Článek
Vláda má po měsíci úřadování důvěru, noví ministři se zabydlují na svých ministerstvech a musí začít vykazovat činnost. Nebo o tom aspoň začít poutavě mluvit.
Platí to i pro nového šéfa resortu zemědělství Martina Šebestyána – jednoho ze tří delegátů SPD a v tomto případě také oficiálního nominanta velkých zemědělských podniků včetně Agrofertu.
V rozhovoru pro ČTK Šebestyán vyložil vizi, jak by rád vylepšil ceny a kvalitu potravin. Což není žádné okrajové téma. V průzkumu agentury Median pro Radiožurnál loni měsíc před volbami se ukázalo jako úplně nejdůležitější ze všech.
Nový ministr jako by se ve svých receptech inspiroval legendárními jarmarky SPD, kde si strana chytře z levného jídla udělala magnet na diváky. Pro reálnou ekonomiku ale nejde o funkční řešení. Možná by prospělo domácím hráčům, jako je právě Agrofert. Ale spotřebitelům sotva.
Podle Šebestyána by mělo být „zájmem všech“, aby nabídka potravin v obchodech byla v co největší míře domácího původu. To má být zařízeno podporou domácích producentů a nově zavedenou povinností značit na obalech zemi původu či výroby. Krajním řešením mají být povinné minimální kvóty na podíl českých potravin v obchodech.
Druhou věcí, na kterou si chce nová vláda posvítit, jsou – jak jinak – ceny. A to skrze „monitoring marží u základních potravin“ a další, zatím blíže neupřesněné „legislativní úpravy“. Jak lze vyčíst i z vládního programového prohlášení, prostředkem ke stlačení cen má být „omezení marží řetězců“.
Nabízí se nám výklad situace jak z dob národního obrození. „Naši“ potravináři a zemědělci jsou ti hodní, myslí to s námi dobře. Naopak cizinci – ať už dovozci nebo vlastníci řetězců – jsou ti zlí, před kterými je třeba se mít na pozoru. Proto máme vlasteneckou vládu, která nás ochrání.
Slovo soběstačnost se opakuje ve vládním prohlášení sedmkrát, nejčastěji právě v kapitole věnované zemědělství. Dále pak v energetice a jednou v pasáži týkající se výroby léků a zdravotnických prostředků. Jako by největší ctností bylo vyrobit si všechno doma a před světem se raději zabednit. Koneckonců stejně vláda někdy přistupuje k světu i v zahraniční politice.
Ale zpět k potravinám, postupně po jednotlivých bodech:
Povinné kvóty na české zboží jsou v přímém rozporu s volným evropským trhem, kde si - z dobrých důvodů – může každý prodávat a kupovat, co chce. V české politické debatě už se o nich párkrát mluvilo a vždy nakonec zapadly. Stejné to bude i tentokrát, jde zkrátka o neproveditelnou věc.
Dopsat na obal zemi původu není nic proti ničemu. Praktický dopad bude hlavně v tom, že se odtajní výrobci u privátních značek. Dnes stačí uvést jen to, kdo ji uvádí na trh. Vidí-li domácí v rozkrytí výhodu, budiž, proti informovanosti spotřebitelů lze těžko něco namítat. V praxi ale půjde jen o gesto. Značení je tak malé, že ho jen málokdo přečte. A u privátních značek, kupovaných kvůli ceně, stejně nikdo domácí původ nečeká.
Rozkrytí marží je zatím jen slogan, o kterém nevíme, jak bude praktikován. Půjde-li jen o „zveřejňování“, jak stojí ve vládním programu, bude se tím stát sice montovat do volného trhu víc, než je zvykem, a valit na firmy novou otravnou regulaci, ale budiž. Mít informace neuškodí.
Horší by bylo marže nařizovat, byť třeba jen u vybraných položek. Zkoušelo to Maďarsko a výsledkem byl dvojí debakl – prázdné regály a celkově vyšší, nikoli nižší ceny. Obchodníci začali u regulovaných potravin držet jen minimální zásoby a marže si dohnali u jiných položek. Diktování marží zafungovalo jako náplast na zlomeninu.
Dostupná data navíc žádné nepřístojnosti na straně obchodníků v Česku neukazují. Když český inflační skok v potravinářství prověřoval v roce 2023 antimonopolní úřad, neobjevil jednoho pachatele, ceny rostly ve všech etapách výrobního procesu.
Pohádku o hodných našincích a zlých cizácích spíš otočil na hlavu, když upozornil na existenci velkých oligopolů mezi domácími zpracovateli. Třeba u mléka měli tři největší rozděleno v době šetření 60 procent trhu.
Zní to jako klišé, ale rolí politiků a úředníků je starat se primárně o to, aby dobře fungovala konkurence. Nic lepšího na příznivé ceny a kvalitu nabídky nelze vymyslet. Vlastenčení na účet zahraničních firem skončí leda tím, že jednoho po druhém přestane zdejší působení bavit, odejdou a konkurence zeslábne.
Firmám jako Agrofert by takový scénář mohl vyhovovat. Ale spotřebitelům ani voličům rozhodně ne.
