Česko se mění z montovny na mozkovnu, myslí si německý profesor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko je na půl cesty mezi západními zeměmi, které bohatnou produkcí s vyšší přidanou hodnotou, a Východem, který je charakteristický levnou průmyslovou výrobou, tvrdí profesor Timo Wollmershäuser z renomovaného německého institutu Ifo.

Ve své studii srovnává vývoj hodnoty průmyslové výroby a tvorbu přidané hodnoty v Německu. Dochází k závěru, že tamní průmysl roste pomaleji než přidaná hodnota. Německá deindustrializace přesto nemá podle Wollmershäusera dopad na celkový hospodářský růst nebo nezaměstnanost.

Pro vysvětlení: Průmyslová výroba tvoří část hrubé přidané hodnoty, kterou daná země produkuje. A tento podíl nyní ve vyspělých zemích klesá, protože přidanou hodnotu tvoří čím dál více „neprůmyslové složky“, jako jsou služby nebo nejnovější technologie. Ve východních zemích ale naopak podíl průmyslu na tvorbě přidané hodnoty roste.

Je tento tento vývoj typický jen pro Německo?

Tato křivka, tedy vztah mezi hrubou přidanou hodnotou a objemem výroby, je podobná v mnoha průmyslových a vyspělých ekonomikách. Platí to třeba pro USA nebo Francii. Čím dál na východ se posuneme, tím víc se to mění. V Bulharsku je ta křivka dokonce opačná. Produkce tam sice roste, ale přidaná hodnota nikoli. V Polsku už se přidaná hodnota zvyšuje, ale výroba roste rychleji.

Jak se to projevuje ve fungování firem?

Ukázkovým příkladem je Apple. To je výrobní firma, ale žádné telefony ani počítače ve Spojených státech nevyrábí. Přesto je její hrubá přidaná hodnota obrovská, protože investuje do výzkumu, vývoje, do designu. Samotná výroba ale probíhá jinde. Je to extrémní případ, ale ukazuje, kam směřujeme.

Děje se to i v Evropě?

Například německé automobilky jdou stejnou cestou. V Německu už tolik nevyrábíme, ale vozy zde vyvíjíme, děláme marketing pro Evropu i USA. Samotná výroba pak probíhá v Česku i jinde ve východní Evropě, nebo rovnou na cílových trzích. Čím více na východ se podíváme, tím více se firmy zaměřují na samotnou výrobu. Ale přidaná hodnota, ta vzniká jinde, třeba právě v Německu.

Kde je v tomto ohledu dnes Česká republika?

Česko je z tohoto pohledu někde uprostřed. Hrubá přidaná hodnota a objem průmyslové výroby jsou u vás na víceméně stejné úrovni. V Polsku nebo Bulharsku roste výroba rychleji než přidaná hodnota. Na Západě – ve Francii, Británii nebo Německu – naopak hrubá přidaná hodnota roste rychleji než samotná produkce.

Čeští politici už léta mluví o nutnosti přejít na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Děje se to?

Ano, myslím, že ten proces už probíhá. Ale je potřeba investovat do lidského kapitálu, do vzdělaných lidí, kteří budou pracovat ve výzkumu a vývoji. V Německu je situace podobná: některá odvětví, třeba textil, se příliš nemění, ale jiná, jako moderní průmyslové technologie, procházejí rychlým vývojem. Firmy už neprodávají jen výrobky, ale i služby, které jsou s nimi spojené. Tvoří takzvané hybridní produkty.

Platí to i pro automobilky?

Ano. Například Volkswagen vyrábí v Číně, ale zisk a marže míří do Německa. Nakonec totiž prodáváte značku, know-how, design, software. Samotná výroba v Číně je jen částí celého řetězce.

V Německu se vede debata, jestli je tento model dlouhodobě udržitelný. Co si o tom myslíte vy?

Podle mě je to dobrý směr. Zaměřujeme se na to, v čem jsme silní, na lidský kapitál. Víme, že nám budou chybět pracovníci v průmyslu. Víme také, že jiné země mají nižší náklady. Proto se soustředíme na vývoj a inovace.

V průmyslu ale lidé kvůli tomu přicházejí o práci.

To je pravda, ale neznamená to automaticky nezaměstnanost. Mnoho lidí odchází do důchodu a nejsou nahrazováni. Nejde tedy o „poražené“, pokud nejsou bez práce. Zatím nevidíme, že by klesající počet míst v průmyslu vedl k vyšší nezaměstnanosti. Je to adaptace na demografické změny.

Americká vláda chce tento trend zvrátit a vrátit výrobu zpět do USA. Je to realistické?

To je klíčová otázka. Pokud chcete vyrábět to, co před 20–30 lety, jak to uděláte? I v Německu se mluví o nutnosti vyrábět čipy nebo tanky. Ale kde vezmeme lidi a investice? A co přestaneme vyrábět místo toho? Zdroje nejsou neomezené. Podle mě se to americké vládě nemůže podařit.

Není tato znalostní ekonomika v porovnání s hospodářstvím založeném na průmyslu více zranitelná?

Není, pokud dostatečně diverzifikujeme. Problém nastane, pokud jsme závislí na jedné zemi, jako například Německo na ruském plynu nebo na čínských čipech.

Co se s tím dá dělat?

Musíme rozšířit obchodní vazby. Neomezovat se na jeden zdroj, ale hledat alternativy, třeba v Africe. Tak se dnes chová Čína. Má obchodní partnery po celém světě a diverzifikuje. Německo to dělá už desítky let a patří proto k těm zemím, kterým globalizace pomohla.

Německé firmy v Česku si stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Co se stane, pokud není země na změnu ekonomického modelu připravena?

Musíte investovat do lidí. Výsledky nepřijdou zítra, ani za rok nebo za dva. Musíme se učit od ostatních. USA přitahují chytré lidi z celého světa. V Německu máme kvalitní výzkum, ale výsledky se často realizují v USA, kam startupy odcházejí kvůli menší regulaci.

Potřebujeme více Evropy?

Potřebujeme více Evropy a méně regulace. Například v obranném průmyslu, kde je Česko relativně silné. Moderní obranné technologie zvládnete jen ve spolupráci s ostatními. Potřebujeme konsorcia, jako je Airbus.

Když mluvíme o obranném průmyslu, Německo chystá velké investice do obrany a infrastruktury. Jak rychle se projeví na výkonu německého hospodářství?

Ano, už jsme to zahrnuli do naší prognózy růstu pro příští rok. Odhadujeme dopad asi půl procentního bodu. Rozpočtový balíček 500 miliard eur je obrovský, když si uvědomíme, že celý roční obrat infrastruktury je asi 40 miliard a obranného průmyslu zhruba 40 až 50 miliard.