Článek
Do války na obranu Ukrajiny se během čtyř let zapojila více než tisícovka Američanů, a to navzdory tomu, že dnes už bývalý prezident Joe Biden vydal výzvu, aby tam občané USA nejezdili.
Jeden z Američanů nyní zveřejnil svůj příběh. Trevor Reed, příslušník námořní pěchoty, se šel na Ukrajinu pomstít Rusku, které ho připravilo o tři roky života.
Kniha s názvem Odplata: boj amerického mariňáka za spravedlnost, od ruského gulagu na ukrajinské frontové linie má na webu Amazon pochvalné recenze a je pozoruhodným popisem poměrů v ruském vězení a drsné reality válečníka, stojícího v zákopech proti ruské pěchotě a dělostřelectvu.
Reed se narodil v Texasu, vstoupil do Námořní pěchoty USA. Sloužil v Afghánistánu a jednou, když byl zpět doma, navštívil jeho jednotku tehdejší americký prezident Barack Obama. Reed s ním prohodil pár zdvořilostních slov a vyfotografovali se spolu, což se později mariňákovi stalo osudným.
Protože jako voják neměl moc možností seznámit se se ženami, stáhl si do mobilu aplikaci Tinder. A tam narazil na Linu, mladou Rusku. Začali si psát a dohodli se, že i přes geografickou vzdálenost se někde osobně setkají. V létě roku 2017 tak spolu strávili několik týdnů v Řecku a plánovali společnou budoucnost. „Ale Lina nechtěla jet do Ameriky, že je tam vysoká kriminalita. Já jsem zase nechtěl do Ruska. Museli jsme to nějak vyřešit,“ vzpomíná Reed.
Nakonec se rozhodl, že pojede do Moskvy studovat ruštinu. Několik měsíců neměl žádný problém, ale v květnu 2019 šli s Linou na party pod širým nebem na okraji Moskvy.
Reed to přehnal s vodkou a v opilosti nad sebou ztratil kontrolu. Nevybavuje si přesně, co se s ním dělo, ale účastníci večírku zavolali policii. „První věc, kterou si pamatuji po mnohahodinovém okně, je, že jsem se probudil na úplně jiném místě.“
Reeda Rusové vyměnili v dubnu 2022. Vrátil se domů a pak odjel na Ukrajinu.
Šlo o celu na policejní stanici, kam ho umístili, dokud nepřijde k sobě. Když se tak druhý den stalo, policisté ho propustili. Nechtělo se jim noční incident řešit, dokonce o všem údajně vtipkovali. Dovolili Reedovi zavolat Lině, aby ho vyzvedla. Sedl si u vchodu do policejní služebny a čekal, až přijede. „Kolikrát jsem si pak přehrával tuto situaci a říkal sám sobě, proč jsem hned neodešel.“
Do budovy ale vstoupil náčelník policejní stanice a začal se vyptávat, co se stalo. Šel za kolegy a vrátil se k Reedovi. Oznámil mu, že je zatčený za napadení policistů a poslal ho zpět do cely.
Následně na jeho výslech dorazili příslušníci Federální bezpečnostní služby (FSB), které zajímalo, co dělá v Rusku, co dělal dříve a zda sloužil v americké armádě. Poté ho eskorta převezla do vyšetřovací vazby na okraji hlavního města. Přišlo obvinění z napadení veřejného činitele na základě článku zákona číslo 318.
Když o několik měsíců později začal proces, viděl Trevor Reed ze svého místa v kleci v soudní síni, do které v Rusku obviněné zavírají, že žalobce má v ruce zmíněnou fotku s Obamou. To nevěstilo nic dobrého. Ruský obhájce pak Reedovi potvrdil, že jeho případ je výsostně politický. Zatkli ho a odsoudí, aby ho mohli vyměnit za Rusa nebo ruského špiona vězněného ve Spojených státech.
Rozsudek padl 30. července 2020 - devět let v pracovní trestanecké kolonii.
„Když jsme v jídle dostali maso, bylo to jen tlusté. Když kuře, byly to jen kosti,“ napsal Reed o podmínkách ve vězení.
