Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Český investiční trh roste rekordním tempem a objem peněz ve fondech i dalších produktech nikdy nebyl vyšší. Více regulace ale automaticky neznamená méně rizik. Prolínání fondů kvalifikovaných investorů a korporátních dluhopisů ukazuje, že i v rámci regulovaných produktů se mohou skrývat výrazné hrozby, na které řada investorů stále doplácí.
Češi se sice pomalu, ale jistě učí investovat, což dokládají i nejnovější data z Asociace pro kapitálový trh (AKAT). Ke 30. září 2025 měli investoři v investičních fondech zainvestováno více než 2,17 bilionu korun. Jelikož se ale jedná jenom o hodnotu investovanou prostřednictvím členů Asociace, bude celkový objem majetku po započtení objemů spravovaných nečleny ještě vyšší, u fondů kvalifikovaných investorů je to již přes 1 bilion korun.
Celková hodnota majetku svěřeného správcům aktiv, kteří jsou členy AKATu (investičním společnostem a bankám), je dokonce 3,569 bilionu korun. Jedná se o rekordní hodnoty, které navazují na dlouhodobý trend růstu objemu investovaného majetku. To je jednoznačně pozitivní zpráva.
Výhodou investičních fondů (jak těch určených pro širší veřejnost – fondů kolektivního investování, tak těch určených pro zkušenější a majetnější investory – fondů kvalifikovaných investorů) je především skutečnost, že se jedná o regulované investiční produkty. To znamená, že správci aktiv by měli s prostředky, které jim svěřili klienti – investoři, nakládat v mezích zákona a zodpovědně.
Oblast kapitálového trhu je přísně regulovaná, a to jak na úrovni národní, tak evropské, a s ohledem na globální charakter činnosti velké části fondů i na úrovni mezinárodní. Žádná banka, portfolio manažer ani finanční poradce tak nemůže s prostředky investora nakládat svévolně, bez dodržení nastavených procesů, pravidel a bez aktivace několika kontrolních mechanismů napříč různými institucemi. I zde však platí, že regulace má své limity a investování s sebou přináší nejrůznější rizika.
Z pohledu investora (a také investičního zprostředkovatele) představují regulované investiční produkty bezpečnější variantu investování. Neznamená to ale, že cokoliv regulovaného automaticky znamená bezpečnou a dobrou investici. Znamená to pouze, že nad investiční činností subjektu, který investice uskutečňuje (a tedy i nakládajícího s prostředky investorů) funguje dohled.
Míra tohoto dohledu se však také liší v závislosti na zvoleném produktu. Mezi regulované produkty totiž spadají i korporátní dluhopisy, které skutečně nejsou vhodné pro každého, a jejich neuvážený prodej investorům z řad široké veřejnosti způsobil již mnoho problémů a vedl ke ztrátám investorských prostředků ve výši desítek miliard korun. Jen letos stihli zbankrotovat emitenti s emisemi přes 20 mld. korun.
Mezi lety 2013–2025 skončil v průměru každý desátý emitent podnikových dluhopisů v insolvenci a u podlimitních emisí je tento podíl dokonce 12,9 %.
Zůstaňme ale u investičních fondů (i když ke dluhopisům se ještě vrátíme). Ty se dělí na mnoho kategorií, z pohledu bezpečnosti a regulace je ale klíčové rozdělení na fondy určené široké veřejnosti – fondy kolektivního investování (někdy také označované jako fondy „retailové“) a fondy kvalifikovaných investorů (u kterých se zažila zkratka „FKI“).
Rozdíl mezi nimi je patrný již z jejich pojmenování a není ho tedy třeba pro potřeby tohoto komentáře více rozvádět. Fondy určené pro kvalifikované investory podléhají méně přísné regulaci a mohou investovat do velmi široké škály aktiv.
I proto se v zahraničí pro ně používá označení „alternative investment funds“, které lépe vystihuje jejich vlastní investiční činnost. Abych to zkrátil – FKI mohou investovat i do aktiv, do kterých retailové fondy investovat nemohou. Tato alternativní aktiva jsou z podstaty věci méně likvidní a často také rizikovější. Na druhou stranu ale nabízejí (i když ne vždy) potenciál vyššího zhodnocení. Existují tak fondy investující třeba do veteránů, umění nebo whisky, nejčastěji ale narazíme na fondy realitní a v menší míře také akciové, dluhopisové nebo fondy typu private equity.
Z pohledu podnikatele představuje FKI jednu z mála perspektivních a dosažitelných cest na kapitálový trh. Založení retailového fondu je výrazně náročnější, nákladnější a omezující. I proto za těmito fondy většinou stojí banky nebo zkušené finanční instituce. IPO na burze také není dostupné pro všechny firmy a nehodí se pro financování všech podnikatelských záměrů.
Zbývají tak korporátní dluhopisy a FKI. Tyto dvě kategorie se navíc v praxi často významně překrývají a doplňují. V českém prostředí je běžné, že si emitent dluhopisů následně založí také fond a využívá pak oba instrumenty. Jsou také časté případy, kdy si sice založí fond, ale ten slouží pouze k tomu, aby kupoval dluhopisy či poskytoval půjčky firmám z jeho vlastní skupiny. Ze strany investora (nebo poradce) tak může snadno dojít k nepochopení investiční strategie fondu.
Výraz „kvalifikovaný“ má u FKI svůj význam – nižší míra regulace je totiž vykoupena vyššími nároky na samotného investora, a to jak na úrovni objemu majetku, tak znalostí a zkušeností. Kvalifikovaný investor není spotřebitel a měl by si být vědom, do čeho a proč vkládá své peníze.
Prolínání světa FKI a korporátních dluhopisů s sebou nese celou řadu negativních jevů. Mnoho finančních skupin si na opakovaných emisích dluhopisů postavilo celý svůj byznys a v důsledku postupné ztráty důvěry investorů a poradců v tento investiční nástroj začalo postupně přesedlávat právě na FKI – bohužel však za použití stejných prodejních technik, zavádějících tvrzení a bez dostatečného posouzení životaschopnosti investičních záměrů.
Když slíbíte investorům vysoké výnosy, musíte si být celkem jistí, že na ně váš byznys dokáže také vydělat. Investoři a jejich poradci by se měli mít na pozoru – není dluhopis jako dluhopis a není fond jako fond. Vždy si zjistěte skutečnou podstatu investičního nástroje, charakter podkladových aktiv i samotný podnikatelský záměr. Výhodou regulovaných produktů je, že když se budete dívat na ta správná místa, lze se k těmto informacím dopátrat – především u fondů je většina informací veřejných.
