Článek
Česká koruna si v loňském roce vyhrnula rukávy a svým výkonem převálcovala obě hlavní světové měny, dolar i euro. Zatímco vůči jednotné evropské měně si připsala přibližně čtyři procenta a rok končila na úrovních kolem 24,15 Kč/EUR, vůči dolaru posílila dokonce o 15 procent na 20,60 koruny za dolar.
Silnější česká koruna má ovšem dvě tváře. Domácnostem pomáhá tlumit inflaci, protože zlevňuje dovoz zboží a surovin. Pro exportní firmy to ale znamená nepříjemný tlak na výsledky. Když domácí podniky prodávají v eurech nebo dolarech, silnější koruna způsobí, že se stejné zahraniční tržby po přepočtu promítnou do nižších korunových výnosů.
To ale neznamená, že by exportéři automaticky přicházeli o zakázky na zahraničních trzích. Stejná zahraniční fakturace se ale po přepočtu do korun projeví v nižších tržbách – a potenciálně i v nižším zisku, pokud firmy neměly kurz zajištěný dopředu nebo nedokázaly zvednout ceny.
Jak to funguje v praxi, ukazuje jednoduchý příklad. Exportér prodá v zahraničí zboží za 100 milionů eur. Při kurzu 25 korun za euro inkasuje 2,5 miliardy korun. Pokud ale koruna posílí na 24,50 za euro, stejný obchod mu přinese už jen 2,45 miliardy korun. Rozdíl 50 milionů korun vznikne čistě kvůli pohybu kurzu.
Nejvíc posílení domácí měny dopadá na firmy, které většinu nákladů platí v korunách – výdaje za mzdy, energie nebo služby zůstávají stejné, zatímco korunové tržby klesají, a tím se tenčí i marže. A právě takový kurzový efekt se podle exportérů v roce 2025 projevil ve velkém.
Více než 100 miliard
Podle propočtů Asociace exportérů, které redakci Seznam Zpráv Byznys poskytl její místopředseda Otto Daněk, letos rozdíl v přepočtu do korun výrazně narostl. Propočet vychází ze statistiky takzvaného přeshraničního exportu a pracuje s objemem vývozu vyjádřeným v eurech.
Kurz eura vůči koruně v roce 2025 postupně klesal, což znamenalo posilování české měny. Podle České národní banky činil průměrný kurz za celý rok 24,69 koruny za euro.
Podle Daňkových čísel dosáhl český export za leden až listopad 2025 celkové hodnoty 231,2 miliardy eur, což je meziročně o 2,8 procenta více.
Daněk zároveň přepočítává, jak se změna kurzu promítla do korunových výnosů. „Za leden až listopad 2025 nám vychází rozdíl přibližně minus 91 miliard korun. Pokud započteme i prosinec, odhadujeme, že dopad za celý rok 2025 překročí 107 miliard korun,“ říká.
Jde podle něj o peníze, které exportéři „nedostali“ proto, že se jejich eurové tržby přepočítávaly silnější korunou než o rok dřív. Pro část firem to znamenalo citelný tlak na hospodaření, i když objem prodaného zboží se nemusel změnit. Daněk zároveň upozorňuje, že dopad není u všech podniků stejný.
„Tento efekt se promítá do tržeb, přidané hodnoty i zisku. Skutečný dopad je ale u každé firmy jiný, záleží na tom, do jaké míry má zajištěný kurz a kolik nákladů platí v eurech,“ dodává.
Zamknout kurz?
Zajištění kurzu v praxi znamená, že si firma dopředu „zamkne“ směnný kurz, za který si v budoucnu eura vymění za koruny. Pokud si exportér například u banky či obchodníka sjedná kurz 25 korun za euro na půl roku dopředu, dostane za své zahraniční tržby 25 korun za euro bez ohledu na to, jestli koruna mezitím posílí třeba na 24,50.
Získá tím jistotu výnosů, ale zároveň se vzdá možnosti vydělat víc v případě, že by koruna naopak oslabila. Firmy tak kurzovým zajištěním snižují riziko, že jim silnější měna nečekaně ukrojí část tržeb – za cenu toho, že se vzdávají případného kurzového „bonusu“.
Podle ekonoma České spořitelny a předsedy Výboru pro rozpočtové prognózy Michala Skořepy je ale dobré připomenout, že kurz koruny nedopadá jen na typické exportéry.
„Vzhledem k otevřenosti české ekonomiky je kurz koruny k euru pro řadu českých firem významným parametrem hospodaření,“ říká Skořepa pro Seznam Zprávy s tím, že eurové platby jsou dnes ve firemním sektoru běžné i mimo zahraniční obchod.
Jako příklad uvádí pronájmy budov, které se i v Česku často účtují v eurech. A připomíná také financování firem, kdy zhruba polovina úvěrů českým firmám, a tedy i splátek těchto úvěrů, je již vedena také v eurech. Skořepa zároveň mírní dramatický výklad dopadů posilování měny na vývozce. Podle něj loňské posílení koruny „není změnou, která by hospodaření českého exportního sektoru rozkolísala zásadním způsobem“.
Čeští vývozci jsou z minulosti zvyklí i na výraznější posilování koruny a řada z nich má vedle bankovního zajištění také takzvané přirozené zajištění – tedy to, že část nákladů platí rovněž v eurech, takže jim silnější koruna na druhé straně zlevňuje vstupy.
A Skořepa přidává i širší argument. „Kdyby šlo o nepřiměřeně velké posílení, byl by výsledkem deficit zahraničního obchodu a to by nakonec vedlo ke korekci směrem ke slabší koruně,“ popisuje. Podle Skořepy se naopak zdá, že koruna posilovala „zhruba tak akorát“, a dokonce připouští, že mohla posilovat i o něco víc.
V této souvislosti připomíná roli České národní banky. Ta drží úrokové sazby o něco výš i proto, aby se inflace v Česku co nejvíc přiblížila té v eurozóně. A když jsou cenové růsty podobné, „dohánění“ bohatších zemí se pak spíš projeví tím, že koruna postupně posiluje.
Druhá půlka roku bolela nejvíc
Z propočtů asociace vyplývá, že nejsilnější „kurzové ukrojení“ z příjmů exportérů přišlo ve druhé polovině roku. Od července do listopadu se měsíční dopad pohyboval zhruba mezi 14 a 23 miliardami korun.
Oficiální statistiky zahraničního obchodu zatím celý rok neuzavírají. Český statistický úřad zveřejnil poslední čísla za listopad 2025, podle kterých vývoz meziročně klesl o 4,6 procenta na 403,1 miliardy korun. Prosincová data a údaje za celý rok 2025 mají vyjít 6. února, takže kompletní obrázek o objemu exportu ještě chybí.
