Fotbalový trh před covidem a během pandemie. Výsledek srovnání překvapí

Nástup pandemie přinesl do sportu obecně velký pocit nejistoty. Na jaře, kdy se prakticky všechny sportovní aktivity, včetně těch profesionálních, zastavily, panovala velká nejistota a strach o budoucnost.

Postupem času se ale soutěže obnovily, či dokonce dohrály, což mělo zásadní vliv na ustálení trhu, zejména v případě fotbalu. Ten je totiž závislý nejen na příjmech od sponzorů a inzerentů, ale i na zisku z televizních práv, ze kterého těží i samotné kluby.

Stále ale ve vzduchu visela otázka, jak se změní přestupová politika? Sníží se ceny hráčů o 10, 15 procent? Odpověď se dala tušit, ale potvrzení přinesl poslední přestupový den. Mezinárodní transfery se totiž mohly uzavírat do půlnoci 5. října. A výsledek? Na ostrovech jako by o pandemii ani neslyšeli, v ostatních ligách změna částečně pozorovat jde.

Nejvíce za posily utratily, již tradičně, týmy anglické Premier League, které jsou obecně na přestupovém trhu nejaktivnější.

Pokud srovnáme příjmy za prodej hráčů a naopak výdaje za uskutečněné přestupy, budeme se pohybovat daleko v červených číslech, konkrétně budeme hovořit o částce přesahující 958 milionů eur, v přepočtu téměř 26 miliard korun, což je, pandemii navzdory, nejvyšší částka v historii soutěže. Takovému výsledku se přiblížil jen ročník 2018/19.

K tomu je ovšem třeba dodat, že si týmy, s přihlédnutí ke svým příjmům, mohou takové investice do posílení kádru dovolit. Přeci jen televizní práva jsou na anglickou Premier League vůbec nejdražší na světě. A velký podíl ze zisku za jejich prodej jde do kapsy samotným klubům. I menší celky z ostrovů jsou tak mnohdy schopny na přestupovém trhu bojovat s evropskými velkokluby.

Letošnímu letnímu přestupovému období přitom poměrně jasně vládla londýnská Chelsea. Klub rusko-izraelského miliardáře Romana Abramoviče prodloužené přestupní období zakončil s bilancí 171 milionů eur do červených čísel, tedy více než 6,3 miliardy korun.

K tomu ale rychle dodejme, že na Stamford Bridge se v posledních dvou přestupních obdobích neutratila ani libra. Klub z jihozápadního Londýna dostal totiž od FIFA zákaz obchodovat na trhu, a to kvůli porušování přestupních pravidel pro hráče mladší 18 let.

Blues letošní drahé letní posily z velké části zaplatili díky příjmům z letních přestupů roku 2019. Klub tehdy utržil 112 milionů eur (zhruba 3 miliardy korun), a to zejména díky prodeji Edena Hazarda do Realu Madrid za 160 milionů eur, v přepočtu tedy za více než 4,3 miliardy korun.

I přes zákaz pořizování posil se zvládl tým trenéra Franka Lamparda kvalifikovat do základní skupiny Ligy mistrů, čímž rovněž zajistil přísun peněz do klubové pokladny a s tím i možnost více investovat do posil.

V Anglii se tak posilovalo jako za normálních, koronavirovou pandemií neovlivněných, podmínek. Jediný menší rozdíl lze pozorovat v průměrné ceně uskutečněných přestupů. Ta se oproti minulému létu snížila zhruba o 1 milion eur, tedy o 27 milionů korun. Příchod nového hráče letos kluby vyšel v průměru na 5,7 milionu eur (154 milionů korun).

Zatímco v hospodaření a rozhazovačném přístupu anglických klubů na trhu nebyla pozorovatelná žádná zásadní změna, v Německu je situace výrazně odlišná. Německé velkokluby tentokrát zůstaly na přestupovém trhu v ústraní a podruhé během pěti let Bundesliga skončila, co se nákladů na přestupy či zisku z nich týče, v plusu, a to sice jen v mírném 1,7 milionu eur, tedy 46 milionů korun.