Ruský prezident Vladimir Putin dostal na Američana otázku od reportéra televize NBC, který s ruským vůdcem dělal rozhovor před jeho summitem s Bidenem v Ženevě v létě 2021. „Je to magor, který neumí pít vodku,“ dostalo se mu odpovědi od šéfa Kremlu.
Reed posléze putoval do trestanecké kolonie IK-12 v Mordvinsku, jihovýchodně od Moskvy. „Dali mě do cely tak úzké, že jsem nemohl projít s rozpaženýma rukama. Podlaha byla z betonu a lůžko přes den dozorci zámkem přidělávali ke stěně, aby se na něm nedalo ležet. Říci, že tam byla špína, je urážkou špíny. V cele se svítilo pořád - i v noci. Usínal jsem vždy s tričkem přes hlavu.“
27. dubna 2022 odvezli Reeda na letiště. Jeho věznění skončilo: letěl do Turecka, kde jej Rusové s Američany vyměnili za ruského pilota Konstantina Jarošenka, pašeráka drog zatčeného v Libérii.
Když Trevor Reed letěl domů do USA, přísahal prý, že se věznitelům pomstí. „Nenáviděl jsem jejich vládu, jejich systém. Chtěl jsem, aby zaplatili za to, co udělali. Válka na Ukrajině mi k tomu dala příležitost. Ukrajinci sháněli dobrovolníky, kteří mají vojenskou zkušenost. Takové, jako já.“
Rozhodnutí jít bránit Ukrajinu proti ruské agresi jeho rodiče šokovalo, ale nemohli s tím nic dělat.
Volací znak Gulag
Trevor Reed kontaktoval svého kolegu z Afghánistánu, který už na Ukrajině byl, a ten mu dal první instrukce. Z USA odletěl do Varšavy, pak autobusem přes Lvov do Dnipra. „Ukrajinci si mě zkoušeli, co umím a jak na tom jsem. Měli už zkušenosti s cizinci, kteří o sobě napovídali kdovíco, a pak se ukázalo, že se vymýšleli pohádky,“ vzpomíná Američan.
Zařadili ho do jednotky, která měla za úkol provádět průzkum terénu a zajišťování předsunutých ukrajinských týmů u umělého vodního kanálu Doněc-Donbas. Do ruky dostal českou útočnou pušku CZ Bren.
V jeho skupině byli Američané, Brazilec, dva nizozemští odstřelovači nazývaní Pim a Vin, kteří pálili v noci po ruských vojácích a zřejmě soutěžili o to, kdo jich zneškodní víc. Také Rakušan a Řek, jejichž volací znaky zněly jednoduše - Rakušan a Řek.
Protože Reed přišel z ruského vězení, Ukrajinci mu přidělili volací znak Gulag. „Noci byly relativně klidné, ale jakmile se rozednělo, začali po nás Rusové pálit snad vším, co existuje,“ popsal Reed.
Při jedné akci kolem sebe najednou pocítil zápach. Zjistil, že stojí v místě, kde leží těla mrtvých ruských vojáků. „S Ukrajinci jsem vycházel dobře. Překvapilo mě, že většina z nich není moc nervózní a také že to byli často starší chlapi. Rusy nenáviděli.“
Reedovo vykonávání pomsty skončilo jednoho rána, kdy se svým týmem vstoupil při špatně organizovaném ústupu do minového pole. Jeho kolegu připravil výbuch o nohu, on sám silně krvácel. „Stihl jsem si ještě uvázat nohu nad ránou, ale ztrácel jsem vědomí. Připadalo mi, že se propadám do bahna, do země. Říkal jsem si, že umírám.“
Spolubojovníci ho dovlekli do vozu, a když se rozjeli, Rusové spustili palbu z raketometů Grad. „Padalo to všude kolem. Prosil jsem Boha, že nechci uhořet v autě, raději ať vykrvácím.“
Měl ale štěstí. Dostal se včas do nemocnice v Dnipru, později ho přijala nemocnice na americké základně v Německu. 9. října 2024 ruský soud Reeda v nepřítomnosti odsoudil ke 14,5 roku vězení za účast v boji proti ruské armádě.
