Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
Štvalo je, že svačiny jejich spolužáků mají ke zdravé stravě daleko. Aby ale mohly něco změnit, potřebovaly nejdřív posbírat všechny informace. Čtyři žačky ze základky v Píšti na Opavsku tak spustily vlastní výzkum.
Začaly soustavně sledovat, jaké potraviny si nosí děti do školy. A zjistily, že povětšinou to není strava, která by byla vyvážená. Často je ve svačinových boxech sladká věc, například šáteček – která ale obsahuje celou doporučenou denní dávku cukru. Naopak téměř úplně chyběla zelenina.
Projekt tím ale neskončil, naopak. Protože stravování je především otázka rodiny, oslovily s dotazníky také rodiče. Nakonec uspořádaly workshop pro mladší spolužáky. Řešili spolu zdravé stravování a mimo jiné je také naučily rovnou pár receptů na chutné, ale přitom vyvážené svačiny, které si zvládnou připravit sami. Největší úspěch měly nepečené tortilly.
„Když je ve škole navedeme k tomu, že se dá jíst lépe, tak pak mohou přijít domů, říct rodičům, že jim nějaká zdravá svačina chutnala, a pak ji začít i nosit do školy,“ říká jedna z členek badatelského týmu Andrea Homolová.
Na první pohled velmi výjimečný, a také hodně náročný projekt by do budoucna měl být na českých školách daleko obvyklejší. Počítá s tím totiž reforma výuky, jejíž finální návrh má teď příležitost připomínkovat veřejnost.
Od učitelů se nově očekává, že budou žáky podporovat ve zkoumání nebo veřejně prospěšných aktivitách. Ve fyzice, chemii, přírodopisu, ale i společenskovědních předmětech se má velký prostor nově věnovat pozorování, experimentům a bádání.
Jak by to mohlo vypadat, ukazují právě příklady projektů, které žáci prezentovali na letošní badatelské konferenci. Pořádá ji pravidelně vzdělávací centrum Tereza a letos tady své projekty představilo 31 školních týmů nejen z Česka, ale i Gruzie, Irska nebo z Ukrajiny.
Žákovské týmy a prezentace jejich badatelských projektů.
Například na základní škole v Píšti, odkud pochází tým děvčat z úvodu, mají na druhém stupni rovnou volitelný předmět zaměřený na experimenty a výzkum.
„Jmenuje se to badatelská praktika. Děti si projekt zvolily samy. Nechávám je co nejvíce samostatně pracovat. Jsem spíš takový pozorovatel. Když jdou ale směrem, který nemusí být úplně ideální, tak se je snažím nějakými otázkami navést,“ popisuje tamní učitelka matematiky a chemie Renáta Hasalová, jak přistupují k badatelské výuce.
Na školách proto ale nebudou muset vznikat samostatné předměty. Badatelská výuka se dá stihnout i během běžných předmětů.
„Neděláme pokaždé badatelskou výuku, ale hodně propojujeme, osaháváme, prozkoumáváme. Zkrátka co nejvíce praxe. Pro mě nemá moc význam, aby děti znaly všechny vzorce. Chci, aby si uměly poradit v běžném životě. Třeba když se jim ucpe odpad, aby věděly, co použít,“ popisuje ve zkratce učitelka chemie a přírodopisu z pražské ZŠ Ohradní Edita Machová.
Bude záležet na učitelích
Možností, co mohou žáci zkoumat, je celá řada. Navíc tím mohou pomoct i svému okolí. Dvojici žaček ze středočeské ZŠ Třebotov například vadilo, že v potoce, kolem kterého chodí, to v jednom místě zapáchá. Vypadalo to na nějaké soustavné znečišťování.
Začaly proto odebírat vzorky vody a přišly na to, že v jednom místě se do potoka patrně dostávají fekálie. Chystají se o tom informovat také místního starostu.
Co se píše v novém zadání pro školy
Takhle se v návrhu reformy mluví o tom, s čím by se měly děti potkávat ve výuce fyziky, chemie a přírodopisu:
„Žák je ve výuce ve třídě, specializovaných učebnách i venkovním prostředí veden k pochopení základních přírodních dějů a jejich zákonitostí a využívání těchto znalostí. Přitom používá především empirické metody a postupy poznávání světa (např. pozorování, měření, experimentování, ověřování hypotéz, využívání modelů). Žák se rovněž učí využívat a propojovat poznatky v oblasti přírodních věd a technologií s dalšími oblastmi lidského poznávání a jejich praktickými aplikacemi i v každodenním životě. Vzdělávací oblast nemá pouze povahu rozvoje znalostí a dovedností, ale formuje rovněž postoje žáka k přírodě a životnímu prostředí.“
Zdroj: Revize RVP
Podobné projekty chce tedy reforma výuky podporovat. Na tom, co bude napsáno v nových osnovách (oficiálně rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání) ale příliš nezáleží, jak upozorňuje ředitel vzdělávacího centra Tereza Petr Daniš:
„Možná dosavadní verze nevyzývala k badatelské výuce tak silně, ale rozhodně neházela klacky pod nohy inovacím,“ upozorňuje Daniš, že už se současným zadáním Ministerstva školství se dalo inovativně pracovat.
Zatím ale v učitelském prostředí panuje kolem revize spousta otázek a patrná je i nervozita z toho, že řada věcí není dostatečně vyjasněná.
„Vzbuzuje to tak obavy, že změny nebudou snadno přijímané. Zatím se nedaří úplně zvládnout třeba komunikaci směrem k pedagogické veřejnosti,“ dodává Daniš, který ale jinak záměr Ministerstva školství jednoznačně podporuje.
Jak to dopadne?
To se nese prozatím ve všech debatách o reformě výuky jako základní výhrada. Že všechny dobré záměry mohou narazit buď na nepochopení, nebo zkrátka na rozpor s reálným provozem škol.
„Vnímám jako trochu negativní, že výstupy jsou velmi obecné a široké,“ zmínil například na posledním kulatém stole k reformě matematiky ředitel opavské základní školy Otická Arnošt Žídek.
„Trochu se obávám, že většina učitelů potřebuje nějaký pevnější rámec. Když se třeba podíváme na výstupy devátého ročníku, tak učitelé stejně budou mít tendenci dívat se spíše na to, jak jsou tvořeny přijímací zkoušky z Cermatu,“ dodává Žídek.
Úspěch chystané reformy výuky tak mají v rukou učitelé. Pokud je stát, zřizovatelé a ředitelé dostatečně podpoří, aby se mohli s dětmi věnovat praktické výuce a bádání, může se leccos změnit.
Jinak i nadále půjdou vpřed pouze nadšenci. Tedy jako třeba týmy učitelů a žáků z badatelské konference.
