Článek
„Pokud v životopise vidím, že člověk každých šest měsíců mění práci, znamená to pro mě, že nedokázal nic dotáhnout do konce — a takový životopis končí v koši,“ prohlásil v říjnu 2025 milionář ze show Shark Tank Kevin O’Leary na síti X. „Na disciplíně, soustředění a výsledcích záleží. Právě podle toho se rozhoduji, koho zaměstnám,“ doplnil.
Jeho tvrzení pochopitelně narazilo na tvrdý odpor především u mladé generace na sociálních sítích. Protože je to právě nastupující Gen Z, které celoživotní loajalita k jedné firmě a vůbec k jednomu povolání nedává smysl.
Kanadský softwarový podnikatel a investor je svými kontroverzními výroky nejen na adresu mladé generace známý, jeho výrok však symbolizuje, co se dnes v leckterých kancelářích a na jiných pracovištích odehrává. A to i v Česku.
Na straně managementu stojí tradiční lídři z generace boomers nebo X, kteří vyžadují loajalitu, dřinu a přesčasy, na druhé straně zástupci generace Z, kteří bez váhání opouštějí nevyhovující pracovní místa už po půl roce a v práci hledají úplně něco jiného. Pokud bychom to popsali přes stereotypy, které o jednotlivých generacích panují, jde o střet „workoholiků, kteří nechápou moderní svět“ a „generace sněhových vloček, co nechce pracovat“.
Jak je to vlastně s těmi generacemi? Opravdu mají tak neslučitelné představy o životě a práci a dá se v takovém nastavení vůbec v zaměstnání společně existovat?
Gen Z ví, že svět se mění
Pro úplnost jen dodejme, že každá charakteristika skupiny lidí je zjednodušující a rozhodně to neznamená, že neexistují lidé, kteří „takoví nejsou“ nebo to „mají jinak“. Jde spíše o popis konkrétních trendů nebo převažujících postojů.
„Rozdílné představy a hodnoty opravdu existují a je to pochopitelné,“ uvádí adiktolog a kouč manažerů Adam Kulhánek, který se zabývá leadershipem a psychickou odolností ve firmách.
Pro generaci Z skutečně práce není středobodem života nebo hlavní možností, jak se realizovat či definovat svoji osobnost. „Nepředpokládají, že na jednom místě zůstanou do konce života, nemusí dokonce zůstat ani u jedné profese. Počítají s tím, že se bude měnit, není pro ně problém najednou práci ukončit a jet třeba sbírat do ciziny ovoce nebo si vzít nějaký druh takzvaného sabaticalu,“ popsal odborník v podcastu Soul Talk od Soulmio.
V zaměstnání kladou pak mladí lidé důraz na flexibilitu, smysluplnost práce a rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, zároveň je pro ně žádoucí to, aby je práce naplňovala a možnost pracovat odkudkoliv.
Podle průzkumů chtějí příslušníci Gen Z změnit pracovní náplň nebo dostat těžší úkoly každé tři měsíce. „Jde o viditelný posun – růst v kompetencích, nové odpovědnosti, sbírání bodů, změny v e-mailovém podpisu. Ve firmách se dají nastavit úrovně růstu, i pro juniory – třeba postup od ‚ultra juniora‘ po plnohodnotného juniora nebo interní kariérní schody. Důležité je, aby zaměstnanec viděl směr a cítil pokrok. To vše podpoří dlouhodobý rozvojový plán, který zajišťuje smysl, předvídatelnost a motivaci,“ vysvětluje Petra Kubita Nulíčková, HR manažerka Pale Fire Capital, v podrobnějším textu o pracovních návycích Gen Z.
Generace X jako symbol stability
Starší generace oproti tomu častěji volí stabilitu, finanční jistotu a minimum změn.
„Vyrůstali ještě v období komunismu, byli k sobě celkem tvrdí a žijí svůj život s větší či menší hroší kůží,“ vysvětluje Kulhánek. Pro jejich pracovní prostředí je typická oslava lehkého workoholismu: desítky let se v zaměstnáních adoroval vzorec, kdy nebylo oceňováno to, že člověk dělá dobře a efektivně svou práci a rozumí jí, ale to, že dře (samozřejmě tak, aby to ostatní viděli).
