Druhou dávku má jen každá třetí žena. Muži jsou na tom ještě hůř

Z dat, které Seznam Zprávám poskytl Ústav zdravotnických informací a statistiky, lze vyčíst několik skutečností: Proočkovanost v podstatě kopíruje složení obyvatelstva, v některých věkových kategoriích je ale naočkovaných více žen.

„Když se zaměříme na první dávky, tak ve věku 65+ je naočkovaných o 260 tisíc více žen než mužů. Ale to při srovnatelné či mírně nižší procentuální proočkovanosti – prostě je tam více žen, protože muži mají menší naději dožití,“ komentuje data sociolog Daniel Prokop, který má na starosti také projekt Život během pandemie.

Základní analýza dat ukazuje, že kategorií s největším počtem naočkovaných lidí jsou 70 až 74leté ženy (279 tisíc naočkovaných první dávkou), nejméně je naočkovaných 95letých mužů (1474 naočkovaných první dávkou).

V poměru k počtu lidí v jednotlivých kategoriích je ale nejvíce proočkovaných mužů ve věku 80 až 84 let (85,6 procent) a nejméně naopak mužů ve věku 16 až 17 let (11,6 procent).

Daniela Prokopa Seznam Zprávy oslovily pro detailní analýzu dat. V posledních týdnech se totiž ve světě začala diskutovat otázka takzvaného očkovacího gender gapu, tedy rozdílu proočkovanosti mezi muži a ženami.

Objektivně platí, že ženy jsou více proočkovanou částí populace než muži. Jak Prokop ve svém pravidelném dotazníkovém šetření Život během pandemie zjistil, ženy mají přitom paradoxně výrazně menší ochotu se nechat očkovat než muži.

„Muži vyjadřují výrazně vyšší ochotu nechat se zdarma naočkovat proti koronaviru – a to i přesto, že ve srovnání se ženami se epidemie méně obávají. Rozdíl mezi muži a ženami je patrný ve všech věkových kategoriích,“ uvádí společný projekt výzkumné společnosti Daniela Prokopa PAQ Research a organizace Idea Anticovid.

Reálná proočkovanost se však liší od deklarované. Naočkovaných žen je téměř ve všech kategoriích víc než mužů (s výjimkou věkové kategorie 30 až 34 let). Podíl naočkovaných ve prospěch mužů se začíná lámat na věkové kategorii 65 až 69 let, v případě druhé dávky je to 70 až 74 let, přičemž poté až do nejstarší věkové kategorie je naočkováno více mužů než žen.

Podle Daniela Prokopa tedy musíme při pohledu na očkovací rozdíly mezi ženami a muži brát v úvahu více aspektů, třeba právě i počet lidí v jednotlivých věkových kategoriích.

„V předdůchodovém věku se mísí tři věci: V těchto generacích je naopak trochu více mužů, ženy mají výrazně menší ochotu k očkování než muži, ale ženy výrazně častěji pracují v proočkovaných profesích – sestřičky, učitelky, sociální služby,“ vysvětluje Prokop Seznam Zprávám.

A v tomto kontextu je podle něj potřeba se dívat i na počet očkovaných duhou dávkou. „V prvních dávkách se tyto efekty zhruba vyrovnají, ale ve druhé dávce vedou ženy, protože ty klíčové profese začaly být očkovány už před mnoha měsíci. Takže já celkově očekávám, že se genderový rozdíl bude uzavírat,“ předjímá.

Problémem, který se výrazně ukazuje i v datech, je proočkovanost mladých lidí.

V nejnižší věkové kategorii je očkovaných jen 12 procent lidí. Čtyřiadvacet procent lidí dostalo vakcínu ve věkové kategorii 18 až 24 let, šestadvacetiprocentní proočkovanost alespoň první dávkou najdeme v kategorii do 29 let a téměř čtyřiatřicetiprocentní ve věku do 34 let. Tato čísla vykazují vysokou neochotu očkovat se u mladých lidí. A mohou i za nízkou naočkovanost celé populace. Do výše uvedených věkových kategorií totiž spadá přes 2,2 milionu lidí.

Podle Daniela Prokopa je v kategorii do 34 let už téměř vyčerpaná kapacita. Obrazně řečeno: Kdo se chtěl naočkovat, ten už se nechal. „U mladých lidí je problém, že se nechtějí očkovat lidé bez maturity a z menších obcí. Jejich ochota je jen lehce nad 50 %. Myslím, že chybou kampaně je, že nezdůrazňuje zdravotní přínosy – omezení šíření viru a vzniku nových variant, ochrana nedoočkované starší populace, ochrana sama sebe před long covidem i u lidí, kterým nehrozí tolik smrt a podobně,“ říká Prokop.

Podle něj kampaň zaměřená na pragmatické důvody není právě nejpřesnější, má-li oslovit mladé. „Jede se pouze přes pragmatické výhody a nižší třídy je nemají. Tyto skupiny tolik necestují, nechodí za kulturou nebo jinam, kde by se to kontrolovalo,“ uzavírá sociolog.