Článek
Zima na Ukrajině se pomalu chýlí ke konci, ale teploty zůstávají nízké a kumulativní škody na energetické infrastruktuře, které jsme již podrobně popisovali, jsou značné. Ruské vzdušné údery degradaci ukrajinské energetiky nepochybně prohloubí i v nadcházejících týdnech.
Zároveň se ale neukazuje, že by měsíce bombardování zlomily ukrajinskou společnost nebo vyvolaly novou vlnu masové emigrace.
A na samotném bojišti se odehrává hned několik zajímavých věcí – od ukrajinského protiútoku v Záporožské oblasti, který je největší ofenzivní akcí Kyjeva za poslední měsíce, až po pokračující technologický závod v letecké válce, kde obě strany hledají odpovědi na protivníkovy inovace.
Nové triky, staré problémy
V minulém díle jsme popisovali, jak vypnutí nelegálně používaných terminálů Starlink na ruské straně negativně zasáhlo invazní jednotky. Efekt byl patrný – ale ruská armáda, jak je v tomto konfliktu obvyklé, hledá náhrady.
Jednou z nich je využívání ukrajinských mobilních sítí. Rusko stále častěji nasazuje takzvané „mateřské drony“ – velké bezpilotní stroje, které nesou menší útočné drony a vysazují je v oblastech s dobrým pokrytím mobilním signálem. Tam se menší dron připojí k síti přes ukrajinskou datovou SIM kartu a operátor sedící v Rusku ho řídí v reálném čase. Dosah levných útočných dronů, dříve omezený na 20 až 30 kilometrů, se tím prodlužuje na podstatně větší vzdálenosti – byť pouze tam, kde funguje mobilní síť.
Poradce ukrajinského ministra obrany Serhij Beskrestnov proto navrhl zavedení povinné registrace SIM karet na doklady, podobně jako to funguje v samotném Rusku.
Opatření by problém nevyřešilo úplně, ale omezilo by nekontrolovaný prodej karet, které se k ruským operátorům dostávají. Jak ale Beskrestnov sám přiznává, jde o „politicky nepopulární“ krok, který by vyžadoval změnu legislativy.
Ukrajina se zároveň snaží ztrátu v dronové válce dohnat vlastními prostředky. Podrobná reportáž amerického časopisu The Atlantic popisuje budování nového protidronového „štítu“, který má být funkční do léta.
Důležitou roli v něm hraje nová zbraň této války, totiž stíhací drony, například P1-Sun od firmy Skyfall. Stroj za zhruba tisíc dolarů, schopný stoupat do výšky přes devět kilometrů a ničit ruské útočné drony typu Šáhid.
Podle výrobce už zničil přes tisíc cílů, z toho více než 700 dronů Šáhid. Do konce roku má být systém rozmístěn po celé zemi a spouštěn automaticky na základě radarových dat. A není to pochopitelně jediný typ, který pro ukrajinské potřeby vznikl: Jeden například vznikl i ve spolupráci s českými dobrovolníky.
Jenže ani ukrajinský dronový průmysl není imunní vůči ruským úderům. The Atlantic v téže reportáži odhalil dosud nezveřejněnou informaci: Ruské drony v zimě zasáhly hlavní výrobní závod firmy Skyfall a zničily vybavení v hodnotě přibližně 35 milionů dolarů.
To spolu s dalšími údery může vysvětlovat dočasný, ale výrazný pokles počtu hlášených ukrajinských dronových útoků v lednu, i když příčinou může být i záměrné hromadění zásob. Dodejme, že v posledních dnech se počty opět zvyšují.
Obě strany tedy inovují a přizpůsobují se – ale základní asymetrie přetrvává. Proti levným dronům se postupně daří nacházet levná řešení.
Proti balistickým střelám, kterými Rusko disponuje v řádu stovek a které spolehlivě ničí pouze americké systémy Patriot, však žádná dostupná ukrajinská technologie nepomůže. V této rovině si Moskva strategickou výhodu udržuje.
Při starém, ale ne všude!
Než se dostaneme k hlavnímu tématu – Záporožské oblasti –, krátce se zastavíme u zbytku fronty. Základní obraz se nezměnil: Rusko útočí, Ukrajina brání. Počet ruských útoků v posledních dnech mírně roste a výpadek Starlinku zjevně nezpůsobil žádný kolaps ruských operací.
V Kupjansku na severu Ukrajiny se situace nezměnila – v centru města se údajně stále ukrývá několik desítek izolovaných ruských vojáků.
Na lymanském směru pokračuje pomalý ruský tlak s drobnými územními zisky v lesích a vesnicích kolem Zakitného a Kryvé Luky provázený občasnými ukrajinskými protiútoky na ty ruské pozice, které ještě nejsou dobře zajištěny či opevněny.
Za zmínku stojí vývoj u Časiv Jaru, kde ukrajinské síly údajně znovu ovládají jihozápadní část města, zatímco ruské jednotky v oblasti údajně nedostávají dostatečné posily. O toto okresní město se přitom bojuje téměř dva roky – od jara 2024.
