Hlavní obsah

Dotační finta jako doma. Jak Agrofert naštval německé město

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

V bývalé pekárně firmy Lieken ve Weissenfelsu se už dva roky nepeče. Zůstala trpkost z jednání podniku i politiků.

Reklama

3. 1. 2020 8:32

V Německu se Agrofert vždy choval obezřetněji než doma. Když ale potřeboval ušetřit v tamních pekárnách, neváhal použít dotační trik i tam.

Článek

Je všední den před třetí hodinou odpoledne. Za normálního provozu by z velkopekárny firmy Lieken na kraji východoněmeckého města Weissenfels nejspíš vyjížděly dodávky s houskami a chleby, aby doplnily pulty v supermarketech pro podvečerní vlnu zákazníků.

Závora do areálu však zůstává zavřená. Stejně jako už trochu prorezlá vstupní branka pro zaměstnance před vrátnicí. Uvnitř se pohybuje pouze pracovník ochranky. O tom, že se v závodě už druhým rokem nepracuje, napovídá i vzrostlý plevel na místě bývalých trávníků nebo povalující se odpadky u příjezdové cesty.

Poněkud depresivní dojem z místa, jež sousedí s panelákovým sídlištěm, dokresluje opuštěná prodejna s pomalu blednoucími reklamami na čerstvé pečivo stojící vedle továrního pozemku. Na vnitřní straně prosklených dveří se ještě drží přilepený zažloutlý papír s patetickým vzkazem bývalé provozovatelky Hannelore Schaumburgové, že od 1. července 2018 je „navždycky zavřeno”. Prodejna si po odstavení přilehlé pekárny sice dokázala sehnat zboží odjinud, Lieken jí prý ale odmítl prodloužit nájemní smlouvu.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Slogan o stále čerstvém a chutném pečivu už neplatí ani v sousední prodejně pečiva. Majitelka chtěla pokračovat dál, Lieken však neprodloužil nájemní smlouvu.

„Všichni jsou na to stále ještě naštvaní. Pekárna se rozběhla už v dobách NDR, fungovala dobře,” posteskne si nostalgicky důchodkyně v červené bundě, která prochází kolem a představuje se jako Marina Heringová. Na otázku, zda ví, že Lieken patří do původního majetku českého premiéra Andreje Babiše, přikyvuje.

Žena připouští, že většina ze dvou stovek lidí, kteří v pekárně přišli o zaměstnání, si patrně dokázala rychle najít práci v jiných průmyslových závodech v okolí. Stejně jako další obyvatele historického města ležícího u řeky Sály ji pobouřilo spíš něco jiného než samotné zavření pekárny – postup Liekenu. Přesněji mateřského koncernu Agrofert, pod který Lieken patří od roku 2013. Zatímco ve Weissenfelsu nechal Agrofert pekárnu zrušit, v asi hodinu a půl jízdy autem vzdáleném Wittenbergu postavil pekárnu novou, navíc s dotací 11,25 milionu eur (téměř 300 milionů korun).

Během restrukturalizace své ztrátové výroby Lieken zavřel i několik dalších pekáren v různých částech Německa. Případ Weissenfelsu byl ale specifický tím, že relativně blízko vyrostla pekárna nová, navíc podpořená z veřejných peněz.

Přestože obě města leží ve spolkové zemi Sasko-Anhalstko, přístup Agrofertu je navzájem nesrovnatelný. Ve Weissenfelsu po sobě český holding zanechal hořkost, ve Wittenbergu je naopak dlouhodobě pověstný svojí štědrostí. Souvisí to hlavně s tím, že Agrofert vlastní tamní velkou chemičku SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Kolem ní postavil ze svého školky, družinu, zdravotní středisko nebo hasičskou stanici. A naposled i novou pekárnu.

„Celá záležitost tu vyvolala obrovskou nevoli,” řekl Seznamu poslanec sasko-anhaltského sněmu Rüdiger Erben, který v zemském parlamentu zastupuje v dresu sociální demokracie (SPD) právě Weissenfels a okolí.

„Tak, jak se Babišova firma zachovala ve Weissenfelsu, se ve východním Německu chová už jen velmi málo podnikatelů. Mezi velkými koncerny mě nenapadá nikdo,” podotkl.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Autobusová zastávka před bývalým závodem Liekenu má stále název „Pekárna“.

Když Lieken v roce 2015 ohlásil zavření weissenfelské pekárny, propouštěným dělníkům nabídl, že mohou přejít pod nové provozy ve Wittenbergu.

Návrh ale sotva myslel vážně – zaměstnanci by museli každý den dojíždět přes stovku kilometrů. Navíc by se museli spokojit s mnohem horšími platovými podmínkami.

Podle listu Mitteldeutsche Zeitung jim Agrofert v nové pekárně nabídl asi o čtvrtinu nižší platy, bez tradičních příplatků k Vánocům a na dovolenou.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Sociálnědemokratický politik Rüdiger Erben v zemském sněmu několikrát interpeloval vládu spolkové země Sasko-Anhaltsko kvůli podpoře pro novou pekárnu Agrofertu.

O dlouholeté zaměstnance nestál Agrofert i z dalšího důvodu – chtěl ušetřit na platech.

