Článek
Wall Street zkraje srpna opět ukázala, jak silně je ochotná reagovat na pouhou naději na diplomatický průlom mezi Spojenými státy a Íránem. Stačilo, aby Donald Trump a ministr financí Scott Bessent naznačili, že dohoda o znovuotevření Hormuzského průlivu může být otázka dnů, a ropa prudce zlevnila, zatímco akciové trhy zamířily vzhůru.
Naděje a realita
Takový scénář se opakuje už několik měsíců. Washington signalizuje blížící se dohodu, trh očekávání zahrne do cen, ale dohoda nakonec uzavřena není. Tentokrát Bessent mluvil dokonce o možnosti dohody během několika hodin nebo dnů, Trump byl konkrétní a hovořil o středě nebo čtvrtku. Ve stejné době íránská strana opakovaně popírala, že by s Washingtonem vedla přímá jednání.
Akciový trh v USA v reakci na to jenom mírně klesal z úterního rekordu, aby pak v pátek znovu posunul maxima poté, co zpráva z amerického pracovního trhu odhalila úbytek pracovních míst. Díky tomu totiž výrazně klesly sázky na to, že centrální banka brzy zvýší sazby. A to Wall Street, která potřebuje k růstu pokud možno co nejlevnější peníze, stačilo.
Proč je akciový i úrokový trh pokaždé znovu ochoten reagovat na politická prohlášení, která se v minulosti ukázala jako přinejlepším odvážná, když ne přímo zavádějící? Odpověď, že investoři věří Trumpovi, stačit nebude. Trh ve skutečnosti nepočítá přímo s existencí dohody, ale mění své odhady pravděpodobnosti jednotlivých scénářů. Když se šance na diplomatický pokrok zvýší například z 30 na 50 procent, nemusí být sice dohoda záhy uzavřena, aby její očekávání už stihlo ovlivnit ceny.
Vývoj blokády Hormuzského průlivu lze proto chápat jako opakující se proces přeceňování rizika. Když Washington vyšle signál, že se blíží dohoda, klesá riziková přirážka v cenách ropy. Když se objeví zpráva, že jednání ztroskotávají, ropa naopak zdraží. Společně s tím se mění inflační očekávání, požadované úroky na trhu s dluhopisy i ceny akcií.
Ceny ropy totiž nejsou pouze vstupní informace pro firmy a spotřebitele ohledně budoucích cen pohonných hmot, jsou také indikátorem možného vývoje inflace, měnové politiky a ekonomického růstu. Levnější ropa znamená menší riziko, že energetický šok opět nastartuje inflaci a přinutí americkou centrální banku držet sazby výše. A právě tato úroková souvislost je pro ocenění akcií zpravidla důležitější než samotný geopolitický příběh.
Menší riziková přirážka
Zároveň je potřeba brát v potaz to, co trh naopak neříká. Pokud by investoři skutečně věřili, že je bezprostředně ve hře úplné a trvalé obnovení přepravy komodit Hormuzským průlivem, ceny ropy by pravděpodobně musely být podstatně nižší. Ropa Brent se v pondělí kolem poledne obchodovala za 85 dolarů za barel, tedy hluboko pod letošními maximy okolo 120 dolarů, ale stále výše než před začátkem války. Obchodníci s ropou tedy určitě nepřijímají politická prohlášení jako fakta, pouze přikládají určitou pravděpodobnost pozitivnímu scénáři při zachování stále značné rizikové přirážky.
Írán v neděli uvedl, že dohoda s Ománem o nových plavebních koridorech v Hormuzském průlivu je v závěrečné fázi. Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí zároveň zdůraznil, že samotná dohoda s Ománem průliv automaticky neotevře. Teherán chce po USA zásadní ústupky - kompenzace za vojenské údery, zmírnění sankcí, uvolnění zmrazených aktiv a ukončení vojenských hrozeb. Přímá jednání mezi Washingtonem a Teheránem podle íránské strany neprobíhají, komunikace pokračuje pouze přes prostředníky.
V pondělí před zahájením řádného obchodování byly americké akciové indexy podle trhu s futures zhruba na páteční, pro všechny hlavní indexy s výjimkou Nasdaqu rekordní hladině. Trh tedy na víkendové informace nijak významně nereagoval. Sázky na to, že to ve vztazích Íránu a USA „nakonec dobře dopadne“, tak pokračovaly, i když to na Blízkém východě aktuálně na brzkou dohodu naopak nevypadá a nikdo o ní nemluví.
