Článek
Levnější hypotéky vláda nezařídí. Jejich cenu určuje hlavně trh, dotace ale můžou bydlení naopak prodražit. V Polsku ceny po zavedení dotací vyskočily místy až o čtvrtinu nahoru. Česko teď zvažuje daňové zvýhodnění mladých.
Zlevnění hypoték bylo jedním z předvolebních slibů Andreje Babiše. Jenže ty od jeho nástupu do vlády jen zdražují. Šance politika zajistit masově lacinější úvěry na bydlení všem jsou ale velmi omezené, glosuje v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek, hypoteční expert společností Golem Finance a Broker Trust.
„To bychom museli žít před 40 lety, protože tam byla komunistická strana Československá a ta mohla stanovit novomanželskou půjčku s úrokem jedno procento, například. Takže v normální tržní ekonomice to politik ovlivní nulově,“ komentuje Ostatek v podcastu Ve vatě.
Premiér nyní kritizuje Českou národní banku a její úrokovou politiku, která se podle něj promítá do drahého financování bydlení. Jenže vztah mezi základní úrokovou sazbou ČNB a cenou hypoték není zdaleka tak přímočarý, jak by se mohlo zdát.
Česká národní banka ovlivňuje svou dvoutýdenní repo sazbou hlavně cenu krátkodobých peněz. Úroky hypotéky se ale sjednávají zpravidla na několik let a jejich cenu proto formují jiné finanční instrumenty.
„Je to určitě cena úrokových swapů, ta určuje cenovou hladinu, od které se banky odrážejí. Druhá věc je marže banky, kterou si banka k ceně přirazí. Ale je tady i obchodní politika bank, která musí reflektovat konkurenci,“ uvedl Libor Ostatek. České banky mají hypoteční marže pod průměrem EU, dlouhodobě zhruba 0,7 procentního bodu.
Právě úrokové swapy představují cenu dlouhodobých peněz, ze které banky při stanovování hypotečních sazeb vycházejí. Když se změní očekávání na finančních trzích, promítne se to do ceny těchto instrumentů a následně i do hypoték.
Ostatek to ukazuje na letošním vývoji. Na začátku března se cena tříletých úrokových swapů pohybovala kolem 3,4 až 3,5 procenta. Po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě během několika týdnů vzrostla přibližně o jeden procentní bod. ČNB přitom svou základní sazbu po celou dobu neměnila.
„Ten trh dlouhých peněz reaguje víceméně nezávisle. Je spíš poplatný ceně dluhopisů,“ vysvětluje Ostatek. Do ceny hypoték tak promlouvá i to, jak investoři vnímají ekonomiku, inflaci a zadlužování jednotlivých států.
Hypotéky může prodražit i samotný stát
Právě tady se dostáváme k paradoxu vládního slibu. Kabinet sice může kritizovat vysoké sazby centrální banky, zároveň ale svým vlastním hospodařením ovlivňuje prostředí, ve kterém se stanovují ceny hypoték.
Pokud stát hospodaří s vysokými rozpočtovými deficity, musí si půjčovat více peněz. To se může promítnout do výnosů státních dluhopisů, inflačních očekávání a následně i do ceny dlouhodobých peněz. „Pokud hospodaření státu půjde ode zdi ke zdi, bude se zvětšovat deficit, bude se zvětšovat státní dluh, tak se samozřejmě propíše do ceny hypoték.“
Podle Ostatka je proto důležitá také nezávislost ČNB. Jejím úkolem je mimo jiné hlídat inflaci a finanční stabilitu, nikoli přizpůsobovat měnovou politiku politickým slibům.
Výhled na další období přitom není růžový. „Výhled nevidím nějak černě, ale neočekávejme zlevnění,“ řekl Ostatek s tím, že cenová hladina hypoték může v příštím roce zůstat nad 5,5 procenta. Nahoru podle něj půjdou ceny potravin, dražší mohou být také energie a paliva.
Plošná dotace hypoték? Osm miliard ze státní kasy
Pokud vláda nemůže přímo ovlivnit cenu dlouhodobých peněz, nabízí se jiná cesta: rozdíl mezi tržní a požadovanou úrokovou sazbou lidem jednoduše zaplatit z veřejných peněz.
Kdyby se hypotéky měly zlevnit o jediný procentní bod - tedy ze současných 5,5 na 4,5 procenta -, spotřebitelé by výrazně ušetřili. Průměrná domácnost s hypotékou 4,5 milionu korun by ušetřila 2750 korun měsíčně. Za rok celkem 33 tisíc korun.
Samotné navýšení limitu pro mladé přitom nepovažuje za zanedbatelnou pomoc. Podle jeho propočtu by současný maximální odpočet znamenal pro domácnost daňovou úsporu zhruba 22 500 korun ročně. Navýšení limitu o dalších 50 tisíc korun by mohlo přinést dalších přibližně 7 500 korun. Celkově by tedy rodina mohla ušetřit kolem 30 tisíc korun za rok.
Náklady by se rozpočítaly mezi všechny daňové poplatníky, včetně těch, kteří hypotéku nemají. „Všech šest milionů daňových poplatníků v České republice by ta legrace stála 1 400 korun příští rok,“ vypočítává Ostatek.
Varovný příklad Polska
Podle Ostatka mají dotace ještě jeden vedlejší efekt: zdražení samotných nemovitostí. Když stát podpoří poptávku, ale nezajistí dostatečně rychlé rozšíření nabídky bytů, tak kupující sice získají levnější financování, ale prodávající a developeři mohou na zvýšenou poptávku reagovat vyššími cenami.
Varovným příkladem je podle Ostatka Polsko. Tamní vláda v roce 2023 zavedla program, který měl lidem usnadnit pořízení vlastního bydlení prostřednictvím zvýhodněných hypoték.
Zatímco běžné tržní úvěry se pohybovaly kolem sedmi až osmi procent, stát umožnil vybraným kupujícím získat financování s výrazně nižší sazbou. Rozdíl doplácel z veřejných peněz. Podpora se podle Ostatka vyčerpala velmi rychle. Současně výrazně vzrostly ceny nemovitostí, zejména ve Varšavě a dalších velkých městech, a to až o 25 procent během jednoho až dvou let.
Větší podpora pro mladé
I v Česku vláda zvažuje podporu bydlení, tentokrát prostřednictvím vyšších daňových odpočtů zaplacených úroků z hypoték pro lidi do 36 let. Dnes si můžou lidé u úvěrů sjednaných od roku 2021 odečíst maximálně 150 tisíc korun ročně, u starších hypoték platí limit 300 tisíc korun. Vládní návrh počítá s tím, že by se mladým tento limit zvýšil o dalších 50 tisíc korun.
Ostatek připomíná, že odpočet úroků v Česku funguje téměř třicet let a v minulosti měl podle něj své opodstatnění. V devadesátých letech byly hypoteční sazby výrazně vyšší, běžně dosahovaly 13 až 15 procent.
V době extrémně nízkých úrokových sazeb se daňové zvýhodnění podle Ostatka začalo výrazněji projevovat u domácností s vysokými hypotékami a vyššími příjmy. „My jsme vlastně pomáhali vysokopříjmovým lidem,“ podotýká.
Samotné navýšení limitu pro mladé přitom nepovažuje za zanedbatelnou pomoc. Podle jeho propočtu by současný maximální odpočet znamenal pro domácnost daňovou úsporu zhruba 22 500 korun ročně. Navýšení limitu o dalších 50 tisíc korun by mohlo přinést dalších přibližně 7500 korun. Celkově by tedy rodina mohla ušetřit kolem 30 tisíc korun za rok.
Problém ale vidí v tom, že stát znovu podporuje především vlastnické bydlení, zatímco ostatní formy zůstávají stranou. Podle něj je potřeba dívat se na bydlení jako na celek. Tedy nejen na lidi, kteří si kupují byt na hypotéku, ale také na nájemníky, obecní výstavbu nebo sociální bydlení.
Pokud stát zvýhodní jen jednu skupinu kupujících, může podle Ostatka zhoršit situaci těch ostatních. Podpora totiž může znovu posílit poptávku po vlastnickém bydlení, aniž by se současně zvýšila nabídka bytů.
Ve vatě
Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů. Poslechněte si rady známých investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
Pětinásobný vítěz ankety Podcast roku v kategorii Byznys a osobní finance.
Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách. Poslouchejte Podcasty.cz, Apple Podcasts, na Spotify a ve všech dalších podcastových aplikacích. Video sledujte na webu seznamzpravy.cz.
















