Zprávy z bojiště: Nový úder můžou Rusové cítit víc než jakoukoli bitvu

Uplynulý týden na ukrajinském bojišti přinesl dva zásadní, a přitom zcela protichůdné momenty.

Zatímco ruské velení ukončilo spekulace o tichém „energetickém příměří“ jedním z nejlépe koordinovaných vzdušných úderů války, který díky přesné synchronizaci na čas zahltil i protivzdušnou obranu Kyjeva, v digitální doméně utrpěla Moskva možná nejvážnější ránu za poslední měsíce.

Vypnutí terminálů Starlink na straně agresora totiž může – alespoň dočasně – změnit dynamiku bojů více než pokračující plíživý postup ruské pěchoty nebo jakákoliv probíhající bitva.

Zastavme se nejprve u letecké války. V noci na 3. února ruská armáda provedla jeden z nejmasivnějších úderů zimní sezony, do něhož zapojila 71 střel a 450 dronů.

Pozorovatelé se obecně shodují, že ruské velení výrazně zefektivnilo koordinaci úderů. Klíčem k úspěchu – a k prolamování ukrajinské protivzdušné obrany – je nyní přesná časová synchronizace. Útočník se snaží zasáhnout cíle v extrémně krátkém časovém okně, zatímco systémy protivzdušné obrany jsou zaměstnány likvidací levných dronů a klamných cílů.

Co to znamená v praxi, popsal na základě dostupných údajů o úderu z 3. února například polský vojenský analytik Jaroslaw Wolski.

Kyjev, jediné místo chráněné na Ukrajině bateriemi střel Patriot, čelil náletu zahrnujícímu balistické střely Iskander-M. Coby klamné cíle je „doprovázely“ původně protiletadlové střely S-300 létající podobně rychle a po podobné dráze, dále pak střely s plochou dráhou letu Ch-101, hypersonické střely Ch-32 a řady dronů.

Zatímco baterie Patriot bojovala s přilétajícími hrozbami, ruští operátoři se snažili zasáhnout její radar pomocí dronů a (vylepšených a původně protilodních) střel Onyx. Rusové v podstatě chtěli obsluhu donutit, aby své zařízení vypnula, případně střílela zbrkle.

Obrana nakonec nevydržela. Cíle zasáhlo zhruba šest střel Iskander-M, což vedlo k destrukci či vážnému poškození klíčových tepláren CHP-5 a CHP-4. 

Hlavním problémem ukrajinské obrany přitom není nezkušenost obsluhy či technologická neschopnost systémů Patriot, ale prostá matematika. Zásoba „protiraket“ PAC-3 MSE je na ukrajinské straně pravděpodobně nižší než počet balistických raket, které Rusko dokáže v jedné salvě odpálit.

Dopady úderu na energetickou soustavu jsou vážné. Společnost DTEK označila škody za jedny z nejhorších od začátku války; dva zasažené tepelné zdroje musely zcela zastavit provoz.

Generální ředitel Ukrenergo Vitalij Zajčenko potvrdil, že firma je nucena přesouvat část klíčového vybavení, zejména transformátorové stanice, do podzemních krytů.

Situaci komplikuje fakt, že síť byla nestabilní již před tímto útokem. Ještě 2. února řešil Kyjev následky technické havárie ze 31. ledna. Ačkoliv se počet budov bez tepla podařilo snížit z původních 3400 na zhruba 80, nový úder z 3. února tento progres fakticky vynuloval a uvrhl statisíce obyvatel zpět do rizika mrazu.

Jestliže jsme v minulých dílech varovali před nebezpečím, které pro Ukrajinu představuje masové nasazení terminálů Starlink na ruských útočných dronech, události posledního týdne přinesly v této oblasti zásadní zvrat. Zdá se, že technologická výhoda se – alespoň dočasně – vrací na stranu obránců.

Internetové připojení se v současném konfliktu stalo stejně důležitou komoditou jako dělostřelecká munice.

Velitelská stanoviště připomínají spíše televizní režie, kam v reálném čase proudí videostreamy z desítek dronů. To umožňuje velitelům okamžitě reagovat, korigovat palbu a koordinovat pohyb jednotek s přesností, která byla v dřívějších konfliktech nemyslitelná.

Ztráta spojení v tomto „robotizovaném“ prostředí neznamená jen ticho v rádiu, ale faktické oslepnutí a ztrátu kontroly nad bojištěm.

Právě proto je vývoj z přelomu ledna a února tak významný. Po sérii jednání mezi ukrajinským ministrem pro digitální transformaci Mychajlem Fedorovem a společností SpaceX Elona Muska došlo k zavedení nových restrikcí.

Prvním krokem, realizovaným okolo 31. ledna, bylo softwarové omezení funkčnosti terminálů při pohybu vysokou rychlostí. Hovoří se o limitu 75 až 90 km/h. Toto opatření cílilo přímo na ruské drony dlouhého doletu, které Starlink využívaly pro navigaci a přenos obrazu hluboko v ukrajinském týlu.

Dopad pocítila i ukrajinská armáda, která obdržela varování ohledně „nadměrné rychlosti“ svých terminálů, šlo však zřejmě o nutné dočasné opatření v rámci širší strategie.

Skutečný zlom nastal 4. února, kdy vstoupila v platnost nová bezpečnostní opatření. Systém nyní vyžaduje přísnou certifikaci a na území Ukrajiny fungují pouze terminály zapsané na tzv. white listu schváleném ministerstvem obrany.

Ruské zdroje začaly bezprostředně poté hlásit masivní výpadky. Podle některých ohlasů přestaly ruské terminály na frontové linii fungovat „ve velkém“. Ruské jednotky údajně hlásí ztrátu koordinace a v některých sektorech dokonce zastavení útočných operací, protože bez spojení nelze efektivně řídit dělostřelectvo ani pěchotu.

Pro ruskou armádu by to mohla být skutečně vážná komplikace. Ačkoliv oficiálně Starlink na ruském území nefunguje, invazní síly jej na okupovaných územích masivně využívaly skrze terminály nakoupené přes třetí země. Náhradu za tento robustní a mobilní systém Rusko nemá. Minimálně některé vojenské kanály na telegramu situaci popisují jako „katastrofu“ a přiznávají, že se komunikačně vrací do února 2022 (kdy byla ruská situace v řadě ohledů opravdu tristní).

Elon Musk potvrdil, že opatření proti neautorizovanému užití fungují, což kvitoval i ministr Fedorov. Pro ukrajinské jednotky to znamená nutnost rychle registrovat své terminály v systému DELTA, aby se vyhnuly odpojení, ale strategický přínos je zřejmý.

Lze spekulovat, že tento „digitální úder“ může mít v následujících týdnech na vývoj bojů větší vliv, než by se mohlo na pohled zdát. Pokud ruská armáda ztratí alespoň částečně schopnost řídit bojiště v reálném čase, její početní převaha bude méně efektivní.

Je však třeba střízlivosti – historie ukazuje, že každé technické opatření vyvolá protiopatření. Rusko se pravděpodobně pokusí přejít zpět na LTE sítě nebo vyvinout jiné způsoby komunikace (některé už využívá, s dalšími experimentuje). Kyjev navíc zůstává závislý na rozhodnutích soukromé společnosti SpaceX a jejího v posledních letech nepředvídatelného šéfa, což s sebou vždy nese míru nejistoty.

Zájemci o detailní vhled do problematiky dronů a komunikace z první ruky mohou sledovat například účet českých dobrovolníků Vozím drony, kteří pravidelně publikují postřehy přímo z fronty.

Při pohledu na data za uplynulý měsíc je zřejmé, že očekávaná zimní „operační pauza“ nenastala v takovém rozsahu, jak se předpokládalo.

Podle analytiků ze skupiny Black Bird Group ruská armáda v lednu obsadila přibližně 389 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Nešlo o žádný dramatický průlom, ale o pokračování taktiky postupných, „plíživých“ zisků na mnoha úsecích fronty současně. (Odhady ruských analytiků jsou vyšší, ukrajinských zase nižší– a oba jsou problematické.)

Abychom si pod pojmem „operační pauza“ či zpomalení postupu nepředstavovali zavládnutí klidu zbraní, je nutné podívat se na konkrétní statistiku. Data ukrajinského generálního štábu ukazují, že pokles intenzity bojů byl v lednu v celkovém součtu minimální – podle projektu DeepState klesl počet útoků meziměsíčně jen o čtyři procenta.

