Článek
Ed Morse působí jako komoditní stratég ve společnosti Hartree Partners a v rozsáhlém rozhovoru na Bloombergu hovořil mimo jiné o tom, že ropa by se podle něj mohla dostat k padesáti dolarům za barel. Záleží ale, jak se bude chovat OPEC a kdy skončí válka v Íránu. K tomu ekonom zpochybňuje oficiální čísla týkající se čínské ekonomiky. Ta totiž podle něj v podstatě neroste.
Morse, kterému je 79 let, si pamatuje vývoj v sedmdesátých letech a tehdejší ropnou krizi včetně toho, jak během krátké doby prudce vzrostly ceny paliv. Jeden z hlavních rozdílů oproti dnešku pak podle něj spočítá v tom, že ropná intenzita tehdy rostla. Tento ukazatel říká, kolik ropy je potřeba na vytvoření jednotky hrubého domácího produktu.
Po druhé světové válce se dlouho a intenzivně budovala síť silnic a dálnic, a to nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. To sebou neslo prudký růst poptávky po palivech a tedy po ropě. Dnes ropná intenzita klesá a měl by to tedy být jeden z důvodů, proč by její vysoké ceny neměly budit takové obavy jako v sedmdesátých letech.
Morse ovšem dodal, že lidé dnes žijí ve vysokoinflačním prostředí, kdy rostou životní náklady rychleji než mzdy. Na otázku, zda si skutečně myslí, že ceny ropy se dostanou na úrovně kolem 50 dolarů, pak odpověděl, že „možné to skutečně je“. Nyní stojí barel ropy Brent 91 dolarů.
Poukázal i na to, že na rozdíl od sedmdesátých let nyní nemá na světovém trhu s ropou ani zdaleka takový význam ropný katrel OPEC. Ten je podle něj dokonce „nevýznamný“, také proto, že země jako Irák a Spojené arabské emiráty už se neřídí tím, co OPEC diktuje. Zároveň jsou spolu s Venezuelou schopny těžit a prodávat ropu za nízké ceny, a „tudíž se nestarají o to, zda cena klesne třeba ke 40 dolarům“.
Čína je blízko nule
Ekonom také nevěří oficiálním údajům o čínské ekonomice. „Ani náhodou neroste tempem 4,6 procenta,“ uvedl na adresu dat představovaných tamní vládou. Zmínil v této souvislosti, že když se Čína stala zemí, která přispívá do rozpočtu Mezinárodního měnového fondu, došlo k dohodě, podle které bude MMF používat oficiální statistiky Číny. I on tak operuje s čísly vysoko nad čtyřmi procenta.
Morse ovšem poukázal na analýzu od Rhodium Group, podle které se letošní růst Číny blíží nule. „A její vnitřní mechanismy selhávají.“
Morse v rozhovoru také ocenil americký penzijní systém, který podle něj není ve srovnání s některými jinými systémy špatný. Uskutečnit případné reformy je složité, ale Spojené státy mají výhodu na straně demografie. Nejsou totiž v situaci podobné zemím, jako je Japonsko nebo dokonce zmíněná Čína. Ta přitom podle něj fakticky nemá systémy sociální péče a systém penzijní. V praxi to znamená, že mladí lidé musí pracovat, aby finančně podpořili své rodiče, kteří již pracovat nemohou.
Tato situace je odrazem bývalé politiky jednoho dítěte. Ta se sice změnila, ale podle experta je nyní v Číně velmi vysoká míra rozvodovosti, což se projevuje i na porodnosti. „Problémy s podporou starší populace jsou proto velké.“ Obecně pak platí, že „mladí lidé, ať už jim je 22 nebo 35, musí pochopit, že musí spořit na to, aby měli peníze ve chvíli, kdy je budou potřebovat“, dodal Morse.














