Článek
Americký prezident Donald Trump uvalil na evropské zboží 30procentní cla. Platit začnou od srpna. Podle ekonomky Jany Matesové, která Českou republiku řadu let zastupovala ve Světové bance, je to impulz soustředit se na evropský trh.
Rezervy, které máme v rámci Evropské unie, by totiž bohatě převýšily americká uvalená cla. „To, co by znamenalo 44procentní clo vyhlášené Spojenými státy na dovoz z Evropy, je úroveň bariér, které si Unie vytvořila uvnitř. Pro služby je to pak více než 100 procent. U služeb ani nepředstíráme, že máme jednotný trh,“ popisuje ekonomka.
Stanovených třicet procent pak nepovažuje za racionální, ale spíše náhodně zvolené číslo. „Jsou to čísla tak nějak vyslovená. Asi, aby byla vyšší než ta původně oznámená,“ konstatuje.
Oznámená cla ze strany prezidenta Trumpa se neustále mění, a není tak jisté ani to, že začnou platit. Přesto, pocítí to čeští zaměstnanci a firmy?
Okamžitý dopad na Česko, českou ekonomiku a podniky by to nemělo určitě. Protože hrozba vysokých cel trvá tak dlouho, že evropští a jiní exportéři své sklady ve Spojených státech mohutně předzásobili. A vidíme to na datech. Čili zboží, které se dostane do Spojených států v následujících měsících, už je ve Spojených státech. Ten bezprostřední dopad to mít nebude.
Pak ale začnou růst ceny ve Spojených státech. A v té situaci se samozřejmě může stát, že některé zboží, které je dovážené z České republiky – není to ale mnoho finálních výrobků, významnější je v našem případě kanál přes Německo –, už nebude konkurenceschopné. Ale není úplně jisté, že to bude mít významnější dopad na snížení prodejů. Časem ano, ale nebude to letos.
Ekonomka Jana Matesová.
Jak si vlastně uvalení cel vysvětlujete?
Zvykli jsme si za poslední skoro půlrok, že prezident Trump je nepředvídatelný a že i země, které s ním vyjednávají velice racionálně, třeba v případě Kanady, tak nakonec jsou skoro potrestány za vyjednávání. Ani nelze říct, že prezident Trump používá cla jako vyjednávací nastroj, vyjednávání pomohlo jen minimu zemí. Číně ano, ale ta má velmi silné karty a Spojené státy nemají vůbec žádné karty na Čínu.
Je velmi obtížné odhadnout, co je v pozadí rozhodnutí, ale nic racionálního to není. V tom není žádná ekonomická racionalita, často to jde dokonce proti ní.
Cla začnou platit přesně za 20 dní. Dá se vůbec na něco takového v tak krátkém čase připravit?
V případě Evropské unie je zjevné, že se musí soustředit na sebe. Máme obrovské vnitřní bariéry, které kdyby se odstranily, tak to vykompenzuje bohatě všechna cla. Ale nevím, jestli je to realistické. Individuální lobbistické zájmové skupiny v rámci jednotlivých zemí jdou proti zájmu zemí a natož Evropské unie.
Takže evropský jednotný trh je spíše proklamace než realita?
Evropská unie vydává směrnice, které neplatí pro jednotlivé země, tak jak jsou napsány. Nostrifikují se, převádějí se do domácího zákonodárství a každá země si je převedla jinak. Kdykoliv vyváží, tak ví, že se musí v každé zemi přizpůsobit jinak. To je obrovská bariéra.
Dá se to nějak vyčíslit?
Mezinárodní měnový fond spočítal, že vnitřní bariéry, které si vytvořily evropské země pro vnitroevropský export a import, odpovídají u fyzického zboží 44procentnímu clu. To, co by znamenalo 44procentní clo vyhlášené Spojenými státy na dovoz z Evropy, je úroveň bariér, které si Unie vytvořila uvnitř. Pro služby je to pak více než 100 procent. U služeb ani nepředstíráme, že máme jednotný trh.
Takže EU by po zavedení amerických cel mohla využit vlastní potenciál, který by cla převážil?
Ano. Evropská unie by se měla přestat trápit tím, co existuje vůči Spojeným státům, a odstranit si vnitřní bariéry. To je předpoklad růstu produktivity a konkurenceschopnosti a růstu evropských ekonomik. Ale opravdu to znamená, že budou odstraněna národní specifika, která brání jednotným pravidlům obchodu se zbožím.
Mluví se o uvalení evropských daní na velké technologické firmy, které pochází většinou ze Spojených států. To vám smysl dává?
O daní na digitální služby se mluví dlouho. Americké digitální služby vydělávají na evropských zákaznících neobyčejně mnoho. Pro představu jde o cloudové služby, jsou to velké sociální sítě, je to vyhledávání Googlem, jsou to reklamy na Googlu, jsou to služby Amazonu a služby společnosti Elona Muska. My za ně ale nemáme plnohodnotnou náhradu. Riskujeme, že nám je ze dne na den vypnou. Samozřejmě by společnosti měly velké ztráty. Ale evropskou společnost by uvedlo do naprostého chaosu, i kdyby je vypnuli na týden. Čili to není zrovna karta, kterou lze jednoduše mávat.
Zmínila jste, že vyjednávání Donalda Trumpa o clech není úplně racionální. Zmíněných 30 procent, vychází to číslo z něčeho, nebo je náhodně zvolené?
To je určitě náhodně zvolené číslo. Viděli jsme už u těch původních sazeb, že vzorec, od kterých byly jakoby odvozeny, byl spíše směšný. Byl to vzorec, který měl sloužit jádru voličů Donalda Trumpa. Jsou to čísla tak nějak vyslovená. Asi, aby byla vyšší než ta původně oznámená. Je to tah někoho, kdo čekal pokoru naprosto ve všem. A přitom jsme viděli, že evropské členské země NATO projevily obrovskou pokoru a až skoro podlézavost v případně nedávného summitu. A ani to nepomohlo. Já myslím, že je opravdu doba se soustředit na vlastní rezervy, které máme v Evropě velké.
