Článek
/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/
Na všech místech, kudy spolu procházíme a projíždíme, má co ukazovat. Na cestě z letiště. V centru Guadalajary, kde bude oficiální fanzóna pro mistrovství světa. Anebo na náměstíčkách Zapopanu, milionového předměstí, kde stojí i Estadio Akron.
„Když tu bude český fanoušek sledovat fotbal, sedne si na české lavičky,“ říká Václav Stoszek, zatímco spolu brázdíme ulice mexického velkoměsta, které bude už v pátek 12. června hostit zápas fotbalového mundialu mezi Českem a Jižní Koreou.
Češi si na největším sportovním svátku zahrají po dvaceti letech. Odletěli na druhý konec světa a šťastnou shodou losu skončili nikoli v USA nebo v Kanadě, které šampionát spolupořádají, ale zrovna v mexickém státě Jalisco - s českou stopou. Jedinečná náhoda.
Fotbalová horečka
Česko po 20 letech postoupilo na fotbalové mistrovství světa a dva zápasy základní skupiny sehraje v mexických městech Guadalajara a Mexico City. Je bezpečné se sem vydat? A co Mexiko nabízí na oplátku? Reportér Seznam Zpráv Miroslav Němý vyrazil do země, aby popsal, co zde čeká národní tým i fanoušky, proč do Mexika míří stále více českých firem a jak silný odkaz tu zanechali Věra Čáslavská, Pavel Nedvěd či Tomáš Garrigue Masaryk.
Stoszek vede mexickou pobočku známé české firmy mmcité, specializované na městské mobiliáře. Ta v Guadalajaře působí už deset let a stihla tu mnohé. Lavičky na náměstích, v parcích nebo nově na zastávkách linky městské hromadné dopravy z letiště do centra. Tam, kde jsou nachystány velkoplošné obrazovky pro fanoušky z celého světa, i v bočních uličkách.
Václav Stoszek na jedné z laviček, které do Guadalajary dodala česká firma mmcité.
„Cítíme až nečekaný boom. Poslední roky bylo trochu slabší období, trh stál, konaly se volby, tím pádem vládla nejistota. Ale teď se toho dělá směrem k mistrovství světa spoustu,“ říká Stoszek, přičemž ještě větší projekt - park s lavičkami, zastávkami, stojany na kola i pítky - odbavuje firma v Monterrey, dalším dějišti fotbalového šampionátu.
A když se spolu deset tisíc kilometrů od vlasti usadíme na jednu z českých laviček, je ideální čas pochopit, co fotbal pro Mexiko znamená.
Nedvěd pořád zabere
I Václavův kolega Juan Pablo, s nímž si později třesu rukou v místní centrále mmcité, je oddaným příznivcem klubu Chivas, fotbalové modly Guadalajary, která se chlubí tím, že jí fandí až čtyřicet milionů lidí. „Každý tady má svůj oblíbený tým, fotbal je součástí kultury,“ vysvětluje Stoszek.
Má s čím srovnávat, vždyť jeho předchozím působištěm „v dresu“ mmcité bylo São Paulo. Tedy fotbalem posedlá Brazílie.
Kdy a kde hrají Češi na MS ve fotbale 2026
| Datum / Čas | Kde | Kdo |
|---|---|---|
| Pátek 12. 6. / 4:00 | Guadalajara | Jižní Korea – ČESKO |
| Čtvrtek 18. 6. / 18:00 | Atlanta | ČESKO–JAR |
| Čtvrtek 25. 6. / 3:00 | Mexico City | ČESKO–Mexiko |
.
„Tam, ale také v Argentině, Uruguayi či Paraguayi mají lidé opravdovou fanouškovskou náturu. Podporují a jsou hlasití, což je asi největší rozdíl oproti Mexiku, kde se to blíží Spojeným státům, na fotbale si dáte sendvič, pijete kolu, pokecáte. Společenská akce,“ říká. „Fotbal je ale i tady podobně důležitý. Kdykoli chcete začít konverzaci o České republice, pomohou jména jako Petr Čech, Pavel Nedvěd, Rosický, Poborský, Baroš. Pak je zaručené, že to bude dlouhý a příjemný rozhovor.“
Budoucnost takovýchto dialogů - byznysových i všedních - se rodí právě teď. „Současné české kluky Mexičané moc neznají,“ přiznává Stoszek. „Občas někdo prohodí, že zaslechl jméno Patrik Schick, ale často si nás pletou s někým jiným z východní Evropy, třeba řeknou: Jo, za vás hraje Modrič?“
Smůla, chorvatský geniální režisér hry by se partě Miroslava Koubka tuze hodil. Musí zazářit jiní. Třeba kapitán Ladislav Krejčí, možná kreativní Pavel Šulc. Už by se to každopádně hodilo. S výjimkou Nedvědovy generace tu nejsou česká fotbalová jména, která by ve fotbalem nadšeném Mexiku pronikla do všeobecného povědomí.
