Článek
„Íránská krize zasáhla tvrdě německé hospodářství,“ citoval deník Frankfurter Allgemeine Zeitung Clemense Fuesta, šéfa mnichovského ekonomického institutu Ifo. „V tomto měsíci bylo těžké zaznamenat byť jen záblesk světla. Nejistota rozežírá německé hospodářství,“ doplnil ho kolega Klaus Wohlrabe.
Pokud něco takového řeknou představitelé Ifo, pak to nelze přeslechnout. Experti z Mnichova jsou považováni za specialisty v předvídání krizí a jejich průběhu. Osvědčili to už v roce 2008 po pádu banky Lehman Brothers i tváří v tvář pandemii covidu před šesti lety. Dnes má podle nich Německo srovnatelně vážný problém.
Index Ifo, který se počítá na základě dotazníků mezi devíti tisíci německými manažery, ohodnotil v dubnu podnikatelské klima Německa hodnotou 84,4 bodu. Průměrná nálada se přitom označuje hodnotou 100 a například v březnu 2022, po útoku Rusů na Ukrajinu, poklesla hodnota indexu pouze na 90 bodů. A horší než dnes to bylo jenom ve zmíněných letech 2008 a 2020.
Ředitel Fuest vysvětluje aktuální frustraci tím, že se opět zvyšují ceny energií, zdražují půjčky, obchodní sítě jsou narušeny, lidé z obavy před inflací začínají šetřit. Rozhodující poselství však zní jinak: pokud si někdo myslel, že se výpadek dodávek ropy z Perského zálivu nedotkne Evropy a jejích průmyslových kapacit a že nad tím lze mávnout rukou, jak to nakonec bylo možné nad trumpovskými celními válkami, pak se zmýlil.
Německá média přinášejí v reakci na Ifo další temné předpovědi špičkových ekonomů. Jak to celé dopadne, nikdo neví, přesto dubnová čísla Ifo říkají nezvratně, že se „očekávané ekonomické oživení odkládá na druhou polovinu roku, pokud vůbec ještě přijde“, uvedl třeba Robin Winkler z Deutsche Bank.
Znamená to návrat Německa do recese? Výzkumníkům Ifo podle deníku Handelsblatt vychází, že ve druhém čtvrtletí nelze vyloučit mezičtvrtletní pokles HDP, zatím ovšem připouštějí jen 0,2 procenta.
Zprávy z Mnichova jsou fatální nejen pro Němce, ale obvykle i pro Čechy. Minulý rok to vypadalo, že tuzemská ekonomika má období krizí za sebou a letos to podle předpovědí z počátku roku mělo být ještě lepší. Loni hospodářský růst zajistily domácnosti, které se konečně otřepaly z cenového šoku a začaly víc utrácet, letos se k tržbám maloobchodu měl přidat exportní průmysl. Výroba sice sedm let stagnovala, ovšem na konci minulého roku podniky konečně hlásily o něco lepší tržby, a to se mělo dál zlepšovat.
Jenže po vypuknutí války v Zálivu je všechno jinak. Vzhledem k tomu, jak je český export závislý na kulhajícím Německu, nemá už smysl očekávat, že pozitivní trend bude pokračovat. Obavy z inflace jsou druhým parametrem, který Češi sdílejí se svými západními sousedy.
Hrozí tedy české ekonomice něco podobného jako Německu? Tuzemští experti takové myšlenky prozatím odhánějí, jen s výjimkou ekonomů odborové centrály ČMKOS, kteří jsou známi tím, že rádi malují čerta na zeď. Prezentace na jejich víkendovém sjezdu předpokládá, že inflace vyroste za šest nebo nejpozději dvanáct měsíců o 8,5 procenta a že ekonomiku letos čeká namísto tříprocentního růstu pokles minimálně o jedno až dvě procenta HDP – pokud se cenový šok na trhu s ropou prodlouží na víc než šest měsíců.
Nutně to neznamená, že se černá vize naplní, realita nakonec může být lepší než předpovědi ČMKOS i samotného Ifo. Přesto je rozumné s negativním vývojem počítat. Kdo chce rizika ignorovat, může být totiž nemile překvapen, až pocítí dopady krize na vlastní kůži. Takový podnikatel či spotřebitel má posléze sklony propadnout panice a přispět k tomu, že se roztočí spirála dalších negativních očekávání. V důsledku tím přispěje k dalšímu prohloubení krize.
Je také známo, co by měla společnost dělat, aby podobně jako králíček před kobrou jenom nečekala na neodvratný konec, tedy na recesi. Odpověď přehledně představil šéf Ifo. V první řadě podle něho záleží na tom, jak se zachová vláda.
„Přinejmenším může snížit ceny energií, připravit cílenou pomoc lidem s nižšími příjmy a ve střednědobé perspektivě připravit reformy. Tím signalizovat, že spolková vláda má plán, jak vrátit Německo k růstu,“ řekl Fuest pro Handelsblatt. Reformami se v současném Německu myslí omezení sociálního státu, včetně nového modelu penzí, změny v daňovém systému a omezení byrokracie.
Premiéra Andreje Babiše lze společně s viceguvernérkou České národní banky Evou Zamrazilovou prozatím pochválit za to, že zastropoval ceny pohonných hmot. Na další kroky veřejnost ovšem čeká.
