Rozpočtový chaos v USA může otřást celým světem

Spojené státy stále navenek působí dojmem finanční stability. Americký dolar je rezervní měnou světa, americké dluhopisy se považují za bezrizikové a investoři USA ochotně půjčují.

Jenže jak varuje jeden z nejvlivnějších světových ekonomů Maurice Obstfeld, tato důvěra se čím dál víc zakládá na setrvačnosti, nikoli na realitě.

„Americký fiskální systém ztrácí svou důvěryhodnost a narušuje tím stabilitu globálního finančního řádu,“ říká Obstfeld v rozhovoru pro Prague Finance Institute, který vznikl ve spolupráci se SZ Byznys.

Bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu a poradce prezidenta Baracka Obamy mluví o nenápadném, ale o to závažnějším vývoji, kdy rozpočtová nekázeň USA ohrožuje budoucnost dolarového systému jako takového.

Podle Obstfelda americký veřejný dluh „nevypadá udržitelně“ a co hůř – politická reprezentace se tváří, že to není problém.

Místo snahy o konsolidaci rozpočtu zvažuje Kongres prodloužení daňových škrtů z éry Donalda Trumpa. Ve čtvrtek už schválila návrh rozpočtu Sněmovna reprezentantů, a pokud projde i Senátem, tak by podle odhadů rozpočtových analytiků mohl americký deficit během příští dekády zvýšit ze současných 36,2 bilionu dolarů (125 % HDP) o tři až pět bilionů dolarů.

„Tohle není pokračování současné politiky – to je demontáž posledních brzd bránících fiskální nezodpovědnosti,“ říká Obstfeld. Pokud tato legislativa projde, zadlužení Spojených států vzroste mnohem rychleji, a s ním poroste i nejistota na trzích, tvrdí.

Je to zásadní proto, že Spojené státy nejsou běžnou ekonomikou. Jsou centrem světového měnového systému, kdy dolar zprostředkovává většinu mezinárodních plateb. Americké státní dluhopisy tvoří základní aktivum pro centrální banky i soukromé investory a americký finanční trh je jakousi globální arénou, v níž se točí přebytky a deficity všech ostatních států.

„Stabilita amerického fiskálu je základem důvěry v celý tento systém,“ shrnuje Obstfeld. Pokud by trhy ztratily důvěru, že USA zvládnou splácet své závazky bez politického chaosu nebo manipulace měnou, mohou upadnout do dluhové spirály, kdy budou investoři žádat vyšší úroky, což dále prodraží obsluhu dluhu, a americký trh s dluhopisy se může rozkolísat.

Takový vývoj by se netýkal jen USA, ale otřásl by celou globální ekonomikou od centrálních bank v Asii po penzijní fondy v Evropě.

Jedním z největších rizik, na které Obstfeld upozorňuje, je právě dynamika politického vývoje. Rozpočtová politika se v USA stále více podřizuje volebním kalkulacím a ideologickým střetům, zatímco instituce, které měly zajišťovat fiskální rovnováhu, ztrácejí vliv.

„Dnes je možné prosadit obrovské daňové škrty a tvářit se, že nejde o nové výdaje, protože ‚jen‘ prodlužujete něco, co už platí,“ upozorňuje Obstfeld na nový trend v americké rozpočtové politice.

Podle Obstfelda se k problému přidává ještě jeden hlubší strukturální faktor, jímž je společenská nerovnost.

„Lidé s nízkými příjmy nemají dostatek prostředků, aby spořili, a tak žijí na dluh,“ říká. Vláda tento problém neřeší, jen ho zakrývá dalším zadlužováním, a tím podporuje spotřebitelskou poptávku, která žene americkou ekonomiku vpřed. Obstfeld tento přístup shrnuje citací ze slavné knihy Raghurama Rajana: Let them eat credit (Ať se nacpou úvěry).

Závislost světa na americkém dolaru přitom nemá rychlé řešení. I kdyby se Evropa, Čína nebo jiné mocnosti snažily vytvořit alternativu, změna bude trvat roky. Obstfeld přesto upozorňuje, že zneužívání dolarového systému ze strany USA, například jako nástroje k sankcím, může přimět ostatní země, aby se začaly rychleji odpoutávat ze sféry amerického finančního vlivu.

„Zatím je dolar nepostradatelný. Ale pokud Spojené státy budou dál ničit jeho důvěryhodnost, svět si cestu ven najde,“ říká.