„Musím přiznat, že párkrát jsem zkusil zmínit Věru Čáslavskou - a s úspěchem jsem se nesetkal,“ dodá Stoszek o legendární gymnastce, která se v roce 1968 v Mexico City i vdávala. „Stejně jako u Masopusta a jeho vrstevníků.“
Centrum Zapopanu už je připravené na české fotbalisty.
Čas kvapí, generace fanoušků se mění, nejvíc je zajímá přítomnost. Jindy je ale čas naopak v Mexiku přítelem. Pokud sem chcete proniknout s byznysem.
Příběh mmcité je známý, parta kamarádů ze Zlínska sbírá zakázky, uznání i designové ceny, roční obrat skupiny činí přibližně 1,3 miliardy korun. Mexiko k tomu přispívá více než 30 miliony korun ročně. Peníze jsou důležité vždycky, tady ovšem nikoli nejdůležitější.
„Exportujeme do 70 zemí světa, ale kromě Evropy máme výrobu jen v USA, Brazílii a Mexiku,“ vysvětluje Stoszek. „Je to pro nás jakási laboratoř rozvoje výroby mimo Česko, proto má Mexiko velký význam. Jsme česká firma, zakládáme si na své identitě, ale pokud chceš prodávat deset tisíc kilometrů od svého sídla, tak musíš hledat nové cesty.“
Proto se může stát, že někteří z tisíců českých fanoušků se v horkém červnovém dni usadí na lavičkách, aniž by tušili, že za nimi stojí jejich krajani. Původní skromná cestička z Baťova města se doklikatila až na druhý konec světa.
Guadalajara, nebo Zapopan?
České lavičky jsou ve fanzónách v Guadalajaře i v Zapopanu. Kde tedy čeští fotbalisté hrají? Záleží na úhlu pohledu. Oficiálním hostitelským místem MS je metropole státu Jalisco Guadalajara, Zapopan je součástí její metropolitní oblasti. Zároveň i aréna Estadio Akron stojí právě v Zapopanu. Více si přečtěte v reportáži Seznam Zpráv přímo z místa.
„Když uspějeme tady, pomůže to mít naší mateřské firmě v Česku víc designérů, inženýrů a dalších pozic s vyšší přidanou hodnotou,“ těší Stoszka. „Dřív jsme importovali hotové produkty, ale máme málo projektů, které bychom byli schopní za tyto ceny prodávat. Cítili jsme, že tu můžeme udělat mnohem víc.“
Mexiko je obrovská země a ze 130 milionů obyvatel se další a další tlačí do střední třídy: „Samozřejmě tu najdete spoustu velmi chudých míst, ale co se kupní síly týká, bavíme se z pohledu české firmy o trhu velikosti někde mezi Polskem a Španělskem. Což není vůbec málo.“
Že je možné se prosadit, dokazují nové lavičky. Ve srovnání s těmi, co už v ulicích Guadalajary stojí desítky let, jsou moderní a vzdušné, jako když srovnáváte dnešní fotbal s tím z roku 1970, kdy Československo na stejném místě na MS nastoupilo také. Stoszek zde řídí tým třinácti Mexičanů, do jejich centrály je třeba odbočit z hlavních cest a zatímco venku horký vzduch stojí, tady vládne věčný pohyb a šrumec.
„Děláme si proces trochu těžší,“ usměje se při narážce na nevysoký počet lidí, které má k dispozici. „Ale stavíme vše tak, aby byla firma od první chvíle ekonomicky životaschopná. V Mexiku ohledně městského mobiliáře nikdo jiný v takové kvalitě nepracuje. Což je dvousečný meč - ano, jsme dražší, ale taky zákazníkům říkáme, že jim vlastně zadarmo rekvalifikujeme jejich pracovní sílu k lepšímu.“
Mexiko je z Česka vzdálené nejen letovými hodinami, ale i mentálně. Ani na dovolenou sem nejezdí davy našinců, i na větší přiliv českých firem země teprve čeká. Přitom Evropa - při všech problémech, které má - pro Mexičany stále platí za etalon kvality. Nejzbytečnějším předsudkem by pak bylo si myslet, že tu nikdo nestojí o dražší a sofistikovanější věci.
