Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pavlo Stech je na Ukrajině uznávaný spisovatel a publicista. Ve válce proti Rusku bojuje od začátku.
Jak říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy, zpočátku byl u pěchoty, teď patří k dronové jednotce. „Neustále se zdokonalujeme a učíme něco nového, protože i na tom závisí naše přežití,“ vysvětluje.
Rodák z Haliče, který většinu života prožil v Charkově, je autorem velmi úspěšné knihy nazvané Nad propastí v rzi. Zrodila se tak, že napříč celou Ukrajinou jezdil v příměstských lokálních vlacích – takzvaných električkách – a popisoval své zážitky. Nabízí unikátní výpověď o zemi a jejích obyvatelích.
„Stech dokumentoval realitu, která je propletena anekdotami o sovětské éře, pašování, vodce s rajčatovou šťávou, hlučných dětech, taxikářích, pankáčích, populárních písních z 90. let a samozřejmě rzi jako součásti krajiny příměstských stanic, které zemi sešívají tenkými nitěmi,“ napsal jeden ukrajinský recenzent.
Některá místa a úseky tratí, popisované v knize, nyní okupuje ruská armáda. V některých Stech bojoval nebo bojuje jako voják.
Můžete říci, kde a s jakými zbraněmi na frontě sloužíte?
Na začátku války mě přidělili k ochraně strategických objektů, pak k pěchotě. Poslední tři roky bojuji jako člen dronové jednotky. Takové jednotky se rodily postupně během války, takže jsem sám na vlastní oči viděl, jak drony mění vojenskou doktrínu a dlouho zavedená pravidla vedení války.
Práce s drony je vlastně neustálý výcvik, pořád je nutné se učit něco nového. Už jen z toho prostého důvodu, aby člověk přežil, protože technika se pořád zdokonaluje. Co se týká místa, kde bojuji, tak od začátku války jsem pořád na Donbase.
Který den, jaká událost byla pro vás od začátku války nejhorší?
Na to se těžko odpovídá. Čas ve válce ve skutečnosti ztrácí lineární strukturu. Někdy události trvající několik měsíců člověk vnímá jako něco jednorázového, doslova jako jeden den. Brzy začne pátý rok mé služby a jistě nastanou další těžké černé dny, které zůstanou v paměti. I když válka skončí zítra, myšlenky a vzpomínky na ni se mnou nejspíš budou navždy. Pokud budu mít štěstí a dožiji se konce války.
Jste spisovatel a umělec, bojujete s lidmi s naprosto odlišnými zkušenostmi. Můžete popsat, jak to funguje? Jak si ve válce zvykají vojáci z různých regionů a různých profesí?
Naším sociálním tmelem je společný nepřítel. Takže nejrůznější rozdíly v ideologických, politických nebo osobních preferencích zůstávají v pozadí. Na druhou stranu rozmanitost je bohatství. Lidé s naprosto odlišnými životopisy a zkušenostmi, kteří se sejdou v jednotce, mohou nabízet v různých situacích různá řešení. Takže tato rozmanitost je spíše naší silou.
Kniha Pavla Stecha.
Vaše kniha o elektrických vlacích je zvláštní literární road movie, vlastně rail movie. Jak jste přišel s nápadem napsat knihu o Ukrajině viděné očima cestujících příměstských vlaků?
Nápad na reportáž z příměstských vlaků vznikl, když jsem se rozhodl zúčastnit soutěže nakladatelství Tempora. Téma bylo: „Proč odsud nikdy neodejdu.“
Chtěl jsem psát o lidech, kteří ani nemohou odejít, kteří nemají na výběr. A elektrické příměstské vlaky se mi zdály být místem, kde je takových lidí spousta. Nakonec jsem soutěž vyhrál a mohu říct, že jsem dodržel svůj slib. Neodešel jsem odsud.
Napíšete knihu o válce?
Já už ji napsal, měla by vyjít letos v létě. Psal jsem ji dlouho a s velkými obtížemi. Musíte přemýšlet o tom, jak přežít, a zároveň pozorovat sebe sama a snažit se získané zkušenosti převést do slov.
S každým rokem války jsem byl stále více její součástí a v důsledku toho jsem ztrácel schopnost všímat si cenných detailů. Kniha, kterou jsem napsal, se tedy zabývá počátečním obdobím války. Je rozdělena do tří částí: o týlu, o zkušenostech pěchoty a o zkušenostech s dronovou jednotkou.
Souhlasíte s názorem, že ukrajinská literatura a kultura obecně jsou nyní v Evropě známější a žádanější než dříve?
Samozřejmě. Jen je škoda, že se to děje v důsledku války. Ale na druhou stranu jsem vděčný všem, kteří se o ukrajinskou kulturu zajímají a objevují ji. Aby se lidé neomezovali jen na tragické titulky a krvavé obrázky z války. Aby se snažili vidět hlouběji.
Ukrajinská kultura je nesmírně bohatá a může vám nabídnout skutečně kvalitní věci. Bohužel jsme po staletí byli v rámci impéria, které naši kulturu ničilo a stále ničí. Nedivte se tedy, že nejen Evropané nyní objevují ukrajinskou kulturu – dělají to i mnozí Ukrajinci, kteří se postupně vymaňují z narativů a představ o takzvané velké ruské kultuře.
Naše kultura je neustále pod tlakem, navíc je na ni málo financí a existuje málo kulturních institucí.
Až jednoho dne válka skončí – co dál?
Říká se, že svět je na pokraji buď třetí světové války, nebo nového temného středověku. Takže moje služba je adaptací na nový svět. Možná i nad dalšími lidmi visí bolestivý proces zapojení se do války. Protože na válku se opravdu vyplatí připravit. Řekl bych, že návrat do normálního civilního života je jednodušší než vstup do toho vojenského, válečného.
