Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Člověk nemusí být ekonom, aby odtušil, že rozpočtová aritmetika v Česku tak úplně nevychází. Současná vláda byla zvolena se slibem zkrocení strukturálního salda rozpočtu, které zbylo po mnoha více či méně vhodných opatřeních, zavedených během pandemie. I současné vládě vnější prostředí házelo klacky pod nohy – nejdřív válka na Ukrajině a energetická krize, následně pak nutnost razantního navýšení výdajů na obranu. Vláda tak hospodaření patrně zakončí se saldem rozpočtu někde kolem 2,8 % HDP (zhruba 250 miliard korun), přestože ekonomika sice jen pomalu, ale roste.
To není úplně dobrý stav věcí – zejména vzhledem k tomu, že státní výdaje do budoucna čekají velké výzvy. O většině z nich se ve veřejné debatě již mluví dlouho. Kromě už výše zmíněných výdajů na obranu v geopoliticky napjatém světě jsou to výdaje spojené s dekarbonizací ekonomiky i dopady klimatické změny. Do státních výdajů bude stále více promlouvat i stárnutí populace, na zvrácení slabého růstu produktivity bude třeba investic do infrastruktury, vzdělání a vědy.
Na erár se tedy do budoucna valí značné množství různých priorit. Zástupci politických stran se však – zejména před volbami – rádi tváří, že je lze všechny splnit, a to obvykle bez potřeby zvýšit daně či zadlužení. Velmi podobně se v posledních letech chovají vlády při sestavování státních rozpočtů. Instituce, která má v tomto ohledu veřejnou debatu narovnávat a kontrolovat vládní rozpočtování, je Národní rozpočtová rada (NRR).
Rozpočtové rady jako NRR mají na poli hospodářské politiky velmi důležitou úlohu. Stejně jako v případě centrálních bank je i u rozpočtových rad zcela zásadní jejich nezávislost a nestrannost. Poskytují totiž nezávislou analýzu veřejných financí a rozpočtů. Přispívají tím k výrazně vyšší transparentnosti i k informovanosti veřejnost. A pokud s nimi vlády dokáží funkčně spolupracovat, přispívá to k silnější důvěře domácností, firem a finančních trhů.
Ne nadarmo se rozpočtovým radám v angličtině přezdívá fiscal watchdog, tedy fiskální hlídací pes. Pomáhají získávat kredibilitu na finančních trzích, které určují výši výnosů státních dluhopisů– jinými slovy za jaký úrok si stát může půjčovat a také kolik stojí obsluha existujícího dluhu. O tom, jak moc je tato důvěra důležitá – a jak rychle ji lze ztratit –, se přesvědčili předloni v Británii za krátkého působení premiérky Liz Trussové. Právě reakce dluhopisových trhů ji donutila v rekordně krátké době rezignovat poté, co představila svoje rozpočtové plány a rozhodla se proti zvyklostem nenechat OBR (Office for Budget Responsibility - britská obdoba NRR a jedna z prvních rozpočtových rad na světě) zpracovat jejich analýzu.
Nutno říct, že v tomhle ohledu odvádí NRR často velmi dobrou práci. Dobrým příkladem byla debata o letošním rozpočtu v průběhu loňského roku. Ministr financí Zbyněk Stanjura při sestavování rozpočtu mírně řečeno „přifouknul“ odhad několika příjmových položek (emisních povolenek), a naopak podhodnotil některé výdaje (platy nepedagogických pracovníků či dotace na podporu obnovitelných zdrojů energie).
NRR tento nesoulad velmi rychle zachytila a začala na něj upozorňovat. A výsledek? Varování NRR se samozřejmě naplnilo a státní rozpočet letos už v červenci hospodaří bez rezervy. I přes oživení ekonomického růstu a solidní výběr daní v první polovině roku tak možná letos dojde k neplnění stanoveného rozpočtového schodku.
Jenže kromě dobré kontrolní práce, kterou NRR odvádí, se v ní začíná rozmáhat i jeden velký nešvar. Členové a pracovníci NRR začínají více chodit do médií a v rozhovorech kromě analýzy udržitelnosti veřejných financí nabízejí i svůj vlastní názor na to, které výdaje by měly být prioritou státního rozpočtu, a které naopak škrtnout. Předseda NRR Mojmír Hampl i další členové rady se takto už několikrát nechali slyšet, že pro zaplacení nové priority v podobě výdajů na obranu je třeba snížit výdaje na dekarbonizaci ekonomiky. Opírají svá tvrzení o to, že dekarbonizační výdaje „elektorátu nevoní“. Tento postoj nedávno převzal i ministr financí Stanjura.
Fakt, že výdaje na bezpečnost a dekarbonizaci jsou možná více propojené, než by se na první pohled mohlo zdát (například z hlediska nezávislosti na dovozu energetických komodit z nestabilních či přímo nepřátelských zemí), teď nechme stranou, toto téma vydá na samostatný komentář. Svými vyjádřeními v médiích ale členové NRR zaujímají svoje vlastní – ze své podstaty politické – stanovisko. Tedy něco, čeho by se měli vyvarovat jako představitelé instituce, která těží právě ze své nestrannosti.
Už jen to, že představitelé NRR vyjadřují preference ohledně státních výdajů, je problematické. To samé platí i o vyjádření, že jde o binární volbu. Ano, současné prostředky státního rozpočtu nestačí na pokrytí obrany a dekarbonizace (na kterou nám velké množství prostředků poskytne EU). Schodek veřejných financí činil loni 177 miliard (2,2 % HDP). Pokud bychom k němu přidali plnění nového závazku NATO, tedy 3,5 % HDP na přímé obranné výdaje do roku 2035, a plnění Národního klimaticko-energetického plánu z národních zdrojů (odhadované na zhruba 50 miliard ročně), schodek by se vyšplhal na 350 miliard (4,3 % HDP). To samozřejmě cestu k vyrovnaným veřejným financím o něco komplikuje, ale rozhodně nejde o nepřekonatelnou překážku.
Ořezávání výdajů sice není jediná cesta – zvyšování daní ale v rozhovorech představitelé NRR šmahem zavrhnou s odůvodněním, že to je „ve veřejné debatě tabu“. Pro představitele OBR v Británii by byl takový mediální výstup s vlastním doporučením na změny hospodářské politiky naprosto nemyslitelný.
NRR je ze své podstaty v ekonomických odhadech vždy spíše konzervativní. Obvykle očekává slabší růst, nižší příjmy a vyšší výdaje rozpočtu a menší prorůstové dopady fiskální politiky. To není samo o sobě špatně vzhledem k její roli hlídače veřejných rozpočtů, který navíc působí jako protiváha k „optimistickým“ slibům politiků.
Upozorňovat na to, že máme rostoucí množství nákladných priorit pro státní rozpočet a že při současném nastavení veřejných financí není možné je všechny pokrýt, je v pořádku. Stanoviska ohledně toho, kterou prioritu preferovat či jak na ni získat prostředky, už ale NRR nepřísluší.
