Greta, motýle, čůrající opičák si ví rady. Co si zapamatovat z roku 2019?

Končí rok, nebo celá dekáda? Co máme bilancovat? Zábavná otázka. Přelom desetiletí, a to ani nemluvě o století nebo tisíciletí, poskytuje krásnou příležitost pro malicherný spor. Končí jedno a začíná druhé 31. prosince 2019, anebo až o rok později?

Je to samozřejmě úplně jedno. Záleží pouze na tom, jestli začneme počítat desetiletí rokem „nula”, což není úplně přirozené, ale „opticky” to k tomu svádí. Vždyť se v letopočtu vymění číslice pro desítky nebo stovky či dokonce tisíce, copak to samo o sobě není událost? Dekáda pak přirozeně končí rokem s devítkou na konci.

Jenže pak jsou tu lidé, kteří celkem logicky namítnou, že začínat rokem „nula” nedává smysl. Že nic jako rok „nula” neexistuje, že dekáda má rok číslo jedna a končí rokem číslo deset. Pak dekáda skončí opravdu až na konci prosince 2020.

Zastánců druhé teze je méně (stačí se podívat do médií, kolik vychází bilancí uplynulého desetiletí), zato jsou urputnější. Trvají na tom, že „technicky” mají pravdu, a nevynechají příležitost, aby vás na to neupozornili.

Mám pro ně slabost, možná mezi ně i někdy (když se nehlídám!) sám patřím. Je to stejný druh lidí, kteří vám budou tvrdit, že rajče je „technicky” ovoce, protože je to plod a obsahuje semínka. Což je definice ovoce. Ale samozřejmě to neznamená, že si rajče můžete dát do ovocného salátu a se zmrzlinou. Rajče je zelenina, jak ví každé malé dítě.

Každopádně, tento text je bilancí uplynulého roku, ne dekády. Ne proto, že by autor byl fundamentalistou „technického” konce desetiletí, ale že byl moc líný vzpomínat tak daleko do minulosti.

Co si z právě končícího roku zapamatujeme? Zde je krátký výčet toho, co zaujalo mě.

Za rok stihla všechno. Celosvětově se proslavit, stát se osobností časopisu Time, procestovat planetu po souši i po moři (ale nikoli ve vzduchu) a rozdělit generaci bílých rozzlobených mužů středního věku. Ti ji buď milují, nebo nesnáší, ale shodují se v tom, že „ti druzí” mají malé penisy.

Zajímavé je, jak dlouho Greta jako symbol vydrží. Protože je aktivistka, neví si s ní kapitalismus tak úplně rady (kdyby byla například zpěvačkou protestsongů, stane se během pár měsíců nejlíp vydělávající showbyznysovou celebritou, a je to vyřízené). Gretina tvář a jméno se sice už dostaly například na trička nebo hrnečky, ale jde o pirátsky vyráběné produkty z Číny.

Zachrání svět? Nevíme. Je zarputilá, pracovitá a uvěřitelná. Není pokrytecká, což je u lidí jdoucích za nějakým cílem nebo myšlenkou největší deviza. Hrozně těžko se jim oponuje, protože mají na své straně emoce. Jistěže platí, že když je někdo upřímný a uvěřitelný, ještě to neznamená, že má pravdu. Ale může mít.

Generace mileniálů a Z (tedy lidí narozených po roce 1981) konečně vracejí úder. Už je nebaví poslouchat nekonečné nářky o tom, jak jsou líní, nedospělí a nepřipravení na život.

Fráze „OK, Boomer!” je univerzální odpovědí na vše, co si příslušníci předešlých generací myslí či říkají o světě a v čem s nimi miléniálové a „zetkaři” nesouhlasí. Odskákali to tzv. boomers, generace narozená v letech 1946 až 1964, ale zrovna tak se to týká generace X (1965 až 1980). Je to dobře vymyšlené, protože je to vtipné, sarkastické a starším lidem to vážně leze na nervy.

A hlavně je to krátké a nenáročné. Naťukáte nebo utrousíte dvě slova, a zase se můžete věnovat něčemu opravdu důležitému. Třeba přípravě filtrované kávy a avokádových toustů.

Zaplavily Prahu podobně jako řadu velkých evropských měst. Nejdřív jsme se do nich zamilovali (tedy někteří z nás), pak se je snažili ignorovat a nakonec je nenávidíme (opět někteří z nás).

Mohou být symbolem mobility, jež nedusí město, ale i symbolem zbytečné atrakce pro turisty, která městu nijak nepomáhá, ba naopak.

V sousedním Německu byl „Rollerchaos”, tedy „koloběžkový chaos” jedním z kandidátů na slovo roku, nakonec však Společnost pro německý jazyk dala přednost slovu „Respektrente” používanému pro důstojný minimální důchod pro všechny seniory.

Ještě nevíme, jak milostná aféra civilizovaného světa s koloběžkami skončí. Ale už dnes je jisté, že dopravním prostředkem, kterým lidstvo dojede do šťastné budoucnosti, koloběžka nebude.

Zapomeňte na Google, Facebook, Twitter. Zapomeňte na Uber, Airbnb i WeWork. Zapomeňte na Teslu, Amazon a SpaceX.

Technologické firmy a jejich zakladatelé nezachrání svět, nepřinesou nám štěstí a nezajistí nám nesmrtelnost. Když budeme hodní a budeme mít štěstí, možná zase někdy přijdou s produktem, po kterém budeme opravdu toužit a jenž nám iluzi „něčeho velkého” přinese. Seriál Silicon Valley s pátou řadou skončil právě včas. Tohle místo definitivně přišlo o dobrou pověst.

My Češi máme spoustu nepěkných vlastností, jednu však určitě dobrou. Smysl pro humor.

„Češi jsou nejvtipnější lidé na planetě,” řekl v červnu 2019 reportérovi televize Channel 5 Michael Palin, někdejší člen legendárních Monty Pythonů. Což je obzvlášť od něj ohromná čest. A snad se zas tak nemýlí.

Ukázalo se to i na protibabišovských demonstracích, které měly letos rekordní účast. Čechy nebaví házet dlažební kostky ani zapalovat auta (srdečné pozdravy do Francie!), ale nelitují námahy, pokud jde o výrobu transparentů nebo vymýšlení vtipných sloganů.

Humor je naše tajná rafinovaná národní zbraň. Někdy funguje, častěji nikoli. Když přijde na schopnost nás Čechů konat dějinotvorné události, vždycky si vzpomenu na starý, avšak nestárnoucí vtip. Baví se po druhé světové válce Čech s Jugoslávcem. Ten říká: „Stříleli jsme fašisty, jak to jen šlo!” Čech smutně pokývá hlavou. „Ach jo, vy jste se měli. To u nás bylo zakázané.”

Jedním z bestsellerů právě končícího roku je kniha Lynne Roweové s názvem: „Propleť se do klidu”. Řeč je o „uvědomělém pletení”, jak by se asi dal přeložit termín „mindful knitting”. Google na tuto činnost dokonce najal nezávislé konzultanty. Ano, řeč je opravdu o té činnosti, kdy s pomocí dvou jehlic a vlny vyrábíte šálu nebo svetr.

Pletení je nová korporátní jóga, dříve badminton a běhání, ještě dříve tenis a golf. Cílem není vylepšit šatník a ušetřit peníze. Svět korporátního managementu znovuobjevil pletení jako terapeutickou metodu, která má zaměstnance zbavit stresu a přivést je na jiné myšlenky.

Je to legrační představa – jak se v jedné z nejmocnějších firem světa sejdou vždycky v úterý a ve čtvrtek odpoledne lidé a pletou společně přehoz na gauč. Hned druhý den ráno se zase věnují tomu, jak doletět na Mars.

Je to paradox. Čím víc máme prostředků a možností komunikovat, tím jsou lidé osamělejší. A tím větší problém osamělost představuje. Zvlášť v civilizovaném světě.

