Jak Bém vystoupil na Horu duchů a vydal se za pouštními šamany

Už za svého politického života bývalý pražský primátor a exposlanec za ODS Pavel Bém čelil množství nejrůznějších fám a spekulací. Zájem kuloárů o tohoto kdysi vlivného muže, mimo jiné napojeného na lobbistu Romana Janouška, zcela neustal ani po odchodu z veřejného dění.

Zaznívalo například, že postavil elektrárnu v Nepálu. O tom, jak to bylo, se rozpovídal v druhé části rozhovoru, který s někdejším prvním mužem Prahy v minulých dnech vedli redaktoři Seznam Zpráv. V první, již publikované části Bém vzpomínal na dobu, kdy coby šéf metropolitní radnice rozjel plán ohledně pořádání olympijských her v Praze. Poté se ale řeč stočila právě k jeho pobytům v Himálaji.

Zkušený horolezec Pavel Bém, který již vystoupal na čtyři osmitisícovky, se pustil do barvitého líčení jednoho ze svých nejdramatičtějších zážitků z vysokohorských výprav.

„Nic není náhoda, vše vzniká v kontextuální orchestraci. Ne, že by náhoda měla jednoho dirigenta, který řídí svět, v to nevěřím. Stejně tak ale nevěřím, že to, k čemu došlo v roce 2015, byla nahodilost,“ líčí tajnosnubně dosud nepublikovaný příběh.

Vše začalo před šesti lety, kdy se exprimátor vypravil se sedmi dalšími přáteli-sportovci do vesnice Samagaun vzdálené zhruba 200 kilometrů od hlavního města Nepálu Káthmándú. „Žije tam jedinečná kultura Gurungů, jedni z posledních Tibeťanů žijících v ryze přirozených podmínkách, ve výšce téměř 4000 metrů, kousek od hranic mezi Tibetem a Nepálem,“ popisuje.

Cílem výpravy bylo zdolat osmou nejvyšší horu světa Manáslu s výškou 8163 metrů. Od začátku se však na expedici lepila smůla, až Bém zbyl jediný z původního týmu. Oblast navíc postihlo nebývale silné zemětřesení, o němž tehdy referovala všechna světová média.

„Je to takzvaná Hora duchů či Hora ducha, vrchol, který ovládá spiritualita. Nebylo náhodou, že mých zbylých sedm kolegů postupně odpadalo, jeden horolezec za druhým. Někdo spadl, někdo uvázl v lavině, všichni naštěstí přežili. Když jsem zůstal sám, nevěděl jsem v tu chvíli, co mám dělat. Většinou lezu s partou vytrénovaných sportovců, a pokud nás hora pustí, lezeme společně, dokud to jde. Teď jsem se ocitl sám ani ne v základním táboře. A do toho přišlo to zemětřesení,“ vypráví Bém, jenž je původní profesí lékař.

Zemětřesení z 25. dubna 2015 bylo nejničivější v Nepálu od roku 1934, o život tehdy přišlo přes 8 tisíc lidí, miliony lidí přišly o střechu nad hlavou.

Přírodní katastrofa zdemolovala i vesnici Samagaun, zřícené domy zanechaly zraněné. „A já byl v té vesnici jediný doktor, takže jsem následujících deset dnů strávil péčí o nemocné a zraněné. Až se stalo, že jsem vydal z lékárničky poslední prášek a zašil poslední roztrženou hlavu. Podstatné bylo, že všech zhruba 1500 obyvatel vesnice přežilo, sice pobití a polámaní, ale přežili. Satelitním telefonem jsem se spojil s kamarádem v Káthmándú, od kterého jsem dostal informaci, že tam vypukl hotový armageddon. Vrátit se domů v té době ani nešlo. Pochopil jsem, že není cesta dolů, ale naopak vzhůru,“ vysvětluje pražský exprimátor, proč se nakonec rozhodl v nebezpečném výstupu pokračovat.

Vzal tedy batoh, lyže a vyrazil do základního tábora, kde se potkal s jednou francouzskou expedicí. Z ní se k němu připojil muž jménem Daniel De Gabai, který stejně jako Bém měl s sebou i lyže. Počasí prý bylo v počátku extrémní.