Výsledná pozitivní čísla bundesligového přestupového hospodaření jsou z velké části ovlivněná přísunem peněz právě z koronavirovou pandemií nijak výrazně ekonomicky ovlivněné Anglie.

Jen do Londýna na Stamford Bridge se z Leverkusenu stěhoval německý záložník Kai Havertz a z Lipska útočník Timo Werner. Pouze za tyto dva přestupy inkasovaly Bayer Leverkusen a RB Lipsko 85, respektive 53 milionů eur. V přepočtu tedy Havertz Chelsea vyšel na 2,3 miliardy korun a Werner na 1,4 miliardy.

Náklady na klenoty německého fotbalu se přitom Chelsea kvůli pandemii nijak nesnížily. Wernerova cena byla výstupní klauzulí dopředu daná a z pohledu RB Lipska neměnná. V případě Havertze už prostor pro vyjednávání byl. Cenovka 85 milionů eur ale plně koresponduje s jeho talentem a zkušenostmi jen ve 21 letech. V porovnání s podobnými transfery doby předkoronavirové se tak konečná částka rozhodně nijak nevymyká, ostatně o ní byla řeč již v zimě před úderem koronaviru.

Nikoho nepřekvapí, že právě Lipsko a Leverkusen tak mají hlavní zásluhu na pozitivním výsledku letního přestupového hospodaření bundesligových klubů. První jmenovaný klub přitom zakončil přestupní období se ziskem 23,5 milionu eur (636 milionů korun), Bayer vydělal téměř třikrát tolik, a to i přes nákladný nákup českého útočníka Patrika Schicka, který vyšel na 26,5 milionu eur, téměř 718 milionů korun.

Německé bundesligové celky ale nejen vydělávaly na prodeji svých tahounů, ale rovněž utrácely. Na posily nejvíce financí vynaložilo dlouholeté vládnoucí duo přestupového trhu našeho západního souseda, tedy Bayern Mnichov a Borussia Dortmund.

Bayern v létě ale utratil jen polovinu toho co minulý rok. V letošním letním přestupovém období přitom na své poměry sáhl do klubové pokladny pro pořádný balík peněz jen jednou, když za 45 milionů eur (1,2 miliardy korun) přivedl z Manchesteru City Leroye Saného.

Naopak se vydal šetřivou cestou a netradičně posily přicházely převážně zadarmo. Typický červený dres bude v této sezoně tak oblékat Alexander Nübel ze Shalke 04 či dnes již bývalý útočník PSG Eric Maxim Choupo-Moting a jeho spoluhráč z Paříže Tanguy Nianzou.

V porovnání s létem minulým tak jde o velkou změnu. Před rokem totiž Bayern angažoval z Atlética Madrid za 80 milionů eur (2,2 miliardy korun) stopera Lucase Hernándeze a ze Stuttgartu přivedl za 35 milionů eur, tedy v přepočtu za bezmála 950 milionů korun, obránce Benjamina Pavarda.

V souvislosti s Bayernem je ale potřeba zmínit, že v konfrontaci s domácí i evropskou špičkou v závěru minulé sezony naprosto dominoval a došel si pro zisk německého titulu i pro ušatý pohár za vítězství v Lize mistrů. Kádr Hanse-Dietra Flicka tak nijak nutně posílit nepotřeboval.

Jiný příběh psala Borussia Dortmund, která i přes nejvyšší ambice v domácí soutěži skončila opět druhá a s Ligou mistrů se rozloučila již v osmifinále. I přes neuspokojivé výsledky se ale Borussia nepustila do žádných přestupních dostihů a peníze na dřevo položila jen za dva hráče. Už v červenci automaticky uplatnila opci na přestup Emreho Cana z Juventusu za 25 milionů eur (677 milionů korun) a Birminghamu zaplatila o dva miliony nižší částku za nadějného Angličana Jude Bellinghama. Celkové náklady na přestupy tak činily 48 milionů eur.

Letošní léto je tak s tím minulým v podání Dortmundu, stejně jako v případě Bayernu, neporovnatelné. Před rokem totiž v Signal Iduna Parku podepsali za 30,5 milionu eur (826 milionů korun) z Bayernu obránce Matse Hummelse, o pět méně stál záložník Thorgan Hazard, stejně tak bek Nico Schulz a Julian Brandt z Leverkusenu. Dvacet milionů eur dalo vedení Borussie i za barcelonského útočníka Paco Alcácera.