Aby mohl takové podmínky nastolit, musel se vysmeknout mzdovým tarifům, ke kterým se Lieken zavázal při jednáních s odbory. Řešení se našlo celkem prosté – nová pekárna ve Wittenbergu se nezačlenila pod Lieken, ale vytvořila se pro ni zvláštní společnost Wittenberger Bäckerei, která se tarify řídit nemusela. Místo zaměstnanců pak nabírala najaté pracovníky přes agenturu.

Poslanec Erben souhlasí s tím, že hlavním problémem nebyla ztráta více než dvou stovek míst. Lidi ve Weissenfelsu podle něj naštvaly hlavně dvě věci.

„Několik měsíců před oznámením Lieken své zaměstnance ve Weissenfelsu ujišťoval, že se nic neděje. Pak ale úplně překvapil tím, že to tady zavírá a postaví novou pekárnu ve Wittenbergu,” popsal poslanec.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Pekárna ve Wittenbergu formálně nepatří do společnosti Lieken. Peče ale pod její značkou.

O další pozdvižení se postarali politici, a to nejen zmíněnou dotací. Otevření nové pekárny oslavně přivítal sasko-anhaltský ministerský předseda, křesťanský demokrat Reiner Haseloff, který pochází z Wittenbergu. „Vůbec se ale nezmínil o tom, že se současně jiná pekárna zavřela,” postěžoval si Erben.

Vstřícnost, kterou směrem k projektu nové velkopekárny projevila zemská vláda, byla na místní poměry mimořádná. Osobně se o to nezasloužil ani tak premiér Haseloff, jako tehdejší ministr hospodářství Hartmut Möllring (rovněž z CDU). Agrofertu přiklepl ze zemských zdrojů víc, než pravidla stanovila.

Peníze pocházely z programu tzv. Společných úkolů (Gemeinschaftsaufgabe), které v Německu fungují už od konce 60. let minulého století. Konkrétně šlo o program Zlepšení regionální hospodářské infrastruktury, u níž byla horní hranice finanční podpory stanovena na 10 milionů eur.

Ministr Möllring ale přihodil dalších 1,25 milionu eur. Když poslanec Erben kvůli tomu interpeloval vládu, ministr vzkázal, že prostě udělal výjimku. Žádný postih za to jemu ani sasko-anhaltské vládě nehrozil. Celá částka pocházela ze zdrojů zemské vlády, takže nepodléhala dohledu Evropské komise jako většina dalších pobídek pro firmy Agrofertu.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Agrofert postavil velkopekárnu netradičně hned vedle své chemičky. Důvod je jasný, úspory. Má například blízko čpavek pro chladicí jednotku.

Když informace o operaci „nová velkopekárna” postupně vyplavaly na povrch, postaraly se o napětí v tehdejší regionální vládní koalici CDU a SPD. Samotného projektu a vyplacení dotačních peněz se to ale nijak nedotklo.

Agrofert vždy odmítal, že by na založení pekárny, stojící formálně mimo řetězec Lieken, a získání dotace bylo něco závadného. Zdůrazňoval, že celá investice do pekárny ho přišla na zhruba 200 milionů eur, a dotace tedy nebyla rozhodující.

Výroba v novém závodu Wittenberger Bäckerei se rozbíhala postupně, na plnou kapacitu s roční produkcí přes 100 tun pečiva má pekárna přejít až během letošního roku. Cíl je jasný, pomoci Liekenu se vymanit z hlubokých ztrát, jež se podepisují na horších výsledcích celého Agrofertu.

I proto se do restrukturalizace zapojili vrcholní podnikoví manažeři z jiných oborů, hlavně z chemie, zejména Petr Cingr, místopředseda Agrofertu zodpovědný za hnojiva, paliva a biopaliva, který od loňska šéfuje Liekenu.

V rozhovoru pro zimní vydání podnikového časopisu Agrofert magazín Cingr hovořil o wittenberském závodě jako o faktické součásti celého pekárenského řetězce.

Poněkud překvapivě však zpochybnil volbu místa. „Blízko jsou sice velká města jako Berlín a Lipsko, ale v této lokalitě žije jen 20 procent obyvatel Německa. Z principu tak musíte velkou část produkce odvézt někam jinam a to něco stojí. Pekárnu už ale dnes nepřestěhujete,“ poznamenal Cingr.

Právě drahá doprava je jednou z hlavních položek, na kterou se český krizový manažer v Německu zaměřuje. Aby Lieken ušetřil, přechází na nový systém v logistice – místo do jednotlivých prodejen bude pečivo zavážet jenom do centrálních skladů jednotlivých maloobchodů.

I díky tomu by měl Lieken za rok 2019 podle Cingra vykázat „významně menší“ ztrátu než mínus 55 miliónů eur, kterými německá firma zatížila výsledek celého Agrofertu za rok 2018. Do provozního zisku by se Lieken mohl přehoupnout v roce 2021.

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Ve Weissenfelsu stále řeší, jak využít areál se zavřenou pekárnou.

Ve Weissenfelsu mezitím stále řeší, co s opuštěným areálem bývalé pekárny.

Zatímco primátor Robby Risch by rád výrobní haly zboural a postavil na jejich místě byty, podle poslance Erbena by bylo rozumnější pozemky dál využívat pro podnikání.

„Budovy jsou stále v celkem dobrém stavu. Ve Weissenfelsu je nedostatek pozemků pro průmysl a bylo by trestuhodné takovou plochu nevyužít,” dodává poslanec.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované