Článek
Z USA přispěli darem 423 tisíc korun z vyhlášené sbírky, město dalo podobnou částku. Domažlice, které měly dosud jen pamětní desku, oslovily klatovského sochaře Václava Fialu, který dílo zhotovil za půl roku z několikatunového žulového monolitu. Datum odhalení zvolil po dohodě s radnicí na den výročí vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Kvůli pandemii se totiž nepodařilo, aby Američané přijeli na odhalení památníku 5. května, kdy bylo město v roce 1945 osvobozeno.
Památník stojí na místě, kolem něhož přicházeli první američtí vojáci do Domažlic. „Kombinace památníku s místem, kde bude možné posadit se, odpočinout si a zamyslet se nad událostmi sice minulými, ale věřím, že stále promlouvajícími k lidem žijícím v dnešní době, považuji za skvělý nápad,“ řekl starosta Zdeněk Novák (Sdružení pro město Domažlice). Celá Chodská ulice pod Chodským hradem byla dnes zaplněná lidmi i historickou armádní technikou. Pomníku také požehnal místní farář.
Podle Fialy přišel loni v prosinci z Ameriky na domažlickou radnici dopis, v němž veteráni z 2nd Infantry Division (2. pěší divize Armády USA), která osvobodila Domažlice a kteří se do města roky vraceli, navrhli radnici vytvoření připomínky této události. Záměr podpořili finančním příspěvkem. „Ve hře byla ještě jedna varianta, jak napsali: Můžete zhotovit nějaký pomník, nebo pozvat všechny občany na domažlické pivo a na ten skvělý žitný chléb, který u vás pečete. Vedení města zvolilo první variantu a já jsem si během práce, která probíhala v extrémním časovém stresu, občas kladl otázku, zda se neměli rozhodnout spíše pro variantu druhou…,“ uvedl autor s nadsázkou.
Podle Fialy je to pomník se silným lidským příběhem a velmi se těšil na to, jak se bude líbit těm, kteří s nápadem přišli. „Jamesi Duncanovi, který si v květnu 1945 vykouřil svou dýmku na ochozu domažlické věže. Hermanu Geistovi, který ve vysokém věku s námi stále komunikuje z New Yorku, potomkům velitele Roberta Gilberta, který se dožil 101 let a svou vojenskou pozůstalost odkázal domažlickému muzeu,“ řekl. Odhalení se nedožil také Matthew Konop, který si získal srdce Chodů, když na ně promluvil jejich nářečím, které ho naučil jeho dědeček.
Památník sestává z kamenných lavic a stolu jako místo pro setkávání. Na desce jsou jména čtyř osvoboditelů, čestných občanů Domažlic. Na stole leží americká vojenská přilba a tradiční chodský klobouk, obojí také ze žuly. Na desce vedle helmy je nápis: We came not to take anything of yours. We came with an Idea: Freedom (Nepřišli jsme, abychom vám něco brali. Přišli jsme s nápadem: Svoboda). Větší část pomníku tvoří čtyřtunová mírně zvlněná žulová deska, 2,5 metru široká a 1,65 metru vysoká, s děkovným nápisem, datem osvobození a fragmenty americké vlajky z jedné strany a české z druhé strany. „Konopův vnuk Patrick Dewaine v reakci na zaslaný návrh památníku napsal, že kombinace vojenské přilby a chodského klobouku je úžasná, neboť zatímco jeho dědeček nosil tuto přilbu, jeho pradědeček chodský klobouk,“ řekl Novák.
Osvobození americkou armádou slaví v posledních 30 letech Domažlice pravidelně, oslav se účastní také američtí veteráni druhé světové války, jejich rodiny a také zástupci sesterského města Two Rivers, kam v polovině 19. století přišli první lidé z Domažlicka. Ve městě na břehu Michiganského jezera ve státě Wisconsin a okolí dosud žijí potomci Chodů.
Podle zastupitele města Rudolfa Špotáka (Piráti) budou každý rok u pomníku oslavy osvobození, podobně jako u plzeňského Díky, Ameriko! „V Domažlicích dosud nebyl pomník poděkování. Máme tam jen pomníky věnované obětem nacismu, tedy druhé i první světové války,“ uvedl. Pouze u nedalekého Újezda je připomínka posledního padlého amerického letce.