U Pokrovsku a Myrnohradu se příběh uzavírá. Myrnohrad definitivně padl – ve městě operují ruské týlové jednotky a dronové týmy využívají výškové budovy jako startovací pozice. Posledních několik ukrajinských vojáků zůstává v severozápadním cípu města, ale jejich stažení je prakticky nemožné.
Severněji, u Rodynske a Bilycke, pokračuje ruský tlak stylem, který ukrajinský důstojník popsal jako vysílání pěchoty „dopravníkovým pásem“ po skupinkách dvou tří mužů. Obránci hlásí poměr ztrát kolem 1 : 10 ve svůj prospěch – ale i tak tato taktika přináší výsledky.
Postup v zóně smrti
Hlavní událostí posledních dvou týdnů je ukrajinský protiútok v Záporožské oblasti, největší ofenzivní akce Kyjeva za poslední měsíce. Operace začala kolem 6. února a využila kombinace výpadku Starlinku na ruské straně, narušení komunikace přes telegram a špatného počasí, které omezilo ruské drony.
V prvním týdnu ukrajinské síly postoupily podle odhadů někde až o deset kilometrů a získaly zpět kontrolu nad přibližně desítkou vesnic.
Je ovšem potřeba vysvětlit, o jaké území jde. Jak upozorňuje francouzský analytik Clément Molin, většinu získaného prostoru netvořilo území, které Rusko vojensky kontrolovalo. Mezi skutečnými liniemi obou armád se v tomto úseku rozkládal pás široký pět až 20 kilometrů – takzvaná šedá zóna.
Pohybovaly se v ní malé ruské infiltrační skupiny, často jen jeden až tři muži, kteří obsazovali sklepy opuštěných vesnic, vystavovali vlajky a posouvali barevné skvrny na mapách – ale neměli logistické zabezpečení ani pevné pozice. Když tyto skupiny přišly o satelitní spojení, zůstaly slepé a odříznuté.
Proto je číslo „200 čtverečních kilometrů znovuzískaného území“, které převzala i agentura AFP z dat amerického Institutu pro studium války (ISW), podle obezřetnějších analytiků přehnané. Řada zdrojů mluví spíše o „čištění“, nikoliv o ofenzivě. I sami ukrajinští představitelé rozsah operace spíše zlehčují.
To ale neznamená, že jde o bezvýznamnou akci. Ukrajinci vedou útok ve dvou hlavních směrech – na Rivnopil a Uspenivku – s pomocnými akcemi u Dobropillje, Danylivky a Berezove. Nasazeny jsou elitní svazky včetně 82. a 95. výsadkové brigády. Boje se rozšířily i na západ, k Stepnohirsku a Prymorske.
Ve druhém týdnu se tempo zpomalilo. Ruské velení nasadilo zálohy a přesunulo údajně do oblasti část dronové skupiny Rubikon od Pokrovsku. Přesto podle posledních zpráv z 19. února postup zcela nezastavil – Ukrajinci údajně vytlačili Rusy z Danylivky, Jehorivky a Pryvillje a pronikají do severní části Ternového.
Co z toho plyne
Na hodnocení úspěchu je brzy. Postup není malý, ale klíčovou neznámou jsou ukrajinské ztráty. Právě ty rozhodnou o skutečném významu operace, protože Kyjev vede válku, v níž si nemůže dovolit směňovat muže za území.
Ukrajinský vojenský analytik Konstantin Mašovec situaci označuje za „stabilizační akce v taktické zóně“. Upozorňuje, že Ukrajina nemá dostatek sil, vzdušnou převahu ani dělostřeleckou převahu potřebnou pro hlubší průlom. Ruské velení má v oblasti k dispozici dosud neaktivované zálohy a může přesunout další síly z přilehlých úseků.
Tyto úspěchy se proto s vysokou pravděpodobností nepromění v průlom – a to ani lokální. Bojiště je příliš průhledné: Obě strany používají drony, dělostřelectvo, miny. Velkou část toho, co je vidět, je možné zničit. Trvalý postup vpřed by vedl k neudržitelným ztrátám.
Skutečný přínos je jinde. Každý den, o který se ruská ofenziva zpozdí, dává Ukrajině čas budovat obranné pozice – systém příkopů, ostnatého drátu a minových polí, který jsme popisovali v předchozích dílech.
Molin dokumentuje, jak se fronta postupně mění v soustavu „obdélníků“ – uzavřených sektorů, které mohou zůstat neobsazené lidmi, monitorované senzory a drony a nasycené minami. Útočník, který do takového prostoru pronikne, najde prázdno – a kolem sebe soustředěnou palbu.
Kyjev v tuto chvíli nedoufá, že by dokázal obsazená území v dohledné době osvobodit. Jeho cílem je nechat ruské síly krvácet, aniž by dokázaly smysluplně postupovat.
Záporožský protiútok tento cíl plní: Jak konstatuje Mašovec, hlavním dosaženým výsledkem je narušení ruských plánů a harmonogramů pro připravovanou ofenzivu na Orichiv a Záporoží. A čas, který Ukrajina tímto způsobem získá, se na frontě mění v příkopy, beton, drát a miny.
