Míč tu létá rychleji. Co 2200 metrů nad mořem čeká na fotbalisty i fanoušky

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

K diplomacii patří mnoho nevšedních zážitků, tohle byl ovšem vyloženě moment pro vyvolené. „Vyšli jsme si poslední schody na trávník, kterými půjdou i naši fotbalisté,“ popisuje český velvyslanec v Mexiku Tomáš Hart, jak při inspekci se zástupci FAČR zažil na vlastní kroky Aztécký stadion, jednu z nejikoničtějších fotbalových arén planety.

Právě tady Česko v souboji s domácím Mexikem na mistrovství světa 24. června zakončí základní skupinu, v Guadalajaře ji 12. června začne. Už za dva týdny!

V Mexiku se chystají na mimořádný svátek, ve sportu neexistuje prestižnější akce a Česko má už silné abstinenční příznaky, vždyť naposledy hrálo na šampionátu před dlouhými 20 lety. Pro české fanoušky bude ale podobně důležitým místem jako Aztécký stadion i krásná budova v diplomatické čtvrti Polanco, kde na adrese Cuvier 22 sídlí česká ambasáda.

Tady budou připraveni pomáhat, řešit případné patálie a samozřejmě také fandit fotbalové reprezentaci. Zatímco při našem setkání jen decentně cvrlikají ptáci ze zahrady, při barážových duelech proti Irsku a Dánsku si krajané v Mexiku s radostí zakřičeli při gólech a po vítězných penaltách, které poslaly tým Miroslava Koubka na šampionát.

„Práce nám pořád pokračuje,“ říká český velvyslanec Tomáš Hart. Už proto, že se připravují na nálet Čechů v takovém množství, jaké v Mexiku obvykle registrují za celý rok.

Pardon za nediplomatický výraz, ale jsou do fotbalu Mexičané blázni?

Řekl bych, že ano. Možná ne až takoví, jaké jsem zažil v Argentině, ale fotbal řeší ohromně. Byl jsem tím překvapený a ono překvapení stále trvá. Třeba i z toho, že největší mexické týmy klidně letí odehrát přátelský zápas nebo malý turnaj do Texasu, Kalifornie nebo na Floridu. Ve Spojených státech žije podle odhadů 30 až 40 milionů Mexičanů, takže se to velkým sponzorům v rámci propagace vyplatí. Ale my tady chodíme kromě fotbalu hrát i hokej.

Pardon, hokej v Mexiku?

Začal jsem s hokejem ještě v Moskvě, náš tehdejší velvyslanec byl bývalý hokejista. Nejen tam, ale i na dalších místech v Rusku bylo běžné, že doplnili kluzištěm obchodní centrum – a to se děje i v Mexiku. To v hokeji samozřejmě nepatří do špičky, ale je to velká země, hodně propojená se Spojenými státy, kde spousta lidí studovala a žila a třeba i hrála hokej, proto mají národní ligu, na zápasy se jezdí do Guadalajary, do Monterrey. My máme partu chlapů a chodíme hrát buď brzy ráno před otevřením, nebo naopak v devět večer, poté co už obchodní domy zavřou.

Než se vrátíme k fotbalu, jak se vám v Mexiku žije?

Velice dobře. Pro mě je to druhá latinskoamerická země, předtím jsem sloužil v Argentině a Mexiko je možná ještě sympatičtější. Občas tomu říkám malé Spojené státy, obě země mají hodně společného, vizuálně, firmami, reklamami, kulturou, seriály. Počasí v Mexico City popisuji jako věčné jaro, většinu roku jsou denní teploty mezi 20 a 25 stupni. Mexičané hrdě uvádějí, že je tu po New Yorku druhý nejvyšší počet muzeí na obyvatele, spoustu zeleně. Až dojdou pokrok a technologie tak daleko, že budou všechna auta elektrická, bude to ráj na zemi, protože pokud tady něco životu vadí, tak obrovský smog.

A doprava samotná, dodal bych. Zácpy jsem tu zažil děsivé.

Ano, ale oproti velkým městům v Evropě či v USA je tady v okolí hlavního města navíc pořád hodně průmyslu, takže zplodiny z dopravy se kombinují s těmi průmyslovými. A navíc jsme v kotlině, sevření vysokými horami. Ve Valle de México, tedy v Údolí Mexika, občas vůbec nefouká, pak z letadla nad městem vidíte žlutohnědou poklici. Doprava je velký problém.