„My hodně spolupracujeme s architekty a většina z nich jsou vzdělaní, zcestovalí lidé. Do toho skoro každý v Mexiku má rodinného příslušníka ve Spojených státech, viděli kvalitu. A bavíme se o kvalitě jak elektroniky, tak interiérů i veřejných prostor. Takže ji chtějí i tady,“ vysvětluje Stoszek.
Mmcité mobiliář dodává do průmyslového Monterrey, na samý sever do Tijuany i do zemědělského a chudého Chiapasu u hranic s Guatemalou. „Tam třeba máme velkou zakázku pro univerzitu. Každý federální stát něco nabízí, spotřebitelský byznys je v Mexiku různorodý,“ povzbuzuje Stoszek české firmy.
Jen je nutné vědět, jak na to. „Klíčem je natrefit na dobré lidi,“ dodává.
Každý dostane svou špetku
Pro návštěvníka je Mexiko po většinu času velmi příjemná země s výtečným jídlem, pohostinnými obyvateli a nebem modrým jako z pohlednice. Být naivní se ale v podnikání nevyplácí.
„Můžeš mít skvělý produkt, marketing i logistiku, na papíře úplně všechno dokonalé, ale spolčíš se tady s jedním špatným právníkem, účetním nebo distributorem - a o všechny výhody přijdeš,“ říká Stoszek. „Lidí, kteří vidí zahraniční firmu jako příležitost k vlastnímu zbohatnutí, je tady spoustu. Musíte tu buď být osobně, nebo zde mít někoho spolehlivého.“
Anebo jiné specifikum, vycházející pro změnu z politické situace. „Tady historicky vždycky byla levice. A i když si říkala pravice, pořád to v našem chápání byla levice,“ usměje se Stoszek.
Barevné centrum Guadalajary, které zušlechťuje i mmcité.
To v kombinaci s vlivy z USA vytváří zvláštní kapitalisticko-socialistické nastavení. Standardem je velmi krátká dovolená, ze začátku jen 12 dní ročně. „Což je hodně prokapitalistické, na druhou stranu mají zaměstnanci obrovskou úspěšnost v soudních sporech s firmami. Všechno je postavené tak, aby každý něco vydělal: právník, účetní, poradce. Každý z toho má nějakou svou špetku,“ vysvětluje Stoszek.
Mmcité se každopádně v Mexiku daří. České lavičky pro české fanoušky jsou připraveny, před šampionátem dodali dalších padesát do fanzóny v Zapopanu v blízkosti Baziliky Panny Marie Zapopanské, významného poutního místa pro miliony lidí. Hotové jsou i ty na zastávkách rychlobusu z letiště a také výbava parku v Monterrey, pokud by někdo na fotbal zamířil i na sever Mexika.
Pozor na zkrácený dech | Sport SZ
Mexická Guadalajara leží v necelých 1600 metrech nad mořem, jen s lehkou nadsázkou jste tedy na Sněžce. „V běžném životě to člověk necítí vůbec, ale při sportu ano, zvlášť u delších běhů a obecně náročnějších fyzických výkonů,“ říká Václav Stoszek. „Ale ještě to není tak brutální jako v Mexiko City, které je 2200 metrů vysoko. Běhám relativně často, ale první den dva v Mexico City to opravdu nikdy za moc nestojí.“ Zároveň je podle něj svižný běh - i s rizikem zkráceného dechu - často dobrým lékem na jet lag, neboť zvýšená únava tělu pomůže usnout i v časovém pásmu minus osm hodin oproti Česku.
Pokud to Schickovi a spol. proti Koreji klapne, Stoszek si na tribuně padesátitisícového Estadio Akron s chutí zakřičí, na fotbal vyrazí se svou mexickou přítelkyní. To by byla radost výjimečná, kdo ví, kdy se Češi zase dostanou na fotbalové MS a do Mexika to za jeho života nejspíš už nikdy nebude.
Všední spokojenost z práce vypadá jinak. „Nechci znít úplně pohádkově, ale kdykoli spatřím na ulici náš výrobek, mám obrovskou radost,“ uzavírá. „To je naše privilegium, vidíme, jak náš výrobek funguje, jak ovlivňuje život lidí. Často se mi stává, že chodím přes ošklivá náměstí a promenády, pak se vymění dlažba, přidá nové světlo a čtyři kvalitní lavičky a najednou se tam lidé scházejí, pak otevře nová kavárna, řemeslná pekárna, zvedne se hodnota nemovitosti… Miluju, když veřejný prostor prokoukne.“
