Zprávy z bojiště: Rusové ztrácí pozice kvůli informační mlze

Když se podíváme na mapu ukrajinského bojiště v polovině února 2026, na první pohled se může zdát, že stále panuje relativní klid. Intenzita střetů v některých úsecích zůstává vysoká a v posledních dnech dokonce zřejmě mírně narostly – a to především ze strany ukrajinských obránců.

Jde zřejmě jen o krátkodobou anomálii, dlouhodobě je ruská strana stále na bojišti silnější. A to i přes rekordní ztráty z přelomu roku, které jsme zmiňovali v posledním textu.

U těch se zastavíme i dnes a pokusíme se odhadnout, co tato čísla znamenají pro blízkou budoucnost. Objevují se totiž zcela protichůdné signály. Zatímco jedna sada dat ukazuje na vyčerpání ruských lidských zdrojů, druhá varuje před hromaděním sil na jarní ofenzivu, jejíž cíle nám paradoxně pomohl odhalit napadaný sníh.

Ve druhé části textu se pak podíváme na „informační mlhu“ v Záporožské oblasti, která může souviset s údajným výpadkem ruského spojení.

Dlouhé měsíce platila v této válce jednoduchá rovnice: Rusko sice ztrácelo obrovské množství mužů, ale jeho náborová mašinerie dokázala tyto ztráty nahrazovat v poměru jedna ku jedné, nebo je dokonce mírně převyšovat. To umožňovalo Kremlu udržovat konstantní tlak na ukrajinskou obranu.

Ukrajinci i některé západní zdroje nyní tvrdí, že se tento mechanismus poprvé od roku 2022 zadrhl.

Hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj v únoru uvedl, že ruské ztráty nyní převyšují schopnost armády doplňovat stavy. Podle ukrajinských představitelů ztratila ruská armáda v lednu 30 618 mužů (ať už padlých, nebo těžce zraněných), zatímco do služby nastoupilo jen 22 000 nováčků.

Pokud by se tento trend potvrdil dlouhodobě, pro ruskou strategii neustálých útoků by to byl fatální problém.

Změnu dynamiky potvrzují i západní zdroje. Deník Financial Times připomíná, že nárůst ztrát souvisí se změnou povahy bojů. Válka dronů udělala z fronty místo, kde je šance na přežití zraněného vojáka mizivá. Drony znemožňují evakuaci a „dorážejí“ zraněné přímo na bojišti, čímž se z dříve vratných ztrát stávají ztráty trvalé.

Rusko se snaží propad v náboru řešit čistě tržně – penězi. Protože se Kreml politicky bojí další vlny nucené mobilizace, musí „lovit“ dobrovolníky v přehřátém civilním trhu práce. Je otázkou, jak dlouho mohou rozpočty ruských regionů (na které federální ruská vláda do značné míry přehodila náklady) takové tempo „přeplácení“ smrti vydržet.

Zároveň to ovšem neznamená, že by ruská armáda byla vyčerpána. Krátkodobý propad by zřejmě bez problémů dokázala překlenout.

Ukrajinský vojenský analytik Konstantin Mašovec varuje, že ruské velení v současnosti záměrně „spoří“ své nejkvalitnější rezervy. Současné boje, vedené často jen malými skupinami pěchoty, mají za cíl pouze vázat ukrajinské síly a unavovat obránce, zatímco hlavní úderná síla se formuje v týlu.

Podle Mašovce se Rusko připravuje na jarní ofenzivu, jejíž začátek se očekává koncem dubna. Jakákoliv současná jednání o míru či zprávy o vyčerpání tak mohou sloužit jen jako kouřová clona, která má Kremlu poskytnout čas na výcvik a seskupení těchto záloh.