Co bezpečnost? O té se v souvislosti s Mexikem mluví nejčastěji.

Vždycky říkám: Udělejte si mentální cvičení a položte mapu Mexika přes mapu Evropy – začnete v Dublinu a skončíte v Rumunsku. Mexiko je obrovské, jako dvě až tři opravdu velké evropské země typu Francie či Německa. Je to víc kus kontinentu než klasická země: Na severu jsou pouště, dole pralesy, najdete tu úžasné archeologické nálezy, moře, velehory, všemožnou flóru a faunu včetně jaguárů. Děje se tu hrozně moc věcí včetně těch bezpečnostně negativních, ale v mnoha případech k uklidnění stačí podívat se na mapu, protože se dějí tisíce kilometrů od vás.

Vás osobně bezpečnostní situace ovlivňuje?

Jsem tady druhý rok a jen jednou mi před služební cestou řekli: Lehce změníme program, do dané oblasti jet můžeš, ale nepojedeš až tak daleko, jak bylo původně v plánu. I v našich cestovních doporučeních pro české turisty spíš než o celém Mexiku mluvíme o jednotlivých státech a regionech. Většina našich turistů si odsud neodváží nic jiného než opálení a skvělé vzpomínky na gastronomii, kulturu, historii, přírodu. Mexiko je na různých místech nebezpečné, zároveň je to jedna z nejnavštěvovanějších zemí světa. A tyto dvě věci nejsou v protikladu, protože se velice často vůbec nepotkávají. Když přiletíte do Cancúnu, máte pocit, že jste v Miami. Pokud se po Mexiku jako turista nebo byznysmen na služební cestě pohybujete po určených místech, o bezpečnostních problémech téměř nevíte ani s nimi nepřijdete do styku.

Co dělat, respektive nedělat v Mexiko City? Nejezdit v noci metrem, nechodit do rizikových čtvrtí, po soumraku si brát Uber?

To všechno určitě platí – a přidal bych ještě nezůstávat poslední v restauraci. Někdy se muž podívá na dívku a má pocit, že tam něco jiskří, bohužel to může být gotera, od španělského gota, což znamená kapka. Nakape vám něco do pití a probudíte se druhý den sice živý, ale bez ničeho. Na to pozor, jsou tu oblasti, které jsou tímto známé. Někdy je hranice hodně tenká. Odejdete ve skvělé náladě v 11 hodin večer a nestane se vůbec nic, anebo zůstanete o půl hodiny déle a může být problém.

Jaké to bude v Guadalajaře, místě prvního českého zápasu na MS?

Naše konzulka nedávno navštívila tamní autority, prošly si letiště, stadion, město. A vrátila se spokojená. Na normální ligové zápasy bývají u stadionu dva tisíce policistů a vojáků, na zápasy mistrovství světa jich má být 12 tisíc. To je výhoda Mexika oproti menším státům, je velké po všech stránkách, a když je potřeba, dokáže napřít síly v rozsahu, který je pro nás nepředstavitelný. K podobným vnitřním záležitostem je využívána jak armáda, tak Národní garda, což je mezičlánek mezi policií a vojáky.

Co se chystá pro české fanoušky v Mexiku?

Na hlavním náměstí Zócalo bude v Mexico City oficiální fanzóna, stejně jako v historickém centru v Guadalajaře. V největším parku v hlavním městě Chapultepec se chystá něco, čemu Mexičané říkají globální vesnice, kde se bude prezentovat všech 48 účastnických zemí. My se snažíme vymyslet i jakousi českou fanzónu, kde by bylo české jídlo, třeba klobásy od Petra Bláhy, který v Mexico City žije přes 20 let a vyrábí tu vlastní české uzeniny. Naší myšlenkou je najít správné místo, typově plácek u parku nebo před kostelem, kde si lidé kromě českého jídla budou moci na poslední chvíli klidně koupit kšiltovku s českým znakem nebo jiný suvenýr. Řešíme, jestli by bylo možné zorganizovat i oficiální fanouškovský pochod, jaké se konaly třeba na mistrovství Evropy v Německu. Uvidíme, co vše se povede. Lidé z našeho konzulárního úseku budou samozřejmě v první řadě připraveni řešit všechny věci, které se při takových akcích stávají, ztracené pasy a podobně.

