Tady se sbíhají sliny každému. Jak také může vypadat oběd ze školní jídelny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vůně pečeného chleba se line z kuchyně a prostupuje chodbami. Nejsme přitom v žádné restauraci ani pekárně, ale na jablonecké Základní škole Šumava. Příznačný název, když jde o chleba. Je úterý, a to se tady děti na čerstvé bochníky už zvykly těšit.

„Začali jsme chleba zkoušet během covidu, když jsme vařili do krabiček. Teď už točíme tři druhy. Děláme ale taky rohlíky nebo focacciu,“ popisuje Aleš Smutný. Ten dříve provozoval s manželkou vyhlášenou bedřichovskou restauraci U Smutných v Jizerských horách, teď je ale hlavním kuchařem zdejší školní jídelny.

Je to skoro lepší než televize, pozorovat jak bochníky rostou a postupně chytají barvu. K tomu je před konvektomatem hezky teplo. Školní chleba ale není jedinou věcí, která na první pohled návštěvníka zdejší jídelny upoutá.

Kormidlo tady drží v ruce totiž nezvykle mužské trio. Aleše Smutného doplňuje kuchař Ondřej Dyntr a všemu velí vedoucí školní jídelny Břetislav Fiala Maier.

„Všechno je o kolektivu. Kdyby kluci nechtěli vařit pro děti a nebavilo je to, tak tady ani jeden nebude. Přál bych každému vedoucímu, aby se mu to takhle sešlo,“ libuje si Fiala Maier.

Tahle školní jídelna je vyhlášená. Žádné UHO, známé jako univerzální hnědá omáčka, podávaná dodnes prakticky ke všemu v některých školách. Sem si pro inspiraci jezdí další kuchaři a kuchařky.

Přitom ještě před nějakými sedmi lety tady většina žáků druhého stupně na jídlo nechodila. A rodiče si stěžovali.

„Za to málo peněz dělá naše školní jídelna opravdu hodně muziky. Je to tím, že pan vedoucí leží v cenících a má perfektní přehled, kdy koupit třeba kvalitní maso levně. Pečou vlastní chleba, na tom taky ušetříme peníze. A já za práci navíc dám rád kuchařkám a kuchařům nějakou odměnu,“ potvrzuje ředitel školy Jan Kolář.

Aby takovou partu udržel, potřebuje ředitel alespoň základní úroveň financí. Dnes to tady zvládají jen tak tak. Přitom Ministerstvo školství plánuje, že ještě omezí výdaje na nepedagogické pracovníky. Škrty by pak dopadly i na zdejší školní kuchyni. A to v situaci, kdy inflace ještě ne tak dávno dosahovala dvojciferných hodnot, a všechno podražilo.

Přitom pro peníze to zdejší kuchaři rozhodně nedělají. Nástupní plat kuchařů bez praxe podle tabulky je 16 130 korun hrubého, tedy 2770 korun pod hranicí minimální mzdy – školy proto musí platy dorovnávat osobním ohodnocením. Jsou to srdcaři, kterým jde o to, aby děti jedly kvalitně. A k tomu mají ještě práci bokem, aby přilepšili rodinným rozpočtům.

„Můžeme si dovolit pracovat ve školní jídelně, protože máme každý ještě jeden job. Jsme rádi, že dětem chutná. Kdyby tady ale nebyla taková parta a neměli bychom podporu ředitele, tak bychom tady nebyli,“ popisuje kuchař Ondřej Dyntr.

Kolem 11. hodiny přidá vedoucí na Instagram školní jídelny fotky dnešního oběda. Ano, tahle školní jídelna má i účet na Instagramu s hodně slušnou tisícovkou sledujících.

„A už přibývají lajky od žáků,“ usmívá se při pohledu na telefon Fiala Maier.

Nejen proto, že z toho má radost. Běží totiž čtvrtá hodina, takže žáci musí lajkovat tajně pod lavicí. Na příspěvek ale děti už čekají, protože přichází každý den zhruba ve stejný čas. Mimo výuku jsou jenom žáci školního parlamentu, kteří zrovna ve školní jídelně zasedají. Mimochodem právě parlament rozhodl o tom, že místní jídelna dostane jméno Šumák.

„Jídelna by měla na jednu stranu děti trochu vychovávat, ale zase by tam měly chodit rády. Proto jsme i chtěli, aby si žáci vzali i tím jménem jídelnu za svou,“ dodává Fiala Maier.

Dnes je na jídelníčku dýňová polévka a pečená kuřecí stehna. Podle toho, jestli mají děti jedničku nebo dvojku, je k nim buď bramborová kaše nebo salát Fantazie. Tohle pojmenování platí doslova, protože děti na talíř dostanou jen stehna a skvělý školní chleba.

Různé druhy zeleniny, luštěniny nebo těstoviny spolu s domácím dresinkem jsou připravené v salátovém baru. Každé dítě si nabírá, na co má zrovna chuť.

„Zkus beraní roh, není pálivý,“ doporučuje jedné ze žaček vedoucí školní jídelny.

„Fakt? Tak já si vezmu,“ říká a nabírá si na talíř kromě kukuřice, rajčat a nakládaných cibulek taky jeden beraní roh na zkoušku.

A proč vůbec salátové bary jídelna dělá?

„Učíme je tím samostatnosti. Nabírají si samy, nikdo je nekontroluje ani nehlídá. Samozřejmě, že děti mají nejradši kukuřici, devadesát procent z nich si ale nabere od každého něco,“ vysvětluje Fiala Maier.

Do budoucna chtějí jít ještě dál. Salátový bar rozšířit mezi dva sloupy uprostřed školní jídelny. A přidat k tomu také polévku. Některá jídla by si ale žáci mohli nakládat úplně sami. Třeba rizoto.

A cena oběda? Děti na prvním stupni platí 31 Kč, na druhém 33 korun a 15letí a starší 35 korun.

Takže za pár drobných se dá opravdu vařit kvalitně a chutně. Jen to vyžaduje souhru spousty okolností – kvalitní vedení, dobrý kolektiv, podporu ředitele a samé srdcaře.