Článek
Zhruba jednou měsíčně si můžeme přečíst v lehce se měnících kulisách stejný příběh. Společnost XY je v úpadku, nemá na splácení svých dluhopisů, které prodala drobným investorům, kteří doufali ve zhodnocení svých peněz a věřili, že korporátní dluhopis je v zásadě bezpečný finanční nástroj. Nejnověji se tento scénář odehrál u společnosti Preston Capital.
Co do objemu emise pak velký pád prvního pololetí představovala společnost YD Capital, která v minulých letech patřila mezi nejaktivnější hráče na tuzemském dluhopisovém trhu. Společné na těch příbězích bývá ještě jedno – tyto firmy zvolily sice cestu prospektu schváleného Českou národní bankou, ale neregulovanou cestu distribuce – přes vlastní síť prodejců, navolávání či jiné podobné kanály. Upozorňuji na to již delší dobu. Na dluhopisovém trhu máme kvůli neregulované distribuci ve vzduchu řadu dluhopisových letadel. A jak je vidět, postupně jedno po druhém přistávají, nebo spíše havarují. Musíme se z toho poučit! V Druhé ekonomické transformaci jsme se na to podívali podrobně a datově. Analyzovali jsme všechny prospekty schválené Českou národní bankou (ČNB) od roku 2012 do poloviny loňského roku, téměř dva tisíce emisí za 538 miliard korun. Zjištění je jasné. Více než polovina emitentů, přesně 1138 z necelých dvou tisíc, zvolila cestu neregulované distribuce, tedy prodej mimo banky a obchodníky s cennými papíry. Objemově jde o pětinu trhu, 101 miliard korun. A právě tahle pětina je podle dat z insolvenčního rejstříku dnes už 12krát rizikovější než ta regulovaná. U neregulovaně distribuovaných emisí skončilo v insolvenci, včetně letošních pádů „dluhopisových letadel“, 25 procent objemu, u regulovaných jen dvě procenta.
Jen aby bylo vidět, jak rychle dluhopisová letadla přistávají… Když jsme propočítávali tato data prvně na přelomu roku, tak vyšla rizikovost neregulované distribuce sedmkrát vyšší než u regulované. Tehdy bylo „zhavarovaných“ 14 procent neregulovaných emisí a stejně jako nyní 2 procenta regulovaných. Nové pády firem z letošního roku ale posunuly poměr strmě nahoru v neprospěch neregulované distribuce. Co neregulovaná distribuce v praxi znamená? Emitent si dluhopisy prodává sám a v mnoha případech jsou praktiky podobné podomnímu prodeji hrnců – přes najaté tipaře, podomní prodejce nebo navolávání. Nikdo neprověřuje, zda nabízený úrok odpovídá riziku, a nikdo nezajišťuje transparentní komunikaci investorům. Nikdo neprověřuje, jestli je jeho byznysplán alespoň trochu reálný. Nikdo neposuzuje, jestli investice sedí k profilu a možnostem konkrétního člověka. A pocit bezpečí, který dodává formální schválení prospektu Českou národní bankou, je jen pocitem. ČNB posuzuje technickou úplnost dokumentu, ne kvalitu byznysu ani schopnost firmy dluhopis splatit. Investor tak nese riziko, které vůbec neumí vyhodnotit, a přitom má pocit, že si koupil jeden z nejkonzervativnějších finančních nástrojů na trhu. Proč na tom teď obzvlášť záleží, aby podobné příběhy nebyly pravidlem? Protože Češi si k investování konečně našli cestu. Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos dnes své úspory zhodnocuje 82 procent Čechů, v roce 2024 to bylo 66 procent. Aktivně investuje 55 procent lidí, před dvěma lety to bylo 41 procent. To je dobrá zpráva, na kterou jsme dlouho čekali. Peníze přestávají ležet na spořicích účtech a začínají pracovat, což pomáhá jak lidem zhodnocovat lépe jejich majetek, tak ekonomice, do které se přes investice dostává kapitál pro firmy a jejich růst. Jenže tahle čerstvá důvěra je zároveň křehká. Dluhopis má pověst konzervativního nástroje, a tak může být pro nové investory prvním krokem k investování s vírou, že v nejhorším případě se nezhodnotí, ale jistina se vrátí. A to není pravda. Když se na něm člověk spálí, nepřestane důvěřovat jenom dluhopisům. Přestane důvěřovat investování jako takovému a vrátí se ke spořicímu účtu, kde jeho peníze zahálejí. To si nemůžeme dovolit. Pokud se rozjeté investování zase zastaví, zpomalí se i tolik potřebné roztočení kol ekonomiky, protože právě kapitál domácností dnes může pomáhat firmám, které chtějí růst.
Řešení přitom není složité. Spolu s Asociací pro kapitálový trh navrhujeme, aby prodej korporátních dluhopisů veřejnosti byl možný jen cestou regulované distribuce, tedy přes licencované obchodníky s cennými papíry a banky, kteří nesou odpovědnost za to, komu a jak dluhopisy prodávají. Malé emise cílené na profesionální investory nebo blízké okolí emitenta mohou klidně zůstat neregulované, tam žádnou širokou veřejnost a její důvěru v investice neohrožují. K tomu patří zákaz listinných dluhopisů, tedy povinnost vydávat je jen v zaknihované podobě, a přísnější požadavky na transparentnost emitentů, včetně reálných sankcí za jejich nedodržení. Argument, že by to prodražilo financování menším firmám, neobstojí. Neregulovaná distribuce je kvůli vysokým marketingovým a provizním nákladům naopak až o polovinu dražší než ta regulovaná. Regulace tedy nepoškodí poctivé firmy, které chtějí férově získat kapitál. Ochrání lidi, kteří jim ho chtějí půjčit. Čekat na další tvrdé přistání dluhopisového letadla a další vlnu zklamaných investorů je luxus, který si trh ani ekonomika nemohou dovolit. Čas jednat je teď - a já věřím, že se to podaří a návrhy expertů budou vyslyšeny.