Zatímco po většinu měsíce se počet ruských ztečí pohyboval v rozmezí 100 až 150 denně, závěr ledna přinesl dramatický výkyv. V posledních třech dnech měsíce, kdy hustá mlha uzemnila ukrajinské drony, vystřelila aktivita ruské pěchoty na 300 až 350 útoků denně, upozorňuje polský analytik známý jako Thorkill. Tato čísla potvrzují, že ruská armáda neztratila útočný potenciál, ale spíše takticky vyčkává na meteorologické podmínky, které eliminují ukrajinský přehled nad bojištěm.

V lednu se také ještě prohloubil ruský přechod k téměř ryze pěchotní taktice bojů. Monitorovací skupina WarSpotting zaznamenala během týdne na přelomu ledna a února vizuálně potvrzené ztráty pouze pěti (sic!) ruských obrněných vozidel na celé frontě. Pro srovnání: ve stejném období roku 2025 to bylo 79 vozidel. Ruské velení fakticky přestalo používat mechanizované kolony a přešlo téměř výhradně na pěchotní útoky malých skupin, což potvrzuje trend „demotorizace“ ruských útočných hrotů.

Situace na linii dotyku i tak zůstává pro ukrajinské síly na řadě míst komplikovaná a obrana není tak pevná, jak by si Kyjev představoval. Rusové postupovali například severně od Charkova, kolem (dnes zcela zničeného) Vovčansku. Mluvčí ukrajinských sil Viktor Tregubov přiznal, že obrana trosek města je „upřímně řečeno obtížná“, protože neexistují žádné přirozené ani umělé překážky. Ruské jednotky se obvykle nesnaží město dobýt čelně, ale pokoušejí se jej obejít a infiltrovat do týlu obránců.

Útoky pokračovaly v Doněcké oblasti, například kolem Kosťantynivky. Zde sehrálo negativní roli počasí, o jehož vlivu jsme se zmiňovali výše. Mlha na přelomu měsíce uzemnila ukrajinské průzkumné drony, čehož ruská pěchota využila k překročení potoka Dovha a infiltraci do čtvrti „Ukrajinský Chutor“. Obráncům se nedaří skupiny plně eliminovat a hrozí, že se boje přenesou přímo do jižních okrajů města.

V centrálním Donbasu se situace nemění, což pro obránce Myrnohradu není dobrá zpráva. Město je pod ruskou palbou a logisticky odříznuté, přesto podle projektu DeepState nebyl vydán rozkaz k úplnému stažení a ve městě stále probíhá odpor.

Velmi pravděpodobně je to zoufalý čin: pod dohledem dronů by pokusy o stažení izolovaných vojáků nejspíše skončily jen jejich zbytečnou smrtí. U sousedního Pokrovsku Rusové operují v mikroskupinách po jednom až třech vojácích, kterými se snaží „prosáknout“ obranou.

Největší mediální pozornost vzbudila v uplynulém týdnu obec Ternuvate v Záporožské oblasti. Ruská propaganda zveřejnila záběry vlajek v obci, což vyvolalo obavy z průlomu. Analýza satelitních snímků od Clémenta Molina však ukazuje jiný obraz: oblast je spíše „šedou zónou“. Ruské diverzní skupiny (DRG) do obce pronikají, ale masivní dělostřelecká palba dopadá stále do polí východně od ní. To naznačuje, že hlavní obranná linie nebyla prolomena, ačkoliv bezpečnostní situace v obci je kritická.

Boje se na několika místech frontů začínají blížit k linii ukrajinských opevnění nové generace, například západně od Huljajpole (právě u zmíněného Ternuvate) a u Dobropilje v Doněcké oblasti.

Druhým faktorem je již zmiňovaný vliv výpadku Starlinku na ruské straně. Pokud se potvrdí, že ruské dělostřelectvo a útočné skupiny ztratily vzájemné spojení, může to být právě ten moment, který umožní ukrajinským obráncům stabilizovat frontu na nových liniích a zastavit onu „plíživou“ ofenzivu, která charakterizovala nejen celý leden.