Článek
Itálie dříve čelila kritice ze strany francouzské vlády za to, že využívá daňové pobídky k přilákání bohatých Francouzů a dalších zahraničních rezidentů. Když válka na Blízkém východě zasáhla státy Perského zálivu, Itálie se tak stala ještě atraktivnější destinací.
V Itálii totiž mohou osoby s vysokou čistou mzdou platit pevnou roční daň ze všech zahraničních příjmů, bez ohledu na jejich výši a využívat řadu dalších osvobození. Při koupi nového domu na rozdíl například od USA nebo Velké Británie, kde musí člověk zaplatit tzv. Stamp Duty (v Británii) nebo „Real Estate Transfer Tax“ (v USA), v Itálii platí osvobození od daně pro „prima casa“, tedy první dům, který si člověk koupí.
Ve Francii prezident Macron přeměnil francouzskou Impot sur la Fortune (daň z majetku) na Impot sur la Fortune Immobilière (daň z nemovitostí), takže například investice na akciovém trhu již nejsou touto daní dotčeny, ale „pokud máte nemovitosti v hodnotě deseti milionů dolarů, je tato daň skutečně velmi bolestivá,“ říká pro BBC „Robert“, původně z Francie, který už osm let žije v Římě.
Podle Roberta nejlepší věc je, že v Itálii člověk neplatí dědickou daň z nemovitostí, které vlastní, do výše jednoho milionu eur (přes 24 milionů korun) a nad touto hranicí jsou to jen čtyři procenta. Ve Francii je limit pro osvobození od daně mnohem nižší, 100 000 eur (zhruba 2 500 00 korun), a nad touto hranicí se jedná o progresivní sazbu až do maximální výše 45 %.
Itálie jako daňový ráj pro ultra bohaté
„Mám přátele, kteří se sem přestěhovali kvůli daním a další, kteří o tom uvažují,“ říká Robert. „Pro lidi, kteří platí opravdu vysoké daně, je Itálie díky své ‚rovné dani‘ velmi atraktivní.“
V Itálii stanovuje daňový úřad horní hranici daně, která může být z příjmu vybírána. Ať vyděláte cokoli, nikdy nezaplatíte více než tuto částku. Horní hranice je nyní 300 000 €, v přepočtu zhruba sedm milionů a 308 tisíc. Ještě nedávno to bylo 100 000 € (cca 2 500 000 korun). Pokud ve Francii platíte roční daň z příjmu ve výši jednoho milionu eur, může být Itálie velmi lákavá.
Za výhodnějším daňovým systémem odešli i dva britští finančníci. Oba se toužili přestěhovat na místo, kde by jim daňový režim vyhovoval stejně jako ten britský předtím, než se změnila pravidla pro zámožné zahraniční rezidenty.
„I při částce 300 000 eur je italská paušální daň pro kohokoli, kdo vydělává více než jeden milion eur ročně, stále nízká ve srovnání s jakýmkoli jiným místem v Evropě. A to znamená, že získáte daňovou jistotu přímo v srdci Evropy, místo toho, abyste museli cestovat daleko,“ říká Peter Ferrigno, ředitel daňových služeb u specialistů na migraci majetku Henley & Partners.
Migrující milionáři
„Každý týden se setkáváme s lidmi, kteří by rádi opustili Francii,“ říká pařížský daňový právník Jerome Barre. „Nejsou spokojeni se současnou daňovou situací a obávají se, že v budoucnu bude ještě přísnější. Lidé nemají důvěru v politické klima. Daně se mění téměř každý rok. Lidé se bojí, že po volbách nového prezidenta v roce 2027 by se situace mohla zhoršit,“ říká.
„V této fázi se však jedná spíše o dotazy podnikatelů a bohatých lidí, kteří zvažují, zda se přestěhovat, či nikoli, než o lidi, kteří se skutečně stěhují,“ vysvětluje Jérôme Barre. „Přestěhování vyžaduje plné odhodlání a pečlivé naplánování,“ zdůrazňuje. Dodává, že podnikatelé „musí změnit sídlo společnosti. Ve Francii totiž podléhají výstupní dani“.
Zatímco mnoho bohatých Francouzů o stěhování pouze uvažuje, v Spojených arabských emirátech je tato otázka mnohem naléhavější. Pro spoustu lidí však bude velmi těžké vzdát se nulového daňového režimu v Dubaji. „Když žijete v zemi, kde neplatíte žádné daně, je velmi těžké se vrátit do země, kde musíte platit hodně. Zvláště pro ty, kteří jsou zvyklí utrácet hodně peněz. Čistá částka, kterou máte v kapse, je úplně jiná,“ říká Barre. Dodává, že lidé, kteří si zvykli na život bez daní, „už nejsou zvyklí na administrativní formality jako daňová přiznání a dokumenty, takže to není snadné“.
„Je nevyhnutelné, že mnoho lidí přehodnotí svůj pobyt ve Spojených arabských emirátech,“ říká Peter Ferrigno ze společnosti Henley & Partners. „Myslím si však, že je ještě příliš brzy na to, aby lidé radikálně změnili svůj život, když jde o práci, rodinu a podobně. Naprostá většina lidí ve Spojených arabských emirátech jsou stále obyčejní lidé, kteří vykonávají běžná povolání. Dokonce i většina milionářů je milionáři spíše díky dobře placeným zaměstnáním než díky vlastnictví majetku. Pokud bude válka relativně krátká, zůstanou. Pokud se bude táhnout, lidé se nevyhnutelně poohlédnou jinde nebo přestěhují rodinu a budou pracovat na dálku, dokud nebude situace bezpečnější. Pokud jste ve Spojených arabských emirátech kvůli práci, v Itálii pravděpodobně nebude tolik odpovídajících pracovních míst,“ dodává Ferrigno.
Je však pravděpodobné, že válka na Blízkém východě odradí mnoho bohatých Evropanů, kteří by se jinak do Spojených arabských emirátů přestěhovali. Podle společnosti Henley & Partners byla minulý rok Dubaj zdaleka nejoblíbenější destinací pro migrující milionáře. Tento počet ale v roce 2026 zřejmě poklesne a díky atraktivní nabídce pro ultra bohaté by z toho mohla těžit právě Itálie.