„Makáme 16 hodin denně, a to i o víkendu,“ chlubí se na sociálních sítích současný premiér Andrej Babiš a jeho pravá ruka Karel Havlíček a dávají tak jasně najevo, co je pro ně kvalitou.
Jak ale upozorňuje Kulhánek, ne každý, kdo pracuje dlouho, je workoholik. Nezáleží na tom, jak dlouho člověk stráví na pracovišti, ale na tom, zda se od práce dokáže odpoutat. Existuje i skupina takzvaných „tichých workoholiků“, kteří nemají ten typický vzhled přepracovaného manažera, ani se hodinami přesčasů nechlubí. Myšlenky na práci je provázejí i ve chvílích, kdy na pracovišti nejsou. U své profese jsou v hlavě v podstatě neustále. Myslí na to, co komu v práci odpoví, čtou pracovní texty nebo maily, přemýšlejí o tom, co dělat jinak a podobně.
To vše na úkor odpočinku, koníčků, rodiny a přátel a dalších aktivit. Následky workoholismu - ať už skrytého, nebo viditelného - jsou známé: špatný spánek, permanentní únava, stres, později se přidá slabší imunita (častější virózy), bolesti hlavy nebo zad, zažívací potíže, v krajním případě vyhoření.
Jak poznat, že je člověk workoholik?
Podle globální studie vykazuje známky workoholismu 14 procent populace na světě. Jak poznat, že je člověk workoholik?
- Nedokážu ovládat svou touhu po práci, ačkoliv si vědomě přeji mít nad ní kontrolu.
- Pokud přeruším práci, ať dobrovolně, či nedobrovolně (nemoc, víkendy, dovolená apod.), cítím úzkost, smutek, bolí mě hlava, žaludek.
- Onemocněl jsem z přepracování.
- Mám problémy s partnerem/partnerkou, která si stěžuje, že s ní netrávím žádný čas. Nestýkám se s přáteli kvůli nadměrnému pracovnímu nasazení.
Zdroj: NZIP
Rozdíly mezi generacemi se projevují ale například i v komunikaci: Generace X spíše preferuje osobní setkávání a pravidelné formální hodnocení. Generace Z je naopak zvyklá na rychlou digitální komunikaci a očekává průběžnou zpětnou vazbu v reálném čase.
Zajímavý je také pohled na učení. Generace X preferuje systematické vzdělávání, mentoring a osvojování zkušeností praxí, generace Z dává přednost krátkým, interaktivním a digitálním formám vzdělávání, například microlearningu nebo týmové spolupráci.
Kde najít řešení
Ačkoliv to může na první pohled vypadat, že tyto světy jsou neslučitelné, opak je pravdou, obě skupiny se od sebe mají co učit.
„Gen Z opravdu nedospívá v jednoduché době. Sociální sítě, na kterých se každý srovnává nebo je jednoduché někoho šikanovat nebo urážet, jsou součástí jejich života,“ říká Kulhánek. Vedle toho je také dobré vzít v potaz, že jde o generaci, pro kterou je osobní kontakt skutečně složitější: klidně se budou s chatboty radit o tom, jak si mají povídat na rande nebo jak vést v práci small talk.
Jaké jsou tedy efektivní postupy na pracovišti? „Generace Z dobře reaguje na partnerské vedení a principy tzv. unbossingu, zároveň ale někdy potřebuje od manažera i určitou ‚rodičovskou‘ roli. Oporu, hranice a pocit jistoty. Dobrý leader dá juniornímu kolegovi prostor, ale současně jasně ukáže, co se od něj očekává a za co nese odpovědnost,“ nabízí řešení kouč. „Od generace Z se naopak mohou starší generace také inspirovat. Přináší přirozené digitální kompetence, agilní práci a velmi dobré jazykové schopnosti v angličtině. Také jim velmi záleží na vzájemném respektu, toleranci a psychologickém bezpečí na pracovišti,“ uzavírá Kulhánek.
