Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Největší ekonomika světa znovu vyvolává spory se svými partnery, což otřásá akciovými trhy i světovým HDP. Proto také většina planety dávala pozor během show Donalda Trumpa z druhého dubna roku 2025. Tehdy vyhlásil obchodní válku všem zemím, které podle něj Ameriku poškozují. Sem spadá jeho optikou většina planety. O týden později uzavřel se světem devadesátidenní příměří v představě, že ekonomický nátlak povede k uzavření 90 nových obchodních dohod.
Nepovedlo se. Dohod uzavřely USA minimum – s Vietnamem a Británií– a Washington nyní začal rozesílat dopisy s návrhy smluv. Adresáty jsou státy, s nimiž chce uzavřít pakt s novou výší sazeb do 1. srpna. Na toto datum totiž připadá nová lhůta, kdy Trumpova odvetná cla začnou platit.
List od šéfa Bílého domu obdrželo 14 států včetně Japonska a Jižní Koreje, na něž budou podle dopisu platit od prvního srpna cla ve výši 25 procent.
„Jednání mezi Evropskou unií a USA pokračují. Je otázka, jestli absence dohody, kterou lze dát na papír, je pozitivní, či negativní zpráva. Považuji to za pozitivnější než jednostranné diktování podmínek Trumpa různým zemím. Jsme partnery v jednání a máme karty, se kterými můžeme hrát, což on ví,“ komentuje pro SZ Byznys europoslankyně z výboru pro mezinárodní obchod Markéta Gregorová.
Podle Eurostatu dosáhla v roce 2024 hodnota obchodu se zbožím a službami mezi EU a USA výše 1,7 bilionu eur tedy zhruba 42 bilionů korun.
Rozpolcenost
Evropě hrozí až padesátiprocentní tarify na zboží dovážené do USA. Ty možná přibudou k platným padesátiprocentním clům na dovoz hliníku a oceli, 25procentním sazbám na dovoz automobilů. Nyní exportéři platí nyní za dovoz dalšího zboží do USA daň 10 procent.
Unie proto rychle potřebuje najít řešení situace. Jenže priority členských států se liší. Exportní země jako Německo a Maďarsko požadují jakoukoliv provizorní dohodu, k níž by podle prosakujících informací mohlo dojít už tento týden. Ta podle slovenského eurokomisaře pro obchod, Maroše Šefčoviče, který má jednání s Washingtonem na starosti, obsahuje dodatečná desetiprocentní cla na stávající vývoz do Spojených států a snaží se vyjednat zmírnění sazeb na export aut a oceli.
„Exportní země by byly ochotny přijmout dohodu, která by alespoň krátkodobě umožnila pokračování obchodu s Amerikou, zatímco jiné země se na problém dívají spíš z dlouhodobého hlediska. Nicméně oba tyto tábory musí jednat s Donaldem Trumpem, který je naprosto nepředvídatelný. Ve výsledku jakákoli dohoda bude platit jen tak dlouho, dokud ji on sám bude považovat za výhodnou. A to znamená, že s ním nelze vyjednat stabilní dlouhodobý režim,“ vyjadřuje pro SZ Byznys skepsi bývalý viceguvernér ČNB a současný europoslanec Luděk Niedermayer.
Na druhé straně…
Zatímco tedy Německo, Irsko či Maďarsko tlačí na rychlý kontrakt, další státy jsou proti. Například Francie a Španělsko oponují argumentem, že 450 milionů unijních spotřebitelů může mít dostatečné sebevědomí a dohoda s Donaldem Trumpem podle toho má vypadat. V tom je s nimi zajedno i český europoslanec Jan Farský.
„Z hlediska ekonomiky je Evropa supervelmoc, a podle toho se má chovat. Připomenu, že EU a USA jsou navzájem hlavními obchodními partnery v oblasti zboží. Sebevědomí je tedy na místě. Jakožto europoslanec jsem v tomto ohledu dlouhodobě ve shodě s naším ministrem průmyslu a obchodu Lukášem Vlčkem: chceme dohodu, ale ne za každou cenu,“ říká pro SZ Byznys.
