V Česku se poprvé sešla komise pro nepřirozená úmrtí dětí. Kvůli Viktorce

Kvůli tragickému případu tříleté Viktorky, která zemřela rukou svého otce bojujícího se závislostmi pár měsíců poté, co mu ji úřady svěřily do péče, se poprvé v Česku sešla komise pro nepřirozená úmrtí dětí.

Jde o multidisciplinární komisi vycházející ze zahraniční praxe, které se účastní odborníci z různých oblastí: justice, zdravotnictví, policie až po nově zřízeného ochránce práv dětí Martina Beneše.

„Chci doufat, že alespoň v tomto to nebude zbytečné. Že to pomůže k tomu, aby další děti přežily,“ popisuje dětský ombudsman v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Mluví o tom, že případ může znamenat probuzení pro společnost a k nastavení pojistek, které mají ochránit děti. Včetně toho, že se vyladí, jak má fungovat samotná komise.

Jste jeden z členů takzvané komise pro nepřirozená úmrtí dětí. Aktivovala se kvůli aktuálnímu případu zavražděné Viktorky?

Ano, je to tak. Chci zdůraznit, že nejde o první dítě, k jehož úmrtí došlo za takhle zvláštních okolností. Bohužel se něco takového stává. A stává se to se železnou pravidelností zhruba desetkrát ročně. Komise pro nepřirozená úmrtí dětí je něco, po čem odborná veřejnost dlouho volala. V létě loňského roku se stala součástí vládního programu Bezpečné dětství a poprvé se skutečně sešla předminulý týden v souvislosti s tímto nešťastným případem.

Když zmiňujete další děti. Zabýváte se aktuálně jen případem Viktorky, nebo i dalšími? Napadá mě například případ batolete z ubytovny na Lounsku…

Jako člen komise jsem vázaný mlčenlivostí. Nerad bych tuto informaci upřesňoval. Nepřipadá mi eticky v pořádku, abych na tento dotaz odpovídal.

Jak tedy probíhalo první setkání komise?

Bavili jsme se o tom, jak postupovat, jak nastavit procesy. Vypadá to byrokraticky, a i takové ohlasy jsem zaznamenal: proč se scházíme, že to mají řešit orgány činné v trestním řízení… Ty se samozřejmě budou zabývat trestní zodpovědností, pokud nějakou vůči někomu dovodí. Komise se schází primárně proto, aby vyhodnocovala systémové problémy, pokud k nějakým došlo, a pokusila se je nastavit tak, aby tomu nedocházelo.

Abych si to dokázal představit, řešili jste tedy organizační věci, jako jak často se budete potkávat, jakou formou, co budete studovat a podobně?

Domnívám se, že pokud výsledky mají být k něčemu, tak jenom nastavení toho, kdo v komisi všechno bude a jakým způsobem se bude postupovat, je záležitost na delší dobu. Je proto možné, že si na prvním případu popíšeme i limity komise a co je potřeba, aby komise fungovala opravdu dobře. Že si třeba řekneme, ke kterým informacím se dostaneme a do jakých spisů se dostaneme. Jestli se dostaneme ke spisu OSPOD a s jakými omezeními, jestli se dostaneme do soudního spisu, jestli se dostaneme do zdravotní dokumentace. Což není vůbec jednoduché beze změn v zákonech. Je možné, že část výstupu práce nad prvním případem bude i to, že to nejsme schopni dobře uchopit, protože nemáme přístup ke všem podkladům, které bychom potřebovali.

Chápu správně, že komise nemá přístup ke konkrétním spisům?

Nechci vynášet konkrétní informace, ale když nedošlo k legislativní přípravě, aby se komise mohla sejít co nejdřív, tak je zřejmé, že se jako běžný smrtelník k zdravotnické dokumentaci nedostanete.

Výsledkem tedy bude doporučení, aby se komise právně ukotvila a měla nějaké konkrétní kompetence?