Neměli bychom očekávat, že ruská armáda přijde na jaře s nějakou převratnou novinkou. Půjde spíše o evoluci dosavadní taktiky: kombinaci masivního nasazení dronů, klouzavých bomb a pěchotního tlaku na vybrané body ukrajinské obrany, která má v současnosti spíše „houbovitý“ charakter – pod tlakem se prohýbá a ustupuje, aby se nezlomila, ale snaží se útočníka pohltit.

Kam tato jarní ofenziva může zamířit?

Odpověď nám paradoxně poskytla zima. Sněhová pokrývka na východě Ukrajiny umožnila analytikům pomocí satelitních snímků přesně zmapovat tisíce kráterů po dělostřeleckých dopadech. Protože sníh a holé stromy momentálně brání skrytým přesunům pěchoty, je to právě dělostřelectvo, které nyní „předpracovává“ terén pro budoucí útok.

Analýza francouzského experta Clémenta Molina ukazuje dva jasné směry ruského zájmu. Prvním je Záporožská oblast, konkrétně město Orichiv. Masivní koncentrace dopadů východně i západně od města naznačuje snahu o jeho obklíčení klešťovým manévrem.

Druhým ohniskem je Doněcká oblast, kde ruská děla „rozorávají“ terén u města Dobropillja, západně od Pokrovsku. Cílem je zřejmě prolomení ukrajinských linií v tomto sektoru a snaha o obsazení zbývající části Doněcké oblasti.

Zajímavým detailem z těchto map je i potvrzení toho, o čem se spekuluje již dlouho: ruská logistika nestíhá. Většina ruských dělostřeleckých úderů nedosahuje hluboko do ukrajinského týlu, což naznačuje, že ruská děla se neodvažují příliš blízko k frontě, nebo mají problémy s dodávkami munice na delší vzdálenosti.

To nás přivádí k druhému klíčovému tématu dnešního dne. V posledních dnech totiž ruské armádě chybí pro moderní válku něco zcela zásadního, ale nehmatatelnějšího: spojení.

V minulém díle Zpráv z bojiště jsme zmiňovali, jaké riziko pro ruskou armádu představuje závislost na terminálech se satelitním internetem Starlink a jak se Kyjev s Washingtonem snaží (po dlouhé době nečinnosti) v těchto týdnech tuto výhodu alespoň částečně eliminovat.

Nyní, s odstupem týdne, začínáme vidět konkrétní dopady na bojišti. Nejde pochopitelně o žádný kolaps na ruské straně, ale snížení bojové efektivity má být patrné.

Ukrajinští vojáci z 59. brigády například hlásili, že v jejich týlu výrazně poklesla aktivita ruských útočných dronů. Týká se to především vyčkávací munice a dronů typu Molnija, které ke svému navedení v reálném čase nutně potřebuje stabilní internetové připojení.

Průzkumné drony jako Orlan nebo Zala sice létají dál, protože jsou ve větší míře autonomní, ale ruští operátoři ztratili možnost okamžitého sdílení dat.

Analytický účet WarNoir upozorňuje, že Rusko v reakci na to muselo v posledních dnech částečně změnit taktiku a spoléhat více na dálkové raketové údery než na výrazně levnější drony. Vyšší náklady na útoky by v delším časovém horizontu vedly k omezení jejich počtu a daly obraně čas „vydechnout“.

V některých úsecích fronty se ruská komunikace fakticky vrátila v čase do roku 2022. Jednotky, které přišly o obraz z dronů a šifrované spojení přes satelit, se údajně vracely k vysílačkám.

Často jde o levné čínské přístroje (například značky Baofeng), které nejsou bezpečné a ukrajinský odposlech je snadno zachytí. To vnáší do ruského velení chaos.

Okno příležitosti pro Ukrajince se však už zřejmě začíná zavírat. Ruská armáda na frontu urychleně naváží náhradní řešení – velké satelitní terminály komunikující s ruskými družicemi Jamal a Express.