Proč? „Jedním z důvodů může být takzvané optimistické zkreslení (optimism bias). Trh zkrátka předpokládá, že různé ekonomické a politické pobídky a zájmy obou stran nakonec dovedou Teherán a Washington k dohodě,“ říká Helima Croftová, která má na starost komoditní strategie ve společnosti RBC Capital Markets. „Část investorů zřejmě vnímá kýženou dohodu jako jakýsi stroj času, který dokáže Blízký východ rychle vrátit do stavu před válkou. To je přitom mnohem silnější předpoklad, než jaký realita umožňuje. Obnova produkčních a zpracovatelských kapacit bude trvat dlouhé měsíce, ne-li roky. A to ještě dohoda vůbec není na světě.“
Akciový trh sleduje více signálů
Tady ale znovu nastupuje tržní mechanismus. Obchodníci nemusí rovnou věřit v to, že bude dohoda rychle uzavřena. V cenách se projevuje jejich důvěra v to, že jsou negativní scénáře vývoje alespoň o něco méně pravděpodobné. Když se předpokládá dlouhodobé omezení dodávek, ale následně přijde signál, že se může otevírat diplomatická cesta k řešení konfliktu, ropný trh má důvod část rizikové přirážky odepsat. A trh s akciemi pak může reagovat ještě silněji, protože dostává hned dvojí pozitivní impulz – nižší očekávané energetické náklady a současně menší riziko vyšší inflace a úrokových sazeb.
„Trh tak může správně reagovat na informaci, že je diplomatické řešení o něco pravděpodobnější, ale zároveň se mýlit v načasování nebo rozsahu výsledné dohody. To je podstatný rozdíl,“ dodává Croftová. Finanční trhy nejsou mechanismus, který umí předpovídat politické události. Ceny na trzích jsou průběžný kompromis mezi různými scénáři s odlišnou pravděpodobností.
A pro akciový trh konkrétně je téma cen ropy jen jedním z mnoha. Cestu k novým cenovým rekordům totiž otevírají hlavně prudce rostoucí zisky firem a také pokračující vysoká očekávání spojená s rozvojem technologií umělé inteligence. Banka JPMorgan Chase naposledy zvýšila svůj cíl pro akciový index S&P 500 pro závěr letošního roku na 8000 bodů a zvedla odhady zisku na akcii pro letošní i příští rok.
V rámci probíhající výsledkové sezóny zatím překonalo odhady na rovině zisku na akcii 86 procent firem z indexu S&P 500, přičemž celkový růst zisků dosahuje meziročně 50,4 procenta. Po očištění o mimořádné výsledky Alphabetu a Amazonu jde stále o vysokých 32 procent, přičemž zisky společností jsou celkově téměř 11 procent nad odhady analytiků.
To akciový trh vítá. „Když jsou akcie tažené silnými zisky, investoři jsou ochotnější interpretovat si nepřehlednou geopolitickou situaci optimisticky. Při naopak negativní náladě na trhu by vágní věty o pokrocích v jednáních růst cen akcií nejspíše neodstartovaly,“ podotýká Thomas Lee ze společnosti Fundstrat Global Advisors, který před víkendem na CNBC uvedl, že by S&P 500 mohl na 8000 bodů stoupnout ještě v srpnu. Vůči páteční závěrečné hodnotě by mu k tomu stačilo posílit asi o 3,2 procenta.
Odolnější Amerika
V neposlední řadě jsou to právě Spojené státy, které díky své silné těžbě ropy surovinu vyvážejí a jsou výrazně odolnější vůči případnému šoku z vysokých cen ropy než některé evropské nebo asijské ekonomiky. Vysoké ceny pohonných hmot jsou v USA velké téma pro spotřebitele, v širším geopolitickém kontextu ovšem Amerika a její byznys do značné míry dokážou absorbovat negativní důsledky globálního zdražování ropy.
Riziko proto nespočívá v tom, že trh reaguje na vyjádření politiků. V prostředí průběžného obchodování je to naopak přirozené. Rizikem by bylo, kdyby se z opakovaných signálů o blížící se dohodě stala pro trh jistota v době, kdy mezi Washingtonem a Teheránem zůstávají zásadní rozpory. Každá další optimistická zpráva by pak měla podstatně menší efekt, zatímco případný kolaps diplomatického procesu by mohl vyvolat o to výraznější negativní překvapení.
Trhy tak v současnosti v cenách neodrážejí to, že je dohoda na světě. Odrážejí něco mnohem méně jednoznačného, totiž že pravděpodobnost dohody je dostatečně vysoká na to, aby se vyplatilo snižovat sázky na nejhorší scénáře. A protože tento opatrný geopolitický optimismus působí současně se silným růstem firemních zisků, pokračujícím AI boomem a možností menších inflačních a úrokových tlaků, má akciový trh na pozitivní interpretaci zpráv z Íránu dostatečný prostor.
Skutečnou zkouškou tak nebude další Trumpovo prohlášení o blížící se dohodě. Bude jí až konkrétní nastavení provozu v Hormuzském průlivu, trvalejší obnovení dodávek ropy a především dohoda, jejíž podmínky přijmou obě strany. Do té doby se bude na trhu dále obchodovat podle pravděpodobnosti dohody, ne podle dohody samotné.