Ano. Výsledkem prvních setkání komise může být výstup pro zákonodárce, že pokud chtějí, abychom fungovali a přinášeli, co se od nás očekává, tak pojďte upravit legislativu, abychom mohli pracovat.

V čem je za vás jako dětského ombudsmana, ale i dlouholetého opatrovnického soudce, případ Viktorky tak pozoruhodný, tak bolestný, že komise konečně zasedla?

Rád bych se konkrétním případům věnoval co nejméně. Mám limitované informace a kdybych je měl, tak je zase nemohu zveřejňovat. Ale na tuhle otázku myslím odpovědět můžu.

Z mého pohledu je zřejmé, že v tomto případě nedošlo k tomu, že jsme o dítěti nevěděli. Leckdy se může stát, že se něco stane dítěti, kterého jsme si do té doby nevšimli. Což samozřejmě může být systémová chyba. Ale tady je to komplikovanější v tom, že jsme o dítěti věděli. Věděli jsme, že tam jsou problémy a ty jsme nějak vyhodnotili a výsledkem je to, co se stalo. Z tohoto důvodu je to případ, o kterém se vede diskuze více než o jiných.

Už o Viktorce věděl soud, věděl o ní OSPOD…

Je to i díky paní pěstounce, která o případu mluví. Často není nikdo, kdo případ vynáší na světlo. Myslím, že je dobře, že se o tom mluví, i když je to debata nad tragickým tématem. Nasvěcuje to situaci a dává to prostor, aby se systém lépe nastavil.

A cíl komise je zjistit, co šlo v případě Viktorky udělat jinak a pomoci tak zachránit další děti?

Ano. To je ten popis. Je to jako vyšetřování letecké nehody. Nejde primárně o trestní odpovědnost, i když z toho mohou vzejít poznatky v tomto smyslu, ale jde o to primárně zjistit, co jsme udělali špatně a nastavit takové mechanismy, aby k tomu příště nedošlo.

Kdyby komise nezasedala, tak byste se tomuto tématu věnoval z pozice dětského ombudsmana?

Přesně. Já jsem komisi pro nepřirozená úmrtí dětí vážně chtěl, uvažoval jsem, že bych se komisi případně pokusil nějak vytvořit na úřadu dětského ombudsmana. Bylo by to interní šetření úřadu, ale můžeme si přibírat konzultanty.

S vašimi zkušenostmi s opatrovnickými soudy: je v případu nějaký očividný viník skrytý v systému?

K tomu se nemůžu vyjadřovat, případ znám jen zprostředkovaně. Co si ale můžu dovolit říct a co bych i doporučoval pozornosti, je otázka soudního dohledu, který byl nařízený, a jeho efektivity. To je něco, na čem jsme se ještě v justici podíleli, jak efektivně nastavit soudní dohled. Projekt pokračuje a zabývá se různými situacemi, jednou z nich je užívání návykových látek rodiči a jak správně postupovat, pokud jsou rodiče uživateli. A jak správně vést dohled, aby byl efektivní a včas zasahoval. Jak jsem pochopil, tak v této věci byl nařízený soudní dohled, ale prakticky realizovaný příliš nebyl.

Veřejná diskuze se hodně soustředí na to, jestli bylo rozhodnutí správné, nebo špatné, ale podle mě ta otázka leží více v tom, jestli byl soudní dohled vykonávaný dobře, nebo špatně. To je to systémové téma, na které bychom se měli zaměřit.

Takže kontrola toho, jestli rodiče péči o dítě zvládají?

Jestli je to stabilní, jestli se to zhoršuje, jestli je potřeba do toho nějak zasáhnout. Často je to uchopováno jako formální nástroj, nařídí se soudní dohled, ale ten má milion kvalit, jak bude vykonávaný. A na tom hrozně moc záleží.

Tragický případ Viktorky tedy způsobil, že se začaly řešit pojistky, které mají děti chránit?

Chci doufat, že aspoň v tomto to nebude zbytečné. Že to pomůže k tomu, aby další děti přežily.