Ukrajina útočí na citlivá místa. Rusko to stojí peníze i čas

Po velkém ukrajinském útoku zůstala v neděli bez proudu velká část Záporožské oblasti, kterou mají pod kontrolou Rusové. V Luhansku se zase vzňala palivová nádrž. Víkendové události jsou ilustrací toho, jak Ukrajinci vrací nepříteli to, co od něj musí snášet. Kvůli neustálým ruským útokům na energetický systém zažívá Ukrajina vůbec nejtěžší zimu od začátku čtyři roky trvající války.

Jenže i Ukrajina se už od Ruska naučila, jak moderní válka funguje – že nejde jen o zisky na bojišti, ale o to zasáhnout schopnost státu válku financovat a vést. Že se válka nemusí držet hranic napadené země, pocítili Rusové už v roce 2022. Ukrajinské vrtulníky tehdy zasáhly palivový sklad v Bělgorodu, odkud ruské jednotky útočí na Charkov. Nešlo jen o požár a škodu na infrastruktuře, ale o signál, že Ukrajina dokáže udeřit ruskou logistiku mimo frontu.

Rusko je země bohatá na ropu, jejíž energetická infrastruktura leží daleko od frontové linie.

Zhruba dva roky po začátku války, kdy se schopnost ukrajinských dronů dramaticky posunula, přešly jednotlivé menší ukrajinské útoky v systematickou strategii zaměřenou na ruské rafinerie, přístavy a ropné exportní uzly. Ukrajina tak zasáhla finanční žílu ruské války - jednoduše řečeno místo tanků začala střílet zdroj jejich financování.

Jak analyzuje server Caspian Policy, jen od ledna 2024 do března 2025 Ukrajina provedla 61 dronových útoků na ruské ropné rafinerie a nespočet dalších na sklady a čerpací stanice. V minulém roce už Ukrajina otevřeně přiznala zintenzivnění kampaně dálkových útoků.

„Ukrajina se snaží zvýšit ekonomické náklady války pro Rusko a vyvolat u ruského obyvatelstva pocit, že tato válka nebude bez nákladů, protože pokračuje již čtvrtým rokem,“ uvedl pro Kyiv Independent Michael Clarke z King’s College London.

Protože po většinu války to byla Ukrajina, jejíž energetická síť byla v linii palby, málokoho by napadlo, že nedostatkem pohonných hmot bude trpět ropná velmoc. Ukrajinci od srpna minulého roku zintenzivnili kampaň s cílem útočit na ropné rafinerie hluboko v Rusku a během pár měsíců alespoň jednou zasáhli více než polovinu z 38 hlavních ruských rafinerií.

Každá rafinerie je obrovské bludiště destilačních kolon, nádrží, kilometrů dlouhých potrubí a rozsáhlých skladů paliva, které je těžké chránit systémy protivzdušné obrany a je velmi snadné je zažehnout. Takové požáry trvají hodiny nebo dokonce dny a rafinerii tím způsobí dlouhé výpadky, což se dle analýz Ukrajincům daří.

A když z provozu vypadne rafinerie, stát sice může ropu dál těžit, ale nemá ji kde zpracovat do formy potřebné pro tanky, nákladní vozy či obrněné transportéry.

Po takové sérii ukrajinských útoků ruské regiony v minulosti čelily nedostatku paliv a musely omezovat prodej či export. Přestože Rusové Ukrajincům způsobují těžší škody, pro Ukrajinu šlo o úspěch - vojensky slabší stát přinutil energetickou supervelmoc palivo dovážet a v minulém roce jí způsobil palivovou krizi.

Vojenské studie dlouhodobě uvádějí, že logistika je rozhodující faktor operační schopnosti armády - bez stabilních dodávek paliva se jednotky nemohou přesouvat ani udržet tempo operací. Nedostatek paliva tak neznamená jen „méně tanků“, ale menší počet ofenziv, kratší dosah dělostřelectva, nižší rotaci jednotek i větší opotřebení vojáků.

Rafinerie navíc nejsou jen vojenský cíl. Rusko financuje válku především z exportu ropy a ropných produktů, jako je nafta a benzin. Ekonomové přímo popisují, že výpadky rafinace a exportu snižují příjmy federálního rozpočtu závislého na energetice.

Když stát přijde o exportní příjmy, musí dovážet palivo a dotovat ceny benzinu, čímž roztáčí inflační spirálu. Zdraží dopravu, potraviny i výrobu. Zasažená tak není jen armáda, ale i běžné obyvatelstvo. To dělá útoky na energetické cíle strategicky daleko účinnější.

„Každý den vidím auta, kterým došlo palivo, a lidé je museli nechat stát na krajnici,“ řekl v říjnu televizi Al-Džazíra obyvatel Simferopolu, administrativního centra Krymu.

Jeho auto jezdí na zemní plyn, který je v dnešní době dostupnější. „Na čerpacích stanicích se tvoří dlouhé fronty a dochází k pěstním rvačkám,“ uvedl muž, který ze strachu z trestu za rozhovory se zahraničními médii neprozradil své příjmení.

Podle Michaela Clarka mezi ruským a ukrajinským útokem na energetickou infrastrukturu existuje zásadní rozdíl. „Ruské útoky na ukrajinská energetická zařízení se zdají být záměrně zaměřeny na civilní obyvatelstvo,“ řekl britský odborník pro Kyiv Independent a dodal, že takové útoky jsou „důkazem válečného zločinu“.

Následky těchto útoků jsou v současné době viditelné po celé Ukrajině – velká část obyvatelstva se během velmi chladné zimy potýká s výpadky elektřiny, nedostatkem topení a někdy dokonce i nedostatkem vody. „Ukrajinské útoky se naopak zaměřují na ropnou a palivovou infrastrukturu, která podporuje válečné úsilí Ruska – legitimní soubor ekonomických cílů,“ dodal.

„Rusko prodává ropu, bere peníze a investuje je do zbraní. Tyto zbraně se používají k zabíjení Ukrajinců. Proto je tento energetický sektor legitimním cílem,“ potvrdil slova odborníka na začátku února také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Ačkoli tak dopady ukrajinských útoků nejsou tak citelné pro obyvatelstvo, Rusku značně „zatápějí“. Například když v březnu minulého roku zasáhly největší moskevskou rafinerii, ohrozily 50 procent dodávek paliva do Moskvy.

Nejméně 40 ukrajinských útoků mělo za následek požáry nebo trvalé poškození rafinerií. Ukrajinské operace jsou považovány za příčinu poklesu objemu rafinované ruské ropy na nejnižší úroveň za posledních 12 let a téměř 10procentní snížení ruského vývozu ropy po moři v roce 2024. 

Jen za únor Ukrajinci způsobili požár ropné rafinerie LKOH.MM Volgograd na jihu Ruska, která patří společnosti Lukoil. Poškodili tak klíčová zařízení, která představují 40 procent kapacity závodu. O tři dny později ukrajinský dron zasáhl ruský černomořský přístav Taman, který zpracovává ropné produkty, obilí, uhlí a komodity. V polovině února ukrajinské drony zacílily na ropný terminál Taman v jižní ruské oblasti Krasnodar a chemický závod v oblasti Perm poblíž Uralu, uvedla v úterý ukrajinská bezpečnostní služba SBU.