Ukrajinský expert na radioelektronický boj Serhij „Flash“ Beskrestnov upozorňuje, že tyto systémy jsou sice funkční, ale mají velkou nevýhodu: vyžadují velké parabolické antény namířené na jihovýchod, které nelze snadno zamaskovat, a stávají se tak snadným cílem.

Právě tento technologický výpadek zřejmě stojí za zmatkem, který v posledních dnech panuje především na záporožské frontě. Z oblasti přicházejí divoké a rozporuplné zprávy. Zatímco ruské vojenské kanály na telegramu panikaří a mluví o masivní ukrajinské protiofenzivě, ukrajinské velení zachovává mlčení.

Podle střízlivějších analýz u Záporoží neprobíhá žádný strategický průlom, ale spíše „úklid“.

Ruská taktika v posledních měsících často spočívala v tom, že malé infiltrační skupiny o síle jednoho až tří mužů pronikly do „šedé zóny“ (území nikoho), kde se schovaly ve sklepě a vystavily ruskou vlajku. Dron ji pak natočil a propaganda ohlásila dobytí vesnice, i když ji Rusové reálně nekontrolovali. Zároveň tyto skupiny ale vyčerpávaly ukrajinské jednotky, které je měly likvidovat, napadaly logistiku či třeba dronové týmy a mohly tak napáchat značné škody.

Izolované skupiny byly velmi často ovšem závislé na zásobování drony a spojení právě přes Starlink. Když o něj přišly, zůstaly odříznuté, slepé a bez munice. Ukrajinská armáda, která do oblasti podle všeho skutečně přesunula některé kvalitnější jednotky, údajně nyní výpadku satelitního spojení na ruské straně využívá k likvidaci těchto ohnisek.

Například v okolí obce Ternuvate nebo u Huljajpole se snad Ukrajincům podařilo získat zpět řadu pozic. Nejde o dobývání opevněných ruských linií, ale o vyčištění prostoru, který Rusko na mapách „obarvilo“ na červeno, aniž by ho vojensky drželo.

Je ale třeba tlumit optimismus. Ačkoliv ruské zdroje hystericky hlásí přítomnost ukrajinských elitních svazků, jako je 82. výsadková brigáda, a varují před průlomem, většina pozorovatelů se shoduje, že Kyjev nemá dostatek sil na skutečně velkou ofenzivu směrem k Azovskému moři. Jde spíše o oportunistické využití ruské slepoty.

S celkovým hodnocením si ovšem počkejme na dodatečné informace. Připomínáme, že v současnosti ve válce není žádná zjevná frontová linie, pásmo dotyku obou armád je velmi „porézní“ a řídce obsazené v šířce řádově desítek kilometrů. Záběry několika vojáků na tom či onom místě tedy nejsou nutně důkazem průlomu, či velkých změn.

Že válka rozhodně není u konce a iniciativa zůstává celkově na straně Ruska, ukazuje ostatně i situace na některých místech východní fronty.

U Pokrovsku a Myrnohradu se žádný zázračný obrat nekoná. Pokus ukrajinských sil o dopravu dalších mužů do města s nasazením obrněné techniky v severní části Pokrovsku skončil podle projektu DeepState neúspěchem a ztrátou strojů i mužů. Ruský tlak zde nepolevuje a situace se má jen zhoršovat.

Možná i kvůli komunikačním problémům zde ovšem ruské síly útočí poměrně chaoticky. U města Dobropillja vrhají do útoku pěchotu způsobem, který ukrajinští důstojníci popisují jako „sebevražedný“, a ruské ztráty jsou zde obrovské.

Přesto tato taktika pomalého „prosakování“ má své výsledky a působí potíže i daleko za linií dotyku, jak jsme již zmiňovali.

Situace v Myrnohradu je kritická a město je fakticky ztraceno. Evakuace zbývajících civilistů či vojáků je pod neustálou palbou téměř nemožná. Zde se ukazuje, že ani výpadky spojení či rekordní ztráty zatím nedokázaly invazní jednotky zastavit.