Článek
Včasný odchod do důchodu s finančními prostředky na důstojný život. Tak si Češi podle našeho průzkumu představují podzim svého života. Nedostatečná příprava a špatně zvolené finanční nástroje však z této představy činí jen nereálný sen. České penzijní dilema mohou vyřešit včasné investice a celkový přístup k penězům.
Zajištění na stáří je velmi aktuální téma. Populace stárne, deficity důchodových systémů rostou a už i ti největší optimisté si uvědomují, že stát důchody v budoucnu nepokryje – minimálně ne v dnešní míře. Lidé tak budou muset více spoléhat na vlastní úspory. Přestože se v mediálním prostoru o nutnosti vlastního finančního zajištění na důchod už hovoří stále častěji, reálná data zatím slibnou budoucnost českým důchodcům nevěští. Představy budoucích penzistů totiž příliš s jejich činy nekorespondují.
Podle našeho nedávného průzkumu by zhruba 60 % respondentů chtělo ukončit pracovní činnost maximálně v 60 letech věku. Důvodem je především strach z únavy, vyčerpání a také zdravotní problémy. Lidé si navíc chtějí užít plody své práce – cestovat a provozovat koníčky, dokud jim slouží zdraví. Údaje think-tanku „Ministr zdraví“ uvádějí, že průměrná doba života ve zdraví je u nás cca 61,5 roku. Požadavek na brzký důchod je tedy opodstatněný.
Plány na včasný odchod do penze ale narážejí na několik překážek. K těm nejviditelnějším patří nastavení současného systému a zvyšování důchodového věku. Zhruba mezi lety 2045 a 2060 nás podle odhadů čeká dno nejvyšších penzijních deficitů. V tomto období bude poměr pracujících na jednoho důchodce výrazně nižší než dnes. Dále je třeba zohlednit také rostoucí délku života. Budoucí důchodci se nejspíš běžně budou dožívat 90, či dokonce 100 let. Být více než 30 let v penzi bude zanedlouho běžnou záležitostí, čemuž samozřejmě musí odpovídat i naspořená částka na důchod.
V této souvislosti je zajímavé zmínit jeden často opomíjený paradox – přestože je pro určitou kohortu stanovena střední délka života při narození, s každým dalším dosaženým věkem se očekávaná délka dožití prodlužuje. Jinými slovy: Čím déle člověk žije, tím vyšší má šanci dožít se ještě vyššího věku. A to si mnoho budoucích důchodců při odhadování délky penze neuvědomuje. Vyšší věk s sebou navíc přináší také vyšší náklady na zdravotní péči.
Jako hlavní problém stále vidím nedostatečnou přípravu na důchod – a to jak informační, tak finanční. Z našeho průzkumu například vyplývá, že téměř polovina Čechů neví, jakou výši důchodu má očekávat, 32 % mileniálů a 46 % generace Z netuší, kdy mají nárok na důchod. Přitom jen 8 % respondentů si myslí, že jim starobní důchod bude ve stáří stačit.
Když k těmto tristním datům přičteme, že nejvyužívanějšími finančními produkty pro zajištění na penzi jsou stále bankovní spořicí účty, běžné účty, termínované vklady nebo transformované fondy, je zaděláno na velký malér.
Náš výzkum odhalil o Češích ještě jednu zajímavou věc, která je i částečným vysvětlením skladby využívaných produktů. Víme, že naší velkou překážkou je strach z investičního rizika, který brání využití výnosnějších aktiv, jako jsou například akcie. Přibližně 40 % respondentů v našem průzkumu uvedlo, že by je ke zrušení investičního produktu přiměl pokles hodnoty do 15 %. Je paradoxní, že tato averze k riziku je velmi podobná napříč generacemi, nejen u starších lidí. Jak z toho ven?
Propady na akciovém trhu jsou přirozenou součástí investování a s různou intenzitou se opakují v ekonomických i tržních cyklech. Jak ukazují data společnosti Rimes na indexu S & P 500, 15% propady se na trhu dějí relativně často. Poslední jsme například zažili letos v dubnu.
Pochopení těchto cyklů, především dlouhodobého horizontu investování, který překoná krátkodobé výkyvy, může pomoci zmírnit strach z rizika a umožnit využít potenciál výnosnějších aktiv. K tomu je potřeba edukace a zpravidla i dobrý průvodce, který v čase propadů trhů pomůže překonat paniku a nutkání peníze ihned vybrat.
Jak řešit české penzijní dilema
Lidé sní o důstojném stáří plném příjemných zážitků. Zároveň ale chtějí odejít do důchodu dříve a vlivem prodlužujícího se věku dožití v něm stráví více času. Jak řešit toto důchodové dilema? V první řadě je nutné se spořením na důchod začít co nejdříve, ideálně s první výplatou. Čím dříve začne člověk ukládat peníze do vhodného investičního nástroje, tím nižší mohou investované částky být. Klíčovou roli totiž hraje složené úročení.
Jeho extrémní sílu lze ukázat na případu nově narozeného dítěte. Pokud rodiče po narození potomka jednorázově investují 180 000 Kč při 7% zhodnocení za rok (což je při dlouhém horizontu zcela reálné) i bez jakýchkoliv dalších vkladů se výsledná částka po 60 letech vyšplhá na více než 10 milionů Kč. Chytrá investice při narození spolu s očekávaným starobním důchodem od státu tak mohou zajistit potomka klidně na celou jeho penzi.
Netušíte, kolik peněz budete na důchod potřebovat? Počítejte, že je potřeba mít v investicích pro postupné vybírání uloženou přibližně polovinu ceny nového malého bytu ve vašem městě. V ideálním případě by vám celkové příjmy v důchodu – tedy starobní důchod od státu spolu s vašimi prostředky – měly zajistit zhruba 70–80 % čistého příjmu, na který jste byli zvyklí před odchodem do penze. Současný přechod do důchodu je pro Čechy mnohem bolestivější – v průměru se dostáváme na necelých 57 % čistých příjmů, navíc s předpokladem dalšího poklesu.
Konkrétní investiční nástroje je vždy lepší zvolit individuálně s ohledem na preference, rizikový profil a možnosti každého z nás. Vhodných nástrojů je celá řada, oblibu si zaslouženě získává například dlouhodobý investiční produkt spuštěný v roce 2024.
O penězích bychom měli opravdu přemýšlet komplexně, zejména ve chvílích, kdy nás láká možnost utratit nečekaně získané finance. Může jít o prémie, dědictví nebo pravidelné reinvestování vrácených daní z dlouhodobého investičního produktu či jiných státem podporovaných produktů. Skutečně se vyplatí zvážit, jak mi jejich investování do vhodného nástroje může díky zmiňovanému složenému úročení vygenerovat slušnou část prostředků na důchod.
Zachrání nás touha po bydlení ve vlastním?
Složitou situaci českých důchodců by mohla vylepšit hluboce zakořeněná touha vlastnit nemovitost. Vlastnictví domu či bytu v důchodu samozřejmě přináší značnou výhodu v podobě nižších nákladů na bydlení. Málokdo však uvažuje o nemovitosti, ve které bydlí, jako o investici na stáří. Možná je načase tento přístup přehodnotit.
Pokud bychom byt 3+1, na který čerpáme hypotéku, ve vhodném okamžiku s příchodem důchodu vyměnili za 1+1 a ze zbylých peněz financovali své potřeby a část třeba reinvestovali, asi by se nám v penzi dýchalo lépe. Rozhodně by se snížil počet důchodců, kteří se kvůli finančním nárokům na provoz velkého bytu dostávají do finanční tísně.
A pro lidi, kteří už na spoření nemají dostatek času nebo prostředků, je ideálním řešením pojištění dlouhodobé péče. To slouží k zajištění pravidelné finanční podpory v situacích, kdy se dotyčný po vážném úrazu nebo následkem zdravotního stavu spojeného se stářím stane závislým na pomoci druhých. Podstatné je hlavně zajištění na stáří začít aktivně řešit. Ani s pozdním začátkem není při volbě vhodných produktů nic ztraceno.
