Článek
Riskují vlastní život, aby ho zachránili svým spolubojovníkům.
Ukrajinští zdravotníci na bojišti a v takzvané šedé zóně, nad kterou krouží nepřátelské drony, vyzvedávají zraněné a převážejí je na operační sály v místech nazývaných „medpunkt“.
Jedním z nich je dvaatřicetiletý lékař, který si říká Sókratés.
S rozhovorem pro Seznam Zprávy, který vznikl na dálku, souhlasil pod podmínkou, že jeho identita a lokalizace zůstanou tajné. Vzpomíná v něm mimo jiné na chvíle, kdy měl sám namále, protože u něj dopadla ruská klouzavá bomba.
S opravou sanitek a dodávkami nových mu pomáhají také čeští dobrovolníci z organizace Czech Volunteer Hub.
„Neustále je potřeba nová technika, nová auta a nové díly. Rusové pálí po všem. Pálí po vesnicích a obydlených místech. Nerozlišují mezi civilisty a vojáky, prostě všechno bombardují na padrť. Pro nás je problémem, že jejich drony se pohybují nad silnicemi, které potřebujeme pro naší logistiku,“ říká.
Jaký je přesně váš úkol na frontě?
Zachraňovat životy našich vojáků v první linii, poskytovat jim na místě nejnutnější ošetření a pak zabezpečovat jejich evakuaci do nejbližšího operačního sálu, kde lze provést chirurgický zákrok.
Od začátku války se průběh evakuací a odvozu raněných z bojiště změnil, protože ho stále více komplikují nepřátelské drony. Hlavně drony na optickém vlákně. Nejsou vidět, je těžké je odhalovat. Jediné, co je možné, že je v určitém okamžiku slyšíte.
Válka trvá už čtyři roky. Který moment se vám nejvíce vryl do paměti?
Nejvíc asi, když jsem byl sám zraněný. Při jedné akci na mě shodili klouzavou bombu. Přes čtyři měsíce jsem strávil v nemocnici na lůžku. Měl jsem mnoho zlomenin, odnesla to hlavně pravá stehenní kost. Také jsem měl zranění nosu, očí, čelisti a břicha. A zlomená žebra. Naše evakuační sanitka byla při tomto útoku totálně zničená.
Jak zvládáte strach? Nebo ho nemáte?
Strach nemají jen šílenci. Strach musíte mít, jen je nutné s ním pracovat a ovládat ho. Kdo ve válce nemá strach, tak brzy zahyne. Strach vlastně umožňuje ve válce přežít a vyhnout se nebezpečí. Během bojových operací a během nasazení se většina vojáků zkrátka řídí svojí intuicí.
A co únava?
S únavou je to, řekl bych, mnohem horší než se strachem. Za čtyři roky války jsem od ní měl pauzu jen během léčení zranění a dvakrát ročně mám dovolenou - vždy dva týdny. Jinak jsem neustále v bojové zóně, blízko linie dotyku (místa, kde proti sobě stojí vojáci v první linii - pozn. red.).
Co pomáhá? Cigarety? Káva?
Nejsem kuřák, takže cigarety vůbec. Pomáhá silná vůle a soustředěnost na cíl.
Klouzavé bomby
Zbraně, které se na Ukrajině objevují ve verzích od 500 kilogramů do tří tun, byly poprvé nasazeny na jaře 2023. Jde přitom o účinnou zbraň.
Pokud jsou shozené z dostatečné výšky, mají tyto letecké pumy dolet až několik desítek kilometrů, a to díky aerodynamickým křidélkům pro „klouzání“. Cíl přitom díky navigačním systémům dokážou trefit s odchylkou sotva pár metrů.
Ruské letouny je zpravidla vypouštějí z hloubi vlastního nebo okupovaného území, což s sebou ovšem nese riziko, že pumy z nějakého důvodu nedoletí k cíli a spadnou ještě na ruském území.
Klouzavá bomba na snímku ruského ministerstva obrany.
Jak to máte se spaním, špatnými sny?
Lidé, kteří vidí a zažívají to, co se děje ve válce, nemohou spát úplně klidně. Do spaní a snů se promítá strach a napětí, ale nedá se nic dělat. Je třeba to překonat a vyrovnat se s tím.
Provádíte coby lékař na frontě i amputace?
Ne, v té fázi, ve které pracuji, amputace neprovádíme. Samozřejmě jsem mnohokrát viděl zraněné s utrženými končetinami, ale mým úkolem je co nejrychleji a nejbezpečněji je dopravit na operační sál. Do míst, kde se o ně postará chirurg a kde je základní vybavení k ošetření.
Co po válce?
Jsem dětský ortoped a traumatolog, takže se určitě k tomu v budoucnosti vrátím. Nejsem profesionální voják. Přihlásil jsem se do služby dobrovolně, považoval jsem to v dané chvíli za svoji povinnost. Žil jsem v Charkově, na který Rusové zaútočili v prvních hodinách invaze. Ale chci se po válce vrátit k normální medicíně a vědě. Tato perspektiva a chuť znovu pracovat ve svém oboru mi teď také dává sílu vydržet.
