Článek
Obnovitelné zdroje Češi při výběru dodavatele vnímají jako důležité, zároveň si ale za zelenou elektřinu příliš připlácet nechtějí.
Výzkum společnosti Revido realizovaný prostřednictvím agentury Ipsos ukázal, že osm z deseti Čechů by za elektřinu pocházející z obnovitelných zdrojů nebylo ochotno zaplatit ani o deset procent více. Možná to ale není důkaz, že ekologické preference končí u peněženky. Spotřebitelé si mohou pokládat docela racionální otázku, co za těch deset procent navíc vlastně dostaneme?
Když si domácnost sjedná produkt označený jako zelená elektřina, neznamená to, že k ní od nejbližší solární nebo větrné elektrárny začne proudit jiný druh elektřiny. Jakmile elektřina vstoupí do společné sítě, fyzicky nelze rozlišit, zda elektřina v naší zásuvce pochází ze slunce, větru, jádra nebo jiného zdroje. To neznamená, že její původ není možné evidovat a doložit.
Pro zákazníka je ale podstatné něco jiného. Pokud po něm dodavatel chce za zelený produkt vyšší cenu, měl by mu umět jednoduše vysvětlit, za co konkrétně platí. Právě zde část debaty o zelené energetice selhává. Spotřebitel slyší, že výroba elektřiny ze slunce a větru je stále levnější, současně ale slyší o vysokých investicích, které si přechod na obnovitelné zdroje vyžádá. Není překvapivé, že se v tom obtížně orientuje. Je ale potřeba oddělit dvě věci. Jednou je příplatek, který může zákazník zaplatit za konkrétní zelený produkt svého dodavatele. Druhou jsou náklady na proměnu celé energetiky, které vznikají také s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů. Ty spolu souvisejí, nejsou ale totéž.
Slunce účet neposílá. Elektrická síť ano
Samotná výroba elektřiny ze slunce nebo větru může být levná. Jenže vyrobit elektřinu je pouze část celého příběhu. Elektřinu potřebujeme dostat z místa výroby tam, kde se právě spotřebovává. Síť musí zvládnout situace, kdy solární elektrárny během slunečného dne vyrábějí velké množství energie, stejně jako chvíle, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká. Výroba a spotřeba přitom musí být v elektrizační soustavě neustále v rovnováze.
Elektřina totiž není běžné zboží. Když továrna vyrobí více praček, než se ten den prodá, může je uskladnit. U elektřiny je to složitější. Pokud jí v určitou chvíli vyrobíme více, než dokážeme spotřebovat, přenést jinam nebo uložit, musíme výrobu omezit. Naopak ve chvíli, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí dost, musí chybějící elektřinu dodat jiné zdroje. Proto s rozvojem solárních a větrných elektráren potřebujeme investovat také do sítí, jejich řízení, akumulace a dalších způsobů, jak výrobu a spotřebu lépe sladit. Levná výroba tedy automaticky neznamená levnou energetickou soustavu.
Stejný princip je dobře vidět u domácí fotovoltaiky. Elektřinu, kterou domácnost právě vyrobí a spotřebuje, využije přímo. Přebytek může uložit do baterie nebo dodat do sítě. Když naopak vlastní výroba nestačí, elektřinu ze sítě odebírá. Ani vlastní solární elektrárna proto neřeší pouze otázku, kolik elektřiny vyrobíme, ale také kdy ji vyrobíme a kdy ji potřebujeme.
Zelený lísteček na faktuře nestačí
Nízkou ochotu Čechů připlácet za zelenou elektřinu si tedy nemusíme interpretovat jako odmítnutí obnovitelných zdrojů. Může být naopak signálem pro dodavatele, že samotné označení produktu jako ekologického už zákazníkům nestačí. Po energetické krizi lidé velmi citlivě sledují cenu. Podle našeho průzkumu navíc 40 procent zákazníků při růstu cen zatím nic aktivně neřeší a čeká, jakou nabídku jim předloží jejich současný dodavatel.
Očekávat v takovém prostředí, že domácnosti bez dalšího vysvětlení přijmou vyšší cenu jen proto, že je produkt označen jako zelený, není realistické. Dodavatelé proto budou muset mnohem lépe vysvětlovat, co zákazník za případný příplatek skutečně dostává. Odkud elektřina pochází? Jak je její původ doložen? A co přesně zákazník svým příplatkem podporuje? Pokud má být zelená elektřina dražší, nestačí samotný zelený lísteček na faktuře.
Zákazník musí rozumět tomu, za co platí a jakou hodnotu za své peníze dostává. Ještě zajímavější ale bude, pokud se tento vztah podaří obrátit. Díky chytrému řízení spotřeby, vlastní výrobě, bateriím nebo sdílení elektřiny nemusí být obnovitelné zdroje něčím, za co si zákazník připlácí. Mohou se stát způsobem, jak jeho náklady snížit. Pokud dokážeme větší část spotřeby přesouvat do hodin, kdy je elektřiny ze slunce a větru dostatek, mohou obnovitelné zdroje získat pro domácnosti velmi konkrétní ekonomický význam.
