, odkud vedou krátké postranní uličky k Labi. Před další cestou si dejte třívrstvý dort Eierschecke v kavárně Wippler. Tahle dobrota s lehkým pudinkovým krémem je populární nejen v Drážďanech, ale po celém Sasku.

Přímo naproti kavárně je vstup na lanovku, jež vás vyveze do čtvrti Weißer Hirsch. Na trase dlouhé 547 metrů stoupá 95 metrů do výšky a stihnete se porozhlédnout po okolí. Až vystoupíte z lanovky, budete pár kroků od speciálního místa, odkud uvidíte nádherné panorama.

Restaurace Luisenhof má totiž tak trochu monopol na výhledy. Funguje od roku 1895, kdy lanovka svezla první pasažéry. Z terasy uvidíte nejen zmíněný Modrý zázrak, ale také historické panorama saské metropole. Není divu, že se podniku přezdívá „Balkon Drážďan“. Největší slávu zažila restaurace v meziválečném obdoby, kdy na místní taneční terasy jezdil například spisovatel Erich Kästner, autor populární knihy Emil a  detektivové.

Lanovkou se vrátíte na Körnerplatz. V okolí jsou malebné domky a umělecké ateliéry. Spletí uliček se dostanete ke Künstlerhausu (Domě umělců), kde najdete informace o slavných osobnostech včetně Mozarta, Goetha, Schillera, Kleista a bratří Humboldtových.

„Každoročně tu koncem června probíhá festival, kdy máte možnost navštívit umělecké ateliéry. Místní si sice střeží své soukromí, ale zároveň jsou rádi, když mohou ukázat, co je tady inspiruje,“ říká Christian Barth a dodává, že další zajímavá série akcí bude na podzim, kdy můžete degustovat vína od místních vinařů. Na svazích Loschwitzu jsou totiž od 11. století vinice. Některé můžete zahlédnout během další cesty do výšin – tentokrát takzvaným Schwebebahnem. Je to nejstarší visutá lanovka na světě z roku 1901.

Vydat se můžete i za hranice Drážďan a k dopravě namísto auta či vlaku využijte mnohem lepší prostředek - historický parník. Ten vozí turisty po Labi již téměř 200 let. Firma Weisse Flotte Sachsen GmbH vlastní nejstarší a největší flotilu kolesových parníků na světě. Plavby se konají od 29. března do 23. listopadu.

Z centra Drážďan počítejte zhruba dvacet minut, než se dostanete k přístavišti, protože musíte obejít zborcený Carola most. Můžete si vybrat plavbu do Míšně nebo do Bad Schandau, ale pokud máte málo času, ale chcete stihnout maximum, pak se vám bude líbit Zámecká plavba například parníkem Dresden z roku 1926. 

Jakmile se objeví plavčík ve stylovém oblečení, který kontroluje lístky, je ideální čas zamířit k některému z dřevěných sedátek. Nevyplatí se tolik spěchat, abyste si zabrali místo na horní palubě. Ve střední části lodi zůstanete hezky ve stínu a budete mít pěkný výhled na okolí.

Během dvouhodinové plavby dostanete výklad o zámcích, kolem kterých plujete. Možná ale stačí, že se necháte unášet pomalým tempem až k zámku Pillnitz, jehož světlá fasáda je viditelná z velké dálky. Loď zakotví poblíž impozantního zámeckého schodiště, jež vede přímo k Labi. Návštěvu barokního zámku můžete klidně vynechat, protože v hlavní části probíhá rekonstrukce. Mnohem zajímavější je okolní park plný květinových ornamentů.

Tak jako Loschwitz lákal movité obyvatele Drážďan, působila předměstská čtvrť Hellerau na milovníky inovací. Z hlavního nádraží jezdí přímá tramvajová linka 8 na toto předměstí. Půlhodinová cesta je zážitek, protože jen co opustíte městskou zástavbu, projíždíte lesem. Když už se zdá, že jedete „na konec světa“, vynoří se před vámi malebné domy a domky, obklopené pečlivě udržovanou zelení.

Vystupte na zastávce Festspielhaus. Pár kroků od stanice je středobod prvního zahradního města v Německu. V roce 1909 jeho výstavbu inicioval podnikatel Karl Schmidt. Centrem Hellerau je impozantní budova Festspielhaus, postavená pro taneční, divadelní a hudební akce. Vlevo od hlavního vchodu je infocentrum, kde si můžete pořídit audioprůvodce do mobilu. Funguje po celém areálu zahradního města. Dozvíte se nejen podrobné informace o jednotlivých částech města, ale také uslyšíte, co tu zaujalo Franze Kafku, Oskara Kokoschku nebo slavného architekta Le Corbusiera.

Od roku 1907 sídlil na Münchner Platz soud a v přilehlých ulicích byla mužská a ženská věznice. Během druhé světové války tu byly vězněny stovky bojovníků proti nacismu. Dnes je v těchto prostorách stálá expozice s podrobnými informacemi o lidech potrestaných za účast v odboji, za poslech zahraničního rozhlasu nebo za politické názory.

V prvním sále nepřehlédněte část výstavy označené naší vlajkou. Uvidíte archivní fotografie a úřední dokumentaci o vězních a vězenkyních. Jednou z nich byla Milada Horáková, která pomáhala ilegálnímu odboji.

„Po čtyřech letech věznění v Praze a na terezínské Malé pevnosti byla 12. října 1944 převezena sem do Drážďan. Dne 23. října 1944 si vyslechla u soudu trest: osm let za přípravu velezrady. Dne 8. prosince 1944 byla z Drážďan převezena do ženské věznice v bavorském Aichachu, kde ji v roce 1945 osvobodila americká armáda,“ říká historik Gerald Hacke z památníku Münchner Platz.

Další známou českou osobností spojenou s touto věznicí byla Milena Jesenská. Slavná novinářka publikovala v ilegálním časopise V boj! Do drážďanského vězení ji deportovali koncem února 1940. V červnu téhož roku tamější soud zastavil řízení proti Jesenské, propuštěna ale nebyla. Místo toho byla přes Prahu převezena do koncentračního tábora Ravensbrück, kde 17. května 1944 zemřela.

Součástí stálé expozice památníku jsou také dopisy, fotografie a další osobní předměty, které měli vězni u sebe. Ve vitríně uvidíte například kresby loutkoherce Josefa Skupy, tvůrce legendární dvojice Spejbla a Hurvínka. Známé postavičky kreslil pro své kamarády – spoluvězně. Skupu do Drážďan odvezli v roce 1944 poté, co ho někdo udal, že poslouchá zahraniční rozhlas. Během bombardování Drážďan se mu podařilo z poškozené věznice uprchnout.

Jsou zde také žádosti o milost i poslední vzkazy nejbližším, které mnohdy nebyly doručeny. Uvidíte tu úmrtní oznámení, které děti Jindry Jaklové a jejího muže Karla rozeslaly v září 1943 příbuzným a přátelům. Soukromé oznámení v novinách bylo zakázáno… Přímo z expozice vedou okna do vnitrobloku, kde stála gilotina. V Drážďanech bylo v době nacistické diktatury popraveno 1345 lidí, z toho 846 české národnosti. Na místě bývalého popraviště stojí sousoší, které vytvořil Arnd Wittig. Vzdává hold všem, kdo zaplatili cenu nejvyšší v boji za svobodu.