Máte odhad, kolik Čechů by mohlo přijet?

Slyšel jsem z Prahy dva. První se pohybuje mezi pěti až šesti tisíci Čechy, druhý až k devíti tisícům. To je pro nás samozřejmě hodně, protože oficiálně počítáme zhruba s 18 tisíci turisty za sezonu. Pokud by fotbaloví fanoušci objížděli všechny české zápasy, a tím pádem vstoupili do Mexika dvakrát, nejprve do Guadalajary a pak po návratu z Atlanty znovu do Mexico City, z pohledu statistik to může být dvakrát devět tisíc lidí, tedy jako jindy za celý rok.

Co se pro vás změnilo v momentu, kdy Češi postoupili na šampionát?

Začala nám práce, která pořád pokračuje. Na ambasádě jsme se při baráži potkali nejprve s kolegy z Irska a pak z Dánska, máme televizi v zimní zahradě, kterou nejvíce využíváme pro společenské akce ambasády a setkávání českých firem s jejich mexickými obchodními partnery. Tam jsme se na fotbal dívali společně, a když to řeknu jednoduše, Irové byli emotivnější než Dánové – vedli ve 20. minutě 2:0, z jejich strany to bylo hodně veselé a za nás smutné, ale pak se všechno začalo otáčet. S Dány už vládla středoevropštější a skandinávštější atmosféra, víc jsme se zaměřovali na fotbal. Když dal jeden tým gól, jen jsme se podívali na druhého: No jo, promiň, měli jsme štěstí. My jsme tady založili i diplomatický fotbalový klub. Pouze z české ambasády bychom tým nepostavili, a tak mu říkáme střední Evropa. Jsou tam Češi, Slováci, Poláci, Maďaři, navíc Bulhaři a Ukrajinci.

Daří se vám?

Na diplomatickém turnaji jsme skončili druzí, ve finále jsme prohráli až na penalty proti jinému spojenému týmu Nordicos, tak si říkají Skandinávci. Každý čtvrtek se scházíme a pronajímáme si hřiště ve škole, kam chodí dítě jednoho maďarského kolegy.

Velkým tématem MS je nadmořská výška. Jak zmáhá fotbal ve 2200 metrech nad mořem vás?

Jasně, unavení jsme. Podle odhadů tady má běžný Evropan při fyzickém výkonu zhruba o čtvrtinu méně disponibilního kyslíku, který by mohl přeměnit na energii. Opravdu jste udýchaní bez ohledu na to, jak moc vysportovaní jste. Vidím to na sobě, když chodím běhat, tempo je pomalejší i při subjektivně stejném úsilí. Uvádí se, že až o deset procent.

To je pro české fotbalisty velký problém, nemyslíte?

Shodou náhod jsem se seznámil s kondičním trenérem druholigového mexického klubu z Cancúnu, který od moře létá k zápasům do vysokých nadmořských výšek, což budou mít naši fotbalisté z Texasu podobně. Vyprávěl mi, že s hráči systematicky dva roky pracuje, že jim třeba dávají džus z červené řepy obsahující hodně nitrátů, což zlepšuje prokrvení svalů a snižuje spotřebu kyslíku. Musíte si uvědomit třeba i to, že balony létají rychleji a dál, i v našem amatérském týmu mě kolikrát ty rány překvapí; takovou bychom doma v Evropě se stejným úsilím nedali. Dále v Cancúnu hráčům měří správné hodnoty podkožního tuku a tomu všemu přičítají, že mají jakožto costeños neboli tým z pobřeží nejlepší statistiku proti týmům z horských oblastí.

Jaké další fígly provádějí?

Zajímavé mi přišlo, že podle jejich zkušeností s aklimatizací má cenu přiletět buď 15 dní dopředu, nebo až den před zápasem, všechno mezi tím je poloviční řešení. Tyto problémy budou z principu řešit všichni. Bere se to tady tak, že pro Mexiko to má být výhoda. Už když tu hrálo Československo na mistrovství světa v roce 1970, hráči si stěžovali na únavu z nadmořské výšky a velkého vedra. Letos se hraje večer, to už nejhorší vedro nebude. Zato všechny upozorňuju na déšť.