Některé státy dokonce mají pro osamělost speciální ministry. Ale ani to nepomáhá a jsou lidé, kteří zůstanou osamělí i po smrti. V září přinesl deník Bild článek o důchodci Heinzi H., který zemřel v 59 letech. Ovšem už v roce 2011, a protože Heinz H. dostával důchod na bankovní účet a z něj se zároveň automaticky strhával nájem a další poplatky, nikdo to nezjistil. Mrtvolu objevili sousedé náhodou, a to v obývacím pokoji u zapnuté televize. Jaký program nebožtík sledoval, se do médií nedostalo.

A u spousty toho není vůbec jasné, proč to zjišťovali nebo k čemu by to mohlo být. Berme jako luxus, že jsme i v roce 2019 věnovali spousty energie třeba i těmto věcem, namátkou:

– I rostliny spolu dokážou spolupracovat, například akácie (varují se navzájem, když jednu z nich začnou okusovat žirafy) nebo slunečnice (jejich kořenové systémy se dělí o živiny z půdy), podle studie v časopise Proceedings of the Royal Society.

– Běžci, cyklisté a další aktivní sportovci mají lepší sex, vyplynulo to z dotazníkového výzkumu Kalifornské univerzity mezi zhruba 6000 lidmi. Nejprokazatelnější efekt je u běhání, muži běhající aspoň 4,5 hodiny týdně mají o 23 procent nižší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami erekce.

– V plnovousu mužů je na centimetr čtvereční víc bakterií než v srsti průměrného hrubosrstého psa.

Co z toho plyne? Varují se hlávky salátu, když se ve skleníku v zahradnictví objeví skupinka veganů? Hrozí karlínským barber shopům krach? Radují se účastníci pražského maratonu a dalších běhů, které pravidelně způsobují kolaps města?

Nevíme. Ale vědě se v roce 2019 povedlo i pár drobností, které se dostanou do učebnic. Například už máme první fotografii černé díry.

Internetoví trollové, oni smutní hrdinové online světa, se proslavili už v předešlých letech. Avšak v roce 2019 nabraly války s nimi opravdu na obrátkách. Vede Amerika se svým Trumpem, o tom není pochyb. Ale i v Česku se snažíme.

Rozhořela se například nekončící bitva mezi mluvčím prezidenta, zásobujícím Twitter svými postřehy o světě, životě a politice (ne vždy bystrými), a jeho odpůrci, kteří na ně nesouvisle odpovídají vším od kuchyňských receptů až po vlastní básničky (ne vždy vtipnými).

Jak se tomuhle digitálnímu nášupu bránit? Skvělý autor (a sám i vynikající twitterový troll) Nassim Taleb má odpověď: Když se vás někdo snaží šikanovat, máte dvě možnosti. Buď ho ignorovat (doporučuje 10 psychiatrů z 10), anebo sami vybuchnout a vyhlásit mu totální válku. Jinými slovy udělat to, co spisovatel Tom Wolfe popsal v jedné své knize jako „syndrom čůrajícího opičáka”.

Co to znamená? Samečci opic, když se je pokoušíte chovat doma, mají nepěkný zvyk. Čůrat na muže. Je to jejich způsob, jak sami sebe „delegují” jako vůdce smečky. Jako alfa samce. Nepomáhá nic. I když jsou sebelépe ochočení, tak si nakonec vždycky vyberou muže, kterého v nestřeženou chvíli počůrají. Můžete to s nimi zkoušet po dobrém i po zlém, řešení zdánlivě neexistuje. Domluvy, pamlsky ani tresty. Pomůže jedna jediná věc.

Když se stanete opičákovou obětí, musíte ho popadnout, vzít na záchod a sami ho pomočit. A pokud možno mu pak ještě v míse vymáchat tlamu. Funguje to jako mávnutí kouzelného proutku. Od té chvíle se stanete pro opičáka autoritou a zároveň nejlepším kamarádem. Nechá se chovat na klíně a bude se na vás obdivně dívat. Stanete se jeho „alfa samcem”.

Přeji vám v novém roce, ať máte svých trollů co nejméně. Pokud se nějací objeví, pak je ignorujte. A když ani to nepůjde? Víte, co máte dělat. Počůrejte opičáka. Šťastný a radostný nový rok 2020.