Totéž si myslí i Gregorová. „Souhlasím s francouzskou pozicí nepodepisovat dohodu za každou cenu. Záměr Trumpa je přesunout značnou část výroby do Spojených států. My bychom se nejen měli snažit mu v tom zabránit, ale motivovat ostrakizované vědce i firmy k působení v zemích EU. Z pozice Česka jako exportní ekonomiky je sice hlavní předvídatelnost a podmínky nakloněné obchodu, přesto si je nemáme nechat diktovat,“ komentuje.
Státy nyní apelují na Komisi z různých perspektiv a Ursula von der Leyenová si musí vybrat, kterou z variant vyslyší. Je to totiž EK, která má výsledek jednání za EU na starosti.
„Taktika EU tak trochu se smířit s dosavadní vyšší celní zátěží dává smysl. Zatím se zdá, že 10procentní plošná cla sama o sobě nestartují v Evropě tak výraznou vlnu nejistoty, aby docházelo k výraznějšímu odkládání investic a negativním dopadům do hospodářského růstu,“ interpretoval situaci hlavní ekonom Patria Jan Bureš.
Karty EU
Co má vlastně Unie v ruce, pokud by chtěla Trumpovi naordinovat jeho vlastní medicínu? Mezi nejsilnější zbraně patří od počátku celní války takzvaná bazuka, což je přezdívka pro zdanění velkých technologických firem z USA. Giganti v oblasti digitálních služeb jako Google či Meta totiž neplatí podle unijních představitelů dostatečné daně a vzhledem k jejich ekonomickému vlivu ve Spojených státech může toto sloužit jako páka pro vzájemná jednání.
Další dlouho probíranou možností jsou daně z dovozu na – pro Trumpa – politicky citlivé zboží, jako jsou například motorky Harley-Davidson či bourbony Jack Daniel’s. Obě dvě varianty leží na unijním stole od únorového zahájení celní války.
Unie totiž podle všeho sází na jinou kartu. Posiluje obchodní partnerství s dalšími zeměmi, které se ve světle událostí posledních měsíců na USA nechtějí spoléhat. Během toho s Trumpem unijní představitelé intenzivně jednají na nejvyšších úrovních.
Navíc se do této geopolitické hry připojuje další faktor. Obchodní politika Spojených států sbližuje EU s Čínou, která je hlavním ekonomickým oponentem USA. O tom svědčí i návštěva čínského ministra zahraničí Wanga Yi v Bruselu, k níž došlo minulý týden.
„Podle mě je jasné, že správnou reakcí Evropské unie na nepředvídatelnou a protekcionistickou politiku Spojených států je posilování obchodu založeného na pravidlech se zeměmi, které jsou k tomu ochotné. Proto uzavíráme a vyjednáváme nové obchodní dohody. S Čínou jednáme i proto, abychom předešli tomu, že se její reakce na americká cla přelije do agresivnější exportní politiky vůči jiným zemím,“ říká Niedermayer.
Zde vyvstává další možný problém. Trump se nechává slyšet, že země posilující obchodní partnerství s Čínou se současně odklánějí od USA a budou za své chování pykat. Každá země spolupracující s uskupením BRICS+, kde je i Čína, dostane další cla ve výši deseti procent.
„EU má plné právo jednat se všemi aktéry a prosazovat svoje priority. Vztah s Čínou je komplikovaný. Je to jednoznačně autoritářský režim, který je Evropě ještě výrazně vzdálenější než USA, zároveň je to významný obchodní partner. A ano, záplava levného zboží zneužívajícího celní výjimky je problém, zároveň Čína nabízí i zásadní produkty. To vše jsou ale bilaterální obchodní vazby, na jejichž řešení má EU právo i bez vlivu USA,“ dodává Gregorová.