„Postavili jsme stan, podmínky byly šílené. Ale lusknutím prstu se to náhle změnilo - minus čtyřicet, vyšel měsíc, ráno slunce. Před námi byla v tu chvíli panenská hora. Jiný srovnatelný zážitek z hor dosud asi nemám. Dostali jsme od ducha té hory pět dnů exkluzivního počasí. A tak jsme vylezli s těmi lyžemi na vrchol a potom na lyžích sjeli dolů do základního tábora. V tu dobu, na jaře 2015, jsme byli jediní dva horolezci na světě, kteří po zemětřesení vylezli na nějakou himálajskou osmitisícovku,“ vzpomíná na jedinečnost okamžiku bývalý český politik. Vrcholu s francouzským kolegou dosáhli 8. května 2015.

Jak sám říká, byl to pro něj i nepopsatelný zážitek a dar, za který cítil potřebu poděkovat. „Když jsem se vrátil do Samagaunu, už jsem neměl místním vesničanům jak pomoci, protože jsem všechno použil bezprostředně po zemětřesení. Lidé ovšem neměli kde bydlet, kamenné domky byly zdemolované. Byli vyděšení k smrti, spali v dočasných příbytcích na loukách. Věděl jsem, že až přijde zima, nepřežijí to, tam je nesmírně krutá,“ popisuje.

Po návratu do České republiky se rozhodl zorganizoval charitativní sbírku. Shromažďoval potraviny, léky, deky, oblečení a pochopitelně i peníze. „Poslední věcí k řešení byla nefunkční vodní elektrárna. Nejde jen o zdroj energie. Jde i o mentální rovinu, kdy v té tmě v horách světlo z elektřiny lidem psychicky pomáhá. Boj o vodní elektrárnu nám nakonec zabral rok. Vyrostl jsem ale v rodině hydrologů, vodohospodářů, takže jsem k tomu měl blízko. ‚Spunktoval‘ jsem v Praze partičku, vybral peníze a propašoval je v batohu do Nepálu - to kvůli tamním poměrům a spravedlnosti. Všechny ty práce na místě řídil člověk v pozici neformálního starosty Samagaunu. S ním jsem celou akci připravoval. A spolu s ním jsme v roce 2016 tu vodní elektrárnu také zprovoznili,“ popsal Bém „svůj“ v úvodu zmíněný energetický projekt ve velehorách.

Dosud už bývalý primátor zdolal čtyři osmitisícové vrcholy, včetně Mount Everestu a obávané K2. Naposledy v roce 2018 vystoupal s přáteli na Nanga Parbat (8125 metrů).

A v minulém roce se rozhodl s dalšími kolegy-horolezci vydat na nejvyšší dosud nepokořený pozemský vrchol. Jde o Muču Kiš ležící ve výšce 7453 metrů. Nachází se v těžce přístupné části pohoří Karákóram v Pákistánu.

„Bohužel se pokazilo počasí a ve výšce 6300 metrů jsme už nemohli dál, bojovali jsme o život. Nepovedlo se to. Kluci se letos rozhodli, že to zkusí znovu. Opět to nevyšlo. Ale já tam tentokrát nebyl, zamířil jsem jinam. Za šamany do Sonorské pouště v Severní Americe. Možná ale za rok opět zkusím Muču Kiš, znovu oslovit duchy této velké hory a dohodnout se s nimi, jestli by nás tam přece jen na chvíli nepustili,“ směje se Bém.

Dnes někdejší pražský primátor působí na Klinice adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a právě celoživotní zájem o léčbu závislostí jej místo do hor letos přivedl do pouště za mexickými šamany, s nimiž se poznal už v 90. letech při studiu v USA.

„V roce 1991 jsem se tam účastnil léčebného obřadu, při němž léčili 55letého indiána. Byl to 12hodinový rituál, jehož součástí bylo podání kaktusu peyotl obsahujícího halucinogenní látku meskalin. Indiánské kmeny si tuto kulturu dokázaly dodnes udržet. A na těchto přírodních drogách je strašně zajímavé, že řada z nich může být zároveň účinným lékem. Chtěl jsem tedy vidět celý rituál v přírodním prostředí, proto jsem se za svými přáteli šamany vrátil a pobýval několik dnů v Sonorské poušti,“ vysvětluje Bém, co jej v minulých týdnech vedlo k cestě za Atlantik místo do Himálaje.

Indiáni podle něho halucinogenní látky využívají zejména na posílení imunity. „Chtěl jsem vidět, jak to funguje na místní nemoci. Je to neuvěřitelný booster imunitního systému. Jeho dysfunkce mohou za významnou část všech našich nