Zprávy z bojiště: Ukrajinská obrana teď drží lépe na zemi než na nebi

Zatímco na pozemní frontě panuje relativně statická situace a jakási „operační přestávka“, vzdušný prostor nad Ukrajinou prochází jednou z nejdynamičtějších fází konfliktu.

Ruské velení v posledních týdnech demonstruje, že se mu podařilo adaptovat svou údernou taktiku tak, aby maximalizovalo škody na ukrajinské infrastruktuře právě v době nejkritičtějších mrazů.

Předpověď počasí pro první únorový týden avizuje noční teploty klesající hluboko pod -20 °C, což pro ukrajinský energetický systém, který už nyní balancuje na hraně kolapsu, představuje existenční hrozbu. Vitalij Zajčenko, ředitel společnosti Ukrenergo, na konci ledna přiznal, že systém se potýká s tak závažným deficitem výkonu, že momentálně nelze pokrýt ani stávající výrobou, ani dovozem elektřiny ze zahraničí.

Dopady jsou okamžité a hmatatelné. Ke 30. lednu zůstávalo v Kyjevě po ruských útocích bez vytápění 378 výškových budov. Situace je kritická i na jihu země. Společnost DTEK po opakovaných úderech na Oděsu z 27. ledna označila škody na tamní infrastruktuře za „kolosální“ s tím, že opravy potrvají dlouho.

Zmatek do situace vnesly zprávy šířené na ruských sociálních sítích o údajném rozkazu zastavit útoky na infrastrukturu do začátku února (nebo možná do 3. února).

Zdá se, že minimálně do nějaké míry pauza skutečně přešla. Prezident Volodymyr Zelenskyj například 30. ledna uvedl, že ruská armáda začíná přesouvat těžiště úderů z energetiky i na logistické uzly.

Současný kritický stav není dílem náhody ani jediného masivního úderu, ale výsledkem dlouhodobé strategie a změny ruské taktiky. Francouzský analytik vystupující pod pseudonymem Delwin ve své analýze upozorňuje, že se díváme na učebnicový příklad opotřebovávací války.

Ukrajina vstupovala do konfliktu s robustní a naddimenzovanou energetickou soustavou sovětského typu, kterou bylo nesmírně obtížné zničit. Trvalo tři roky systematických útoků, než se kumulované škody projevily v plné síle.

Podle Delwina umožnil Rusku dosáhnout strategického efektu až masivní nástup dronů. Zatímco drahé řízené střely byly vhodné k ničení elektráren, teprve levné a početné drony umožnily systematicky likvidovat přenosovou soustavu – konkrétně transformátory. Tím dochází k postupnému odřezávání jaderných elektráren, které jsou jinak vojensky nedotknutelné, od spotřebitelské sítě. Dostupnost elektřiny v síti tak v lednu klesla z 47 % na necelých 35 %.

Druhý klíčový faktor změny popisuje polský analytik Konrad Muzyka ze společnosti Rochan Consulting. Rusko v roce 2025 upustilo od dřívější taktiky masivních salv 90–120 raket najednou. Místo toho přešlo na koncept, ve kterém jsou útoky častější, ale skládají se z obrovských hejn (relativně) levných, a hlavně ve velkém počtu dostupných dronů, v nichž je skryto menší množství (30–70) vysoce přesných střel.

Tato taktika zahltila ukrajinskou protivzdušnou obranu. Drony vyčerpávají zásoby raket a unavují obsluhy na periferiích, zatímco balistické a plochodrážní střely pronikají do vnitrozemí a ničí plynovou infrastrukturu a manévrovací kapacity sítě. Efektivita ukrajinských záchytů raket klesla podle Muzykových dat z 46 % na 34 %.

Ať už to je kvůli diplomatickým jednáním, nebo z jiných důvodů, ruský důraz se v posledních dnech skutečně napřel jinam, jak vyplývá z již zmíněných slov prezidenta Zelenského. Otázkou je, zda to Kyjev může považovat skutečně za úlevu.

Panují obavy z protivníkovy inovace. Experti na radioelektronický boj, jako je Serhij „Flash“ Beskrestnov, upozorňují na rostoucí množství důkazů, že Rusko začalo vybavovat drony dlouhého doletu (alespoň některých typů) , a i některé menší drony anténami pro satelitní internet Starlink.

Pokud se tento trend potvrdí v masovém měřítku, znamená to pro obránce vážný problém. Dron připojený k satelitu se mění z předem naprogramovaného „robota“ na stroj ovládaný člověkem v reálném čase na jakoukoli vzdálenost. Takový stroj je prakticky imunní vůči rušičkám, které tvoří páteř elektronické obrany na obou stranách. Komunikaci satelitního internetu totiž nelze přerušit tak jednoduše jako přímé spojení mezi dronem a operátorem.

Důsledky této inovace jsou již viditelné. Analytický tým CITeam rozebral videozáznam úderu na ukrajinské vrtulníky Mi-8 a Mi-24 v Kirovohradské oblasti, hluboko v ukrajinském týlu. Způsob, jakým dron v závěrečné fázi manévroval, podle analýz vylučuje automatický let a ukazuje na přímé řízení, ačkoliv v oblasti nebyly detekovány žádné drony, které by sloužily jako „spojky“ pro přenos signálu k ruským pilotům.

Stejný rukopis nesou také útoky na logistické trasy a civilní autobusy v oblasti Pavlohradu a Dnipropetrovské oblasti, tedy více než 50 kilometrů za frontou.

Zatímco Rusko se pokouší činit přesun v týlu nebezpečnějším, na ukrajinské straně probíhá bouřlivá debata o efektivitě vlastního dronového vojska. Ryan O'Leary, veterán a velitel jednotky v rámci ukrajinské armády, varuje, že Ukrajina sice vyhrává „taktickou výměnu“ (denně drony zabijí velké množství ruské pěchoty), ale prohrává válku operačně.

Podle O'Learyho a dalších kritiků Rusko pochopilo, že klíčem k úspěchu není počet mrtvých vojáků v zákopu, ale kontrola nad hloubkou bojiště. Pokud se podaří odříznout logistiku 30 kilometrů za frontou, sektor se zhroutí sám z nedostatku munice a jídla. Ukrajinští operátoři se však podle kritiků příliš soustředí na likvidaci jednotlivých pěšáků přímo na kontaktní linii.

Důvodem této „krátkozrakosti“ může být paradoxně systém motivací zavedený ukrajinským velením. Někteří komentátoři hovoří o „patologizaci“ bodového systému ukrajinské armády. V jeho rámci jednotky získávají státní finance a nové drony výměnou za „body“ získané ničením cílů (například šest bodů za vojáka).

Tento systém podle kritiků vede v současnosti k tomu, že se brigádní i specializované dronové jednotky přetahují o „loviště“ na přední linii, kde je dostatek snadných cílů pro splnění kvót, zatímco ruská logistika o pár kilometrů dále proudí často nerušeně.

Vojáci si v diskuzích stěžují, že na jeden ruský úkryt útočí pět různých týmů, jen aby si „odškrtly“ zásah, zatímco v hloubce 10 a více kilometrů operuje nepřítel jako doma. Jde o ovšem problém způsobů nasazení dronů, nikoliv technologie jako takové, a jeho řešení je plně v rukou ukrajinského velení.

Na závěr dovolte přece jen krátké shrnutí situace a změn na frontě. Je zřejmé, že intenzita pozemních operací v posledním měsíci výrazně poklesla a lze hovořit o určité „operační pauze“. Ruské síly v posledních týdnech nezaznamenaly prakticky žádné významné územní zisky.

Data ukazují, že ruské operační tempo kopíruje vzorec z přelomu let 2024 a 2025: vrchol aktivity nastal na začátku prosince a následně došlo k útlumu, který je letos umocněn mrazivým počasím. A to i přesto, že nízké teploty vedly k zamrznutí řek, jako je Severní Doněc, což sice neumožňuje přesun těžké techniky, ale pěchota a lehká vozidla mohou led využívat k logistice či infiltraci.

Na severu, v Charkovské oblasti, se těžiště bojů nadále nachází u Vovčansku – a je to jedna z mála oblastí, kde máme z posledních dní potvrzené ruské územní zisky.

Invazní jednotky obsadily vesnici Starycja západně od města a tlačí se směrem na Symynivku, jejíž dobytí však nebylo nezávisle potvrzeno. Výraznou roli zde zřejmě hraje část ruské dronové jednotky „Rubikon“, která se specializuje na narušování ukrajinské logistiky v týlu.

V oblasti Kupjansku se odehrává spíše informační než reálná ofenziva. Ruské velení ohlásilo „vyčištění“ Kupjansku-Vuzlového a dalších sídel, což se ukázalo jako nepravdivé tvrzení. Reálné střety probíhají pouze v okolí obcí Piščane a Kurylivka, kde se ruským silám nedaří uchytit.

Složitá, ale statická situace panuje u Siversku. Ruský postup u Raj-Oleksandrivky je minimální, jelikož zde útočí hůře vybavené motostřelecké brigády (85. a 88.) složené částečně z mobilizovaných sil. Zajímavostí je, že u Svjato-Pokrovske se ukrajinským obráncům daří držet opěrný bod v oblasti, kterou analytické mapy již dříve mylně označily za ztracenou.

U Konstantinivky je hlavním rysem bojů snaha o odříznutí města. Ruská pěchota sice pronikla k vesnici Berestok, ale vážnější hrozbou je masivní nasazení dronů a dálkové zaminování všech přístupových cest do města, což obráncům extrémně komplikuje zásobování.

V centrálním Donbasu se zdá být u konce bitva o Myrnohrad. Podle dostupných informací byla většina ukrajinské posádky z města stažena a na místě operují již jen zadní voje kryjící ústup.

Tlak na sousední Pokrovsk trvá, ale v poslední době zřejmě nepřinesl žádný významnější úspěch. Ani na záporožské frontě nejsou hlášeny významnější změny.