Naštvali fotbalové bohy. Deset let po titulu spadl Leicester do třetí ligy

Rozhodčí ukončil zápas a zraky fotbalistů Leicesteru se stočily k zemi. Klub, který před deseti lety nadchl Anglii senzačním titulem, minulé úterý sestoupil do třetí ligy.

Po loňském pádu z Premier League následuje druhý přímý sestup v řadě.

Klub s oranžovou liškou ve znaku opět dokázal šokovat, ale tentokrát zcela negativním způsobem.

„Když si projdete kluby, které v minulosti sestoupily z Championship, nemohu najít žádný, který by se kvalitou i zkušenostmi Leicesteru blížil. Všichni tipovali, že tenhle tým celou soutěž vyhraje a vrátí se do Premier League. Spadnout do třetí ligy je bezprecedentní. Všichni v Leicesteru by se na sebe měli dlouze podívat do zrcadla, protože tohle je neakceptovatelné,“ soptil v přímém přenosu Sky Sports někdejší obránce Andy Hinchcliffe.

To vše téměř deset let od chvíle, kdy se stali šampiony Premier League. Hráli ve čtvrtfinále Ligy mistrů proti Atléticu Madrid.

Teď je čekají soupeři jako Bromley, Mansfield Town nebo Peterborough United.

Co se to proboha stalo?

Pět tisíc ku jedné. Takový byl před sezonou 2015/16 kurz na to, že Leicester vyhraje titul. Trenérský veterán Claudio Ranieri, bývalý kouč Chelsea a téměř všech italských klubů, na které si vzpomenete, vyladil podceňovaný tým k dokonalosti.

Vše do sebe skvěle zapadlo. Hvězdy jako Rijád Mahríz a N'golo Kanté, které posléze zaslouženě přestoupily do velkoklubů. Brankář Kasper Schmeichel v takové formě, jako by mu své schopnosti půjčil slavný otec Peter. Veskrze průměrní hráči jako Wes Morgan nebo Robert Huth rázem připomínali stopery špičkové úrovně.

A jako magická a nikým nečekaná perla Jamie Vardy. Neřízená střela, milovník večírků, Red Bullu a alkoholu. Také geniální útočník a střelec. Do pětadvaceti hrál osmou, sedmou a pak pátou nejvyšší ligu, fotbalem vydělával pár liber týdně, dřel na šichtách v továrně. Pak přestoupil do Leicesteru a o čtyři roky později mu vystřílel titul.

Když na následných oslavách slavný tenor Andrea Bocelli fanouškům zpíval Nessun Dorma a Time to Say Goodbye, nikoho by nenapadlo, že o dekádu později budou Lišky dávat sbohem nejen první, ale i druhé anglické lize.

Ještě v lednu přitom majitel Aiyawatt Srivaddhanaprabha, známý též pod jménem Khun Top, vyhlašoval v rozhovoru pro britská média útok na okamžitý postup do Premier League. Leicester byl v tu chvíli čtrnáctý ze čtyřiadvaceti celků. Pak vyhodil trenéra a přivedl posily. Jenže namísto ostřílených borců, kteří mají zkušenosti s bojem o bytí a nebytí, přišli mladí talenti s nulovou praxí.

Ti v kádru doplnili rezignované veterány, kterým v létě stejně končila smlouva, a hráče, kteří po sestupu do Championship chtěli odejít, ale klub je odmítl prodat. Rozháraný a nekoncepčně složený kádr, u kterého se navíc za dva roky vystřídalo sedm trenérů, nakonec padl na úplné dno.

Současnou sportovní tragédii klub zažívá sedm let poté, co prožil tu ještě mnohem horší, lidskou. Na konci roku 2018 se po zápase proti West Hamu na parkovišti u stadionu zřítila helikoptéra tehdejšího majitele Vičaje Srivaddhanaprabhy. Klub převzal jeho syn a fanouškům slíbil, že naplní vizi svého otce – vybudovat klub, který bude pravidelně bojovat o účast v Lize mistrů.

První roky si nevedl vůbec špatně. Pod Brendanem Rodgersem, bývalým koučem Liverpoolu, patřil tým do anglické špičky. Dvakrát po sobě skončil pátý a o slavnou Champions League hrál do posledního kola. V květnu 2021 vyhrál FA Cup. A když ho Slavia vyřadila v play off Evropské ligy, psalo se o senzaci.

„Je to zázrak, jako když Ester Ledecká vyhraje olympiádu. Vyhrát nad týmem z top pětky v Anglii? Nevím, co by to mohlo překonat,“ rozplýval se po postupu kouč sešívaných Jindřich Trpišovský.

Liščí klub začala dobíhat špatná strategická i manažerská rozhodnutí. Hlavním viníkem potupného pádu je podle příznivců i novinářů Jon Rudkin. Někdejší spolupracovník původního majitele, který působil coby sportovní ředitel a disponoval velkými pravomocemi.

Nepovedené přestupy, nulová koncepce, kádr plný předražených fotbalistů s dlouhými smlouvami, kterých je obtížné se zbavit. A naopak řada opor, která kvůli špatné manažerské práci odešla úplně zadarmo.

Za špatné počínání funkcionářů byl Leicester ostatně potrestán i v tabulce, když mu v únoru vedení soutěže odečetlo šest bodů za dva roky starý prohřešek proti finančnímu fair play. Na zásah shůry se ale klub vymlouvat nemůže – spadl by totiž sportovní cestou i bez odečtu.

Okamžitý návrat alespoň do Championship přitom nelze brát za samozřejmost. Klub bude hledat nového kouče, už osmého za poslední dva roky. Řada hráčů město opustí bez náhrady. Jiní, ti s velkými platy, zůstanou. Znatelně poklesnou příjmy za televizní práva, jedna z nejdůležitějších položek každého klubového účetnictví. Rozdíl mezi druhou a třetí ligou je přitom znatelný.

Největší peníze si celky logicky vydělají v Premier League, ovšem díky lukrativní smlouvě s televizí Sky Sports šly výrazně nahoru i odměny v Championship. Oproti druhé anglické lize si tak Leicester vydělá klidně desetkrát méně. A to může být problém.

Přidejte si k tomu navíc rozlícené fanoušky, kteří volají po kompletní rezignaci vedení a hrozí bojkotem zápasů. Někteří z hráčů dokonce museli mít v závěru sezony při cestě ze stadionu ochranku, protože došlo k případům, kdy si to naštvaní příznivci chtěli s hráči vyříkat.

„Kdyby tu ještě byl Vičaj, určitě by s tím něco udělal. Ale když zkombinujete nekompetenci s arogancí a přístup Buďte v klidu, všechno bude v pohodě se spoustou manažerských chyb – výsledek je tohle,“ říká zklamaně Chris Rice, člen vedení oficiálního fanouškovského spolku.

„Vůbec náš klub nepoznávám. A nejde o to, že prohráváme zápasy. Ale jak se klub chová k nám fanouškům, jak se k věcem staví. Vypadá to na dlouhodobý systémový problém. A obávám se, že pokud se něco nezmění na nejvyšší úrovni řízení, nevidím cestu ven,“ líčí přední zástupce místní komunity.

Dle novináře Paula McInnese z listu The Guardian problém nastal ve chvíli, kdy Leicesteru podruhé za sebou těsně unikla účast v Lize mistrů. Dvě pátá místa byla dnešním pohledem fantastickým úspěchem, namlsaný klub ale chtěl víc. Proto změnil strategii, přestal pravidelně prodávat klíčové hráče za velké peníze a začal stavět ambiciózní kádr.

Organizace, která si vždy zakládala na střízlivém přístupu a zdravé ekonomické bilanci, najednou skončila několikrát po sobě ve ztrátě. V metrice squad-cost-to-revenue, tedy nákladech na platy hráčů oproti příjmům, klub najednou patřil mezi nejhorší v Anglii. A to Leicester nakonec doběhlo.

„Šli zkrátka all-in, na riziko. Prorazili skleněný strop Premier League a pak chtěli šplhat ještě výš. Jenže výsledkem bylo fiasko, v krátkodobém i dlouhodobém horizontu,“ říká McInnes. A sahá i pro nepříjemné, ale výstižné podobenství: „Leicester se postavil fotbalovým bohům. A na chvíli byl tak úspěšný, že uvěřil, že mezi ně patří. Teď jim ale bohové připravili odplatu.“

Dnešní utkání s Blackburnem, vítězem anglické ligy z roku 1995, bude pro Leicester přinejmenším na jednu sezonu posledním ve druhé lize.