Článek
Kometář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podle základního scénáře Zprávy o udržitelnosti veřejných financí z dílny Národní rozpočtové rady přeteče český státní dluh roční objem tuzemské výroby v roce 2050. Od zveřejnění zprávy jsme sice přijali lehkou reformu důchodů, ale též se zavázali k vyšším výdajům na obranu. Rozpočtová rada „bod zlomu“ v příští analýze posune blíž současnosti. Jak ukazují harvardští profesoři Reinhart a Rogoff, takové zadlužení je obvykle spojené se zaostáváním životní úrovně.
Zaplatí dluh naše děti a vnoučata? Pravděpodobně ho zaplatí už ti z nás, kteří spoří a nepůjčují si. Dluh, který před sebou společně tlačíme, nemusí znamenat vyšší daně pro děti. Nemusí znamenat ani nižší důchody pro nás. Může znamenat inflaci a částečný státní bankrot. Všechna řešení jsou ošklivá, ale některé si vybrat musíme. Přitom politicky průchozí je jediné.
Projděme si je postupně. Snížení výdajů? Vykleštěná reforma penzí ukazuje maximum politicky možného. Ani skartace plánů na rychlovlaky a jiných zelených ambicí nás nezachrání. Zvýšení daní, nové daně z majetku? V programu volebních favoritů to nenajdeme, jinak by favority nebyli. A zvednout daně tak, aby stát uzavřel účty, už možné není. Ač nejde o přímou úměru, vysoké daně nakonec ekonomiku dusí.
Daně a škrty už dluh nevyřeší
Možná se přece jen příští vlády politicky obětují a prosadí další škrty a daně – ale stačit to nebude. Co tedy zbývá? Státní bankrot nevypadá sexy. Ale s dluhem 200 % HDP (což naše rozpočtová rada vidí pro rok 2070) možná zavřeme oko. Řekové by bývali zkusili bankrot rádi, kdyby je kvůli tomu zbytek eurozóny nechtěl vyhodit. I nám by částečný bankrot voněl lépe, kdybychom ho nazvali třeba repatriace pohledávek ze zahraničí.
Poslední možností je něco, co jsme už ochutnali: pádivá inflace. Je to možnost nejvíc realistická, neboť o ní nemusí hlasovat vláda ani parlament. Stačí, aby ji vláda a národní banka tiše tolerovaly a podporovaly. Inflaci rádi nemáme, reptáme, ale vlastně nevíme, koho vinit: navzájem si odpovědnost přehazují jak horký brambor. (Ač je potřeba zmínit, že podle převažujícího výzkumu v ekonomii je za inflaci nakonec zcela odpovědná národní banka.)
Jak inflace řeší státní dluh? Stát ovládá hodnotu peněz, v nichž dluží. Řekněme, že máme dluh 200 % HDP a zvýšíme ceny na dvojnásobek natištěním korun. Ač se výkon ekonomiky nezmění, HDP počítané ve znehodnocených korunách je dvakrát větší. Další rok tak máme dluh jen 100 % HDP. Národní banka totiž ignoruje inflaci, která už nastala: viz roky 2021-2023. Dokud zůstaneme u inflačního cílování, nezažijeme fiskální disciplínu.
Jak vydělat na inflaci
Na den zúčtování se můžeme připravit. Máme-li peníze, investujme do aktiv, která nesou vlastní příjem a inflace je neznehodnotí: nemovitosti a hlavně akcie, jež nám dodají výnos i likviditu. Potřebujeme-li peníze, půjčme si na co nejdelší dobu s dlouhou fixací úrokové sazby. Nesplácejme hypotéku předčasně. Místo toho hledejme služby (a že je jich řada), které nám levně a snadno umožní investovat do akcií mnoha globálních firem, tzv. indexu.
Stejné poučení platí pro státní pokladnu. Stát si má půjčovat na dlouho. Ideálem jsou perpetuity, tedy dluhopisy s nekonečnou splatností. Využili bychom klidnou situaci na finančních trzích a zafixovali přijatelné úroky. Stát má také obrovský majetek v zahraničí, přepočtem 3,5 bilionu korun v podobě devizových rezerv ČNB. Tyto prostředky dnes banka ukládá hlavně do evropského dluhu (dluhopisy + eura), který vydělává drobné a inflace ho jednou sežere.
Zde se v plné nahotě šklebí bída české hospodářské praxe. Doporučení výše nejsou nová. Úrokové sazby ležely mezi lety 2010 a 2021 u dna, ale žádná z vlád jich nevyužila k přechodu na dlouhodobé financování. Ještě smutnější bylo selhání národní banky mezi lety 2017 a 2021 cokoli užitečného dělat s devizovými rezervami. Dohromady jsme přišli nejméně o 2 biliony korun. Hledáme-li praktické důsledky ignorování ekonomického výzkumu, tady je příklad.
Zřejmě se dožijeme opakování českého inflačního fiaska z let 2021-2023, jen ve větším a globálním měřítku. To věští i profesor Rogoff ve své nové knize. Příští finanční krize může snadno začít tak, že si investoři uvědomí, jak riskantní je držet peníze a státní dluhopisy. Teď je ještě čas se na inflaci připravit. Pokud spoříme, nekupujme dluh. Pokud si půjčujeme, zafixujme úrok.
