Článek
Od startu války na Blízkém východě hledají odběratelé energií především cenovou jistotu. Ukazuje se, že vítězi krize v Hormuzském průlivu jsou ti, kteří nabízejí co nejnižší cenu s možností si ji pojistit dopředu.
Dva z největších dodavatelů energií drží předkrizovou cenu již více než tři měsíce na stejné úrovni jako začátkem konfliktu. Společnost ČEZ Prodej od začátku krize v Hormuzském průlivu pozoruje nárůst zájmu o své produkty a s ním i vyšší počet nových zákazníků. Stejně je na tom i společnost Centropol.
Oproti stejnému období loňského roku se počet nových smluv u ČEZ zvýšil o třetinu a výrazně narostla poptávka po fixacích na dva a tři roky.
Nejvýraznější nárůst počtu nových smluv zaznamenal hned v březnu, tedy v prvním měsíci po začátku americko-íránského konfliktu. Oproti únoru stoupla poptávka po smlouvách na elektřinu o 60 procent, u plynu dokonce narostl zájem až na dvojnásobek. V dubnu a květnu byl v porovnání počet nových smluv vyšší o zhruba polovinu.
„Díky naší nákupní strategii se nám nejdéle ze všech velkých dodavatelů daří stále držet ceny na stejných úrovních,“ doplňuje generální ředitel ČEZ Prodej Tomáš Kadlec.
Společnost Centropol rovněž nechala ceníky beze změny po celou dobu konfliktu. Důležitým předpokladem k udržení ceny je nákupní strategie obchodníka. „Centropol podstatnou část nákupů energií realizuje s velkým předstihem a postupně. Do ceny nyní stále promítáme zajišťování před konfliktem na Blízkém východě a daří se nám držet ceny elektřiny i plynu na úrovni ze začátku letošního roku,“ popisuje marketingový ředitel Centropolu Jiří Matoušek.
Naopak několikrát během blízkovýchodní krize zdražila společnost innogy, ale k dalšímu navýšení cen se už nechystá. Ceníky s vyšší cenou vydávaly také Pražská plynárenská, E.ON nebo PRE.
U Centropolu narostl za poslední tři měsíce počet nových klientů meziročně o 85 procent. „Růst za toto období v porovnání s loňským rokem představuje vyšší tisíce nově sjednaných smluv. Ceny elektřiny a zemního plynu, které držíme beze změny na úrovni před začátkem konfliktu na Blízkém východě, jsou jedním z důvodů,“ popisuje Matoušek.
Zejména v posledních třech týdnech u nich výrazně roste zájem o tříleté fixace elektřiny i zemního plynu. „Dříve tomu tak nebylo, a proto nejběžnější délkou fixací jsou dva roky, případně jeden rok,“ říká Matoušek.
Největší zájem o tříleté fixace je také mezi zákazníky ČEZ. U tohoto obchodníka tvoří produkty na dva až tři roky u plynu 90 procent nově uzavíraných smluv, u elektřiny zájem o tříleté fixy vzrostl na dvojnásobek.
Zatímco dříve zákazníci fixovali častěji na jeden až dva roky, nyní byl nejčastěji poptávaným produktem fix na tři roky, což je maximální možná délka, kterou umožňuje legislativa. „36měsíční fixace tvoří 70 procent všech nově uzavíraných produktů. Jde o produkt, který těží z poklesů ceny, každý rok fixace je cena nižší,“ říká generální ředitel innogy Energie David Konvalina.
Fixaci domácnosti vnímají dlouhodobě jako jedinou ochranu před výkyvy cen energií. „Dokonce i naprostá většina našich klientů s vlastní výrobnou má uzavřeny smlouvy na odběr elektřiny s fixní, neměnnou cenou. Jistota pevné ceny při případném růstu má vyšší přidanou hodnotu než možná drobná úspora, pokud by velkoobchodní cena krátkodobě klesla,“ popisuje Matoušek.
„Březen byl nejproblematičtější měsíc z hlediska volatility a celkového nárůstu ceny. Průmysloví zákazníci, kteří dokupovali na spotu, což je nějakých 30 procent objemu, tak zbylý objem nakoupili o cca 18 eur za MWh dráže, bylo to 54 eur za MWh. V květnu byly ceny na spotu nižší, cenový diferenciál byl 11 až 12 eur,“ popisuje Konvalina.
Řada domácností váhala, zda s uzavíráním fixace za o několik set vyšší cenu než před krizí nepočkat, až ceny opět klesnou. „Trh ukazuje, jestli bude dráž, nebo levněji. Dodávky plynu na vzdálenější roky 2027 a 2028 se obchodují za 30 až 31 eur za MWh,“ říká Konvalina.
Nyní se růstový trend na velkoobchodním trhu obrací. Před válkou byla referenční cena pro Evropu lehce nad 30 eur za MWh, poslední tři měsíce se držela o 10 a více eur za MWh výš. Po oznámení možné dohody mezi USA a Íránem začala klesat, ale na úroveň před začátkem konfliktu se ještě nedostala.