Oproti minulému roku se průměrná cena za jeden přestup, stejně jako v Anglii, snížila. V Bundeslize ale došlo ještě k většímu propadu cen a za podpis jednoho hráče kluby v porovnání s minulým létem zaplatily o 1,8 milionu eur méně, tedy o více než 48 milionů korun. Průměrně jeden přestup vyšel na 1,4 milionu eur. Nabízené porovnání rozdílu průměrné ceny přestupu v Anglii (5,7 milionu eur) a Německu tak je propastné.

Pandemie nejvíce ovlivnila trh španělské La Ligy. Vůbec poprvé během posledních pěti let skončilo přestupové hospodaření celků z jihu Evropy v zisku, a to ještě oproti Bundeslize výrazném.

Kluby španělské nejvyšší soutěže totiž letní přestupové období ukončily se společným ziskem přesahujícím 85 milionů eur, 2,3 miliardy na české koruny. Důvod je přitom zřejmý už z prvního pohledu. Šetřili totiž giganti, jak Barcelona, tak Real Madrid. Tedy dvojice, která běžně bilanci zisku či ztráty z přestupů tahá velmi silně směrem do minusu.

Ideální na srovnání je minulé letní přestupní období, kdy Real Madrid skončil 223 milionů eur v červených číslech (přes 6 miliard korun) poté, co utratil za posily 322 milionů eur (8,7 miliardy korun). Barcelona do posílení kádru investovala 266 milionů eur, tedy okolo 7,2 miliardy korun, a pokud přičteme zisk z přestupů, skončila 125 milionů eur v červených číslech, tedy zhruba 3,9 miliardy.

Přestupová bilance La Ligy tehdy představovala 315 milionů eur do červených čísel (8,5 miliardy korun), tedy v podstatě částku blížící se tomu, s jakou útratou přestupní období ukončila jen samotná Barcelona a Real Madrid.

Letos v létě ale bylo vše úplně opačně. Real Madrid si po zisku domácího titulu z přestupů připsal zisk 98,5 milionu eur (2,7 miliardy korun). Vůbec poprvé od roku 1980, tedy po více než 40 letech, navíc žádného hráče během přestupového období nepřivedl a neutratil ani cent. Pro přiblížení, tehdy bylo současnému trenérovi Bílého baletu Zinédinu Zidanovi jen 8 let.

Barcelona sice v kontextu přestupového hospodaření ligy vydělala jen zlomek celkového společného zisku, podstatné ale je, že neutrácela.

Oproti minulým sezonám navíc velký zisk zaznamenala Valencia (59,5 milionu eur) či Real Betis (25,5 milionu eur). Výrazně utrácel jen vítěz minulého ročníku Evropské ligy, Sevilla, která i díky jisté účasti v základní skupině Ligy mistrů mohla do posil investovat hned 60 milionů eur, tedy 1,6 miliardy korun.

Mezi největší nové hvězdy týmu českého brankáře Tomáše Vaclíka přitom patří Chorvat Ivan Rakitič, který se do Sevilly vrátil po šesti sezonách v dresu Barcelony jen za 1,5 milionu eur. Nákladnější už bylo angažování šestadvacetiletého Španěla Susa z AC Milán, který v Seville už hostoval minulou sezonu a za 24 milionů eur (650 milionů korun) na jih Španělska natrvalo přestoupil.

Pasivita Barcelony a Realu Madrid na přestupovém trhu je viditelná na průměrné ceně jednoho koupeného hráče. Oproti minulému létu, kdy účastníci slavného El Clásica přiváděli jednu drahou posilu za druhou, se tato částka letos snížila o 2,2 milionu eur, tedy o 59,5 milionu korun. Průměrná cena uskutečněného transferu tak v létě byla jen 1,3 milionu eur (35,2 milionu korun), což je v porovnání s 5,7 milionu eur v Anglii ještě větší rozdíl než v Bundeslize.

