Článek
V průměru bezmála šest osob se zkušeností s bezdomovectvím měsíčně a přes 70 ročně umře v Česku podle oficiálních statistik přímo na ulici.
Celkově jich pak bylo 845 v rozpětí let 2010 až 2022. Jde přitom jen o oficiálně zaznamenaná úmrtí lidí, kterým zdravotníci přidělili speciální diagnózu Z59 skrývající „problémy spojené s bydlením a ekonomickými okolnostmi“.
Podrobně se rozhodli právě úmrtí osob s touto diagnózu shromážděné Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) prostudovat analytici Platformy pro sociální bydlení.
„Rádi bychom upozornili na to, že lidé bez domova neumírají jenom přes zimní měsíce, ale celoročně,“ vysvětlovala ředitelka Platformy pro sociální bydlená Barbora Bírová, proč se rozhodli zabývat právě úmrtími.
Ve výsledku analyzovali soubor úmrtí 7729 lidí bez domova v období od roku 2010 do roku 2024. Podle analytika z platformy Dmitriie Shabalina, který s daty pracoval, je ovšem potřeba vnímat limity dostupné statistiky
ÚZIS diagnózu Z59 sleduje od roku 2010. Lidé s touto diagnózou nemusí být v době úmrtí bez domova, zdravotnický kód pouze prozrazuje, že se dané osoby během svého života s tímto problémem potýkaly. A samotný ústav upozorňuje, že v řadě případů mohly osoby umřít či být ošetřeny bez toho, aby jim byla přiřazena diagnóza Z59.
Poznámka: Data o počtu úmrtí mohlo v prvních letech ovlivnit i to, že první roky nebyla diagnóza příliš využívaná.
„Neexistují data, která by obsahovala podrobné údaje o všech lidech, kteří mají problémy s bydlením. Je to jedna z možností, jak do problému nahlédnout,“ vysvětluje analytik platformy Dmitrii Shabalin, proč je přesto datům důležité věnovat pozornost.
Naděje dožití kratší o 15 let
Vyplývá z nich řada daty podložených zjištění: lidé se zkušeností s bezdomovectvím nejčastěji umírají v prosinci, nejméně v květnu. Výrazně častěji než obecná populace umírají na poranění nebo otravy, nemoci trávící soustavy a nemoci dýchací soustavy.
Podle Dmitrii Shabalin například nemoci trávící soustavy ukazují na to, že lidé bez domova častěji konzumují nekvalitní jídlo.
Ovšem zarážející je i celkový výhled - lidé se zkušeností s bezdomovectví umírají v průměru o 15 let dříve než je naděje na dožití u běžné populace, v hlavním městě pak dokonce o 20 let dříve. V Praze, kde je podle autorů analýzy větší koncetrace lidí bez domova je častější i násilná smrt způsobená dalším člověkem.
Ředitelka Platformy pro sociální bydlená Barbora Bírová mluví o systémových mezerách, kterým lze předcházet.
„V české společnosti přežívá mýtus, že smrt člověka bez domova je nevyhnutelným završením jednoho nešťastného individuálního osudu. Data z let 2010–současnost však ukazují mrazivou realitu: tito lidé umírají v průměru o 16 až 20 let dříve než zbytek populace,“ říká.
Podle Bírové je proto důležité přijmout fakt, že stabilní bydlení je základem pro zdraví. „Bezpečné zázemí není odměnou za polepšení se, ale nezbytným předpokladem pro jakoukoliv léčbu,“ říká.
Zmiňuje také to, že podle evropských poznatků je až 70 procent hospitalizovaných osob bez domova propuštěných zpět do nevyhovujících podmínek nebo přímo na ulici.
Seznam Zprávy už na konci roku přinesly svědectví terénní pracovnice popisující, jak složité je zajistit zdravotní péči v pražských nemocnicích lidem bez domova. Řada z nich je jen ambulantně ošetřena. Barbora Bírová proto volá po vybudování lůžek následné péče.
Lidí v zoufalé bytové situace přibývá
Podle Ivy Kuchyňkové, manažerky pro advokacii v sociální oblasti v Charitě Česká republika, je aktuálně bezdomovectví narůstající fenomén.
„Už to není problém jen nejchudších, setkáváme se s mladými lidmi, kteří si nejsou schopni zaplatit nájem i když pracují. Tito lidé v lepších případech končí v azylových domech, když ne na ulici. Problém se týká, ale i seniorů s nízkými důchody a osob se zdravotním postižením,“ říká Kuchyňková.
„Právě proto, že nám bez domova končí hodně rodin, potřebujeme zajistit dostatek bydlení,“ dodává pracovnice Charity Česká republika s tím, že složitě prosazovaný zákon o podpoře v bydlení současná vláda opět přepracovává a oddaluje jeho platnost.
Národní ředitel sociálních služeb Armády Spásy Jan František Krupa pak zdůrazňuje, že data jednoznačně dokazují, že život na ulici zabíjí.
„Není to jen fyzická smrt, ale zabíjí celou dalších věcí, které nám přijdou normální. Ničí zdraví, ničí sociální vazby, ničí identitu a motivaci se někam posunout. Je důležité si uvědomit, jak fatální důsledky může život na ulici na člověk mít,“ komentuje data.
Podle něj je proto důležité aby fungovala pro lidi bez domova stabilní „sociální trojnožka“.
„Bezpečný systém sociálních dávek, který může zachránit mnoho lidí v bydlení, druhá věc jsou dostupné sociální a zdravotní služby a třetí část je dostupné bydlení. Často už se dostáváme do situace, že člověka není kam posunout, když se dostane do azylových domů,“ vysvětluje Jan František Krupa.