Vidíte, ten se v médiích vůbec neřeší. Jednu slušnou průtrž jsem přitom zažil den před naším rozhovorem.

Ale to byl ještě docela malý déšť. Pršet tu začíná někdy v půlce dubna a obvykle to trvá do června, možná do začátku července. Slejváky většinou přicházejí mezi čtvrtou odpoledne a devátou večer, takže se mohou protáhnout i do našeho zápasu, který v Mexico City začíná v 19 hodin. Netrvají dlouho, ale klíčová je intenzita. Může se stát, že najednou v ulicích stojí několik centimetrů vody, auta jedou ještě víc krokem než obvykle, město se zastaví. Takový déšť by mohl ovlivnit i zápas, Aztécký stadion nemá zatahovací střechu.

Mexiko teď pro nás bude v centru dění, proč sem ale podle vás nelétá na dovolenou více Čechů? Je to hlavně kvůli obavám z bezpečnosti?

Ano, tato země má své problémy, ale podle mého názoru spíš Mexiko do českého povědomí přišlo pozdě. Od 90. let, kdy to umožňovala ekonomická situace, máme naježděné svoje Egypty, Thajska, Malajsie a další destinace. Mexiko se začalo objevovat až v posledních letech, minulou sezonu létaly z Česka chartery dvou cestovních kanceláří do Puerto Vallarta na pacifickém pobřeží – bylo to úspěšné, ale rozhodly se, že pokračovat nebudou. Let sem je dlouhý, je to finančně náročnější a nevýhodou Mexika v tomto ohledu je, že je globálně tak navštěvované, že se nemusí připomínat a dělat tolik marketingu. Proto v Česku není tolik vidět.

Zato český byznys se zajímá, nebo ne?

Zájem hodně roste. Vždycky si tedy dělám srandu, že když kolega španělský velvyslanec popisuje, že se tady musí starat o „svých“ pět tisíc španělských firem, tak já říkám, že našich je sice o pár tisíc méně, zato jim můžeme jako velvyslanectví poskytnout lepší služby, protože na ně máme více času. Zatím se pohybujeme v investicích v řádu spíš jednotek milionů eur, ne desítek nebo snad stovek. Ale trend je rostoucí, každý rok přijde někdo další. Zrovna nedávno jsme do Prahy posílali zprávu o Týdnu českého byznysu, kde zažil velký úspěch třeba výrobce českých letadel, na nichž byly vedle sebe české a mexické vlajky. S kolegou obchodním radou na tom chceme ještě víc systematicky pracovat. Slovní spojení „rostoucí střední třída“ přesně vystihuje, co se teď děje v Mexiku. Do střední třídy se dostávají miliony dalších lidí.

A ti budou utrácet.

Jako diplomat jsem působil v Rusku a mám na to přirovnání: Zatímco Rusko má 140 milionů obyvatel a jde dolů, Mexiko jich má 130 milionů a jde nahoru; myslím si, že do deseti až 20 let bude větší než Rusko. Mexiko je v G20, je to 13. největší ekonomika světa. To, čemu my říkáme montovny, bylo po dlouhá desetiletí investičním příběhem Mexika v kostce – levně tu vyrobíme a za pěkné peníze to prodáme do USA. Ale to se mění. Stále více firem přichází kvůli Mexiku samotnému, zajímá je potenciál 130 milionů klientů. A stát je zde hodně štědrý, poprvé v historii dostávají peníze určité sociální skupiny. Na koruny nebo na eura to nejsou velké částky, ale i díky nim si tu některé rodiny poprvé koupí pěkné auto, udělají novou střechu, opraví dům nebo jedou na zahraniční dovolenou.

Z našeho pohledu je Mexiko hodně levicová země, souhlasíte?

Mexiko bylo a je levicově orientované, bývalá vládní strana PRI tu v minulém století nepřetržitě vládla 71 let. O pravici se tu mluví jako o neoliberálech a bere se to negativně. Možná to není přesné srovnání, ale tak jako si Rusové privatizaci a 90. léta spojí s velkým zchudnutím, s problémy a s naakumulováním ohromného majetku do omezeného počtu rukou a rodin, v Mexiku také zažili podobné věci. Carlos Slim byl ostatně svého času nejbohatší člověk světa – a to nezaložil Amazon ani Google, jen měl v Mexiku jednu telekomunikační společnost.