Hlavní obsah

Očima byznysu: Celé Německo vniveč. Svět se neumí starat o stavby

Foto: Pixabay.com

Ilustrační foto.

Zbourat stavbu a něco místo ní postavit je krátkodobě levnější než rekonstrukce, píše v komentáři ESG manažer KKCG Real Estate Group Karel Fronk. Upozorňuje však, že ceny materiálů rostou a tlak na recyklaci poroste s nimi.

Článek

Budovy spotřebují zhruba polovinu světových materiálů, po demolici se jich ale do oběhu vrátí jen desetina. Svět tak ročně přichází o hodnotu srovnatelnou s HDP Německa. Pro developery a investory to není jen environmentální téma, ale především ekonomická příležitost.

Zdrojů na naší planetě není nekonečně mnoho. Proto se nejen v developmentu a stavebním průmyslu čím dál více skloňuje pojem „cirkulární ekonomika“.

Dosud převládající model takzvané lineární ekonomiky sice čelí rostoucí kritice, v praxi ale stále vítězí přístup „business as usual“, tedy vytěžit, vyrobit, použít, vyhodit. Ve stavebnictví to znamená, že po technologickém nebo estetickém zastarání budovy, zejména administrativní, obchodní nebo průmyslové, nastupuje prakticky ve všech případech demolice.

Co to znamená z materiálového hlediska? V roce 2024 pocházelo pouze 12,2 procenta materiálů použitých v ekonomice EU z recyklovaných zdrojů. Téměř 88 procent materiálových vstupů stále tvoří primární suroviny, což ukazuje, že evropská ekonomika zůstává z velké části lineární.

Objemové materiály, jako je betonový recyklát, končí zejména v zásypech. Okna, dveře, střešní krytiny, izolace, podlahové skladby se v lepším případě recyklují, ale skládka je většinou blíže a levnější. Stavba projektuje takřka výhradně s novými materiály. Přístup se vyznačuje výraznou spotřebou energie, vody, obrovskou produkcí nezpracovatelného odpadu a závislostí na dodávkách nových surovin a produktů.

Naproti tomu cirkulární ekonomika funguje na principech „navrhnout, používat, opravovat, znovu používat, recyklovat, vrátit do oběhu“. Jejím cílem je udržet materiály co nejdéle v oběhu v co možná nejvyšší hodnotě. To v praxi znamená, že nevyrábíme stále něco nového, ale opravujeme a znovu používáme to, co už je k dispozici. K tomu jsme navíc schopni s rozvíjejícími se technologiemi a inovacemi recyklovat materiály se zachováním nebo se zvýšením jejich hodnoty.

Cirkulární přístup přitom nechrání jen zdrojovou základnu našich primárních surovin, ale může výrazně podpořit i firemní a státní rozpočty. Circularity Gap Report, který připravila nizozemská organizace Circle Economy ve spolupráci s poradenskou společností Deloitte, uvádí, že svět ročně přichází o hodnotu ve výši zhruba 31 procent globálního HDP. Na každá tři eura, která globální ekonomika vyprodukuje, jedno euro ztrácíme kvůli lineárnímu využívání surovin.

Pro developery a vlastníky nemovitostí je varováním zjištění týkající se tzv. „consumption of fixed capital“, volně by se dalo přeložit jako ztráta hodnoty fixních aktiv. Jde o ukazatel předčasné ztráty hodnoty budov, infrastruktury a technologického zařízení, které jsou demolovány nebo nahrazovány dříve, než vyčerpají svůj užitný potenciál. Ztráta dosahuje každoročně těžko uvěřitelných 5,2 bilionu eur, to je částka srovnatelná s ročním HDP Německa, největší ekonomiky Evropy.

Pro vlastníky, investory i stavební firmy je proto namístě pragmatická úvaha nad tím, zda zastaralé budovy rekonstruovat, nebo - pokud to není projektově reálné - volit cirkulární dekonstrukci. V některých případech je demolice jednoduše nevyhnutelná, ale stále častěji se hledají cesty, jak alespoň části budov zachovat či znovu použít. Stavebnictví však trpí strukturálním paradoxem – dekonstrukce je environmentálně hodnotnější než demolice, v krátkodobém horizontu je však zatím dražší. Mezi klíčové překážky patří zvýšené náklady na proces rozebírání, vyšší pojistné náklady a obtížnost obhájení transformace.

Základním krokem k prosazení cirkularity pro investory a developery je podle mého názoru investice do zachování materiálové hodnoty. Vede k ní zmapování hodnotných materiálů pomocí předrekonstrukčního a předdemoličního auditu (PDA). Získaná data přinášejí jasný a ověřitelný podklad pro strategická rozhodnutí.

Výrazným bodem zlomu jsou navíc rostoucí ceny primárních materiálů. Na místě jsou tedy tendry materiálů s vysokým podílem druhotných surovin, jejichž vývoj ceny se přibližuje konvenčním materiálům a zároveň zcela naplňují principy cirkulární ekonomiky. Právě na ně by proto měly mířit materiálové tendry.

V rubrice Komentáře z byznysu přinášíme názorové texty zástupců firem i veřejných institucí k ekonomickým tématům.

Doporučované