Oproti minulým přestupním obdobím se šetřilo i v Itálii. I tak ale společná bilance z přestupů celků Serie A skončila v červených číslech, ta jsou ale nejnižší za poslední čtyři roky.

Letošní letní přestupové období je oproti těm předchozím rozdílné v přestupové politice těch největších týmů. Zatímco v předešlých letech se alespoň jeden celek rozhodl do posílení kádru investovat částku přesahující 100 milionů eur, letos se tak, možná i kvůli pandemii, nestalo.

Největší rozpočet na přestupy měla v Itálii trochu překvapivě Parma. Crociati, jak se celku ze severu země přezdívá, v létě posílili za, pro klub ze středu tabulky a jen tříletého účastníka nejvyšší soutěže, astronomických 75 milionů eur.

Podobné peníze Parma do přestupů doposavad nikdy neinvestovala. Na druhou stranu za něco málo přes dvě miliardy korun klub podepsal hned 11 hráčů. Nejdražší transfer byl přitom příchod Roberta Inglese z Neapole za 18 milionů eur, tedy za 487 milionů korun. Průměrná cena zbývajících deseti hráčů pak činila 6 milionů eur, tedy částku, za kterou přestupoval ze Slavie do West Hamu Vladimír Coufal.

Tradičně na přestupovém trhu aktivní týmy jako Juventus nebo Inter Milán naopak zůstaly pozadu. Pro porovnání, Inter minulou sezonu utratil přes 120 milionů eur (3,2 miliardy korun), Juventus sezonu předtím dokonce 150, tedy 4 miliardy na české koruny. Letos konkurenti o titul z minulé sezony na posílení kádru investovali shodně jen 13 milionů eur, tedy něco málo přes 350 milionů korun.

Zajímavý je také přístup Neapole a AC Milán, týmů, které v přestupních období tradičně utrácejí desítky milionů eur. Tentokrát ale naopak z přestupů oba celky jen těžily. Neapol vydělala 41 milionů eur (1,1 miliardy korun) a AC Milán si přišel na 35, tudíž téměř 950 milionů korun.

Celkově tak můžeme zhodnotit, že dopady pandemie se na přestupové politice klubů z nejlepších lig světa znatelně podepsaly, s výjimkou Premier League. Anglická liga působí, co se ekonomického kontextu týče, jako od ostatních soutěží světa naprosto odtržená. Zatímco se v Německu, Španělsku či Itálii ze strachu o budoucnost šetří, kluby Premier League dál zvesela ve velkém nakupují.

Nákladné nákupy anglických týmů se přitom zbytek Evropy snaží nahradit hostováním, jehož četnost se v době koronaviru výrazně zvýšila. Kluby si mezi sebou půjčují i ty nejcennější hráče, což dříve nebývalo obvyklé už vůbec.

Za málo peněz tak dostanou hodně muziky. Za hostování se totiž obvykle, v porovnání s přímým přestupem, platí jen minimální poplatek, či vůbec žádný. V závislosti na jednotlivé domluvě poté tým hráči hradí plat, nebo dokonce jen jeho část. Nový celek tak pro tuto sezonu má například záložník Juventusu Douglas Costa, který bude hostovat v Bayernu, či středopolař Arsenalu Matteo Guendouzi, jenž zamířil na rok do Herthy Berlín za Vladimírem Daridou.

Současná situace tak ale pro jednou zas dokazuje soběstačnost anglického ligového fotbalu. Kluby nejsledovanější ligové soutěže světa si totiž vystačí i s příjmem z vlastních zdrojů, tedy ze zisku z televizních práv či sponzorských či inzerentských smluv. Tento fakt se podepsal i na průměrné ceně hráčů, která se v porovnání s ostatními TOP ligami snížila nejméně, a to jeden přestup anglické kluby vyjde na v průměru o více než čtyřnásobek více.

Peníze za účast v Lize mistrů, jejíž průběh je pandemií bez pochyb ohrožen, jsou pro ty největší celky samozřejmě také podstatné, nejsou na nich ale už tak závislé podobně jako týmy z jiných zemí, které příjmy z prodeje TV práv či sponzoringu již nemají tak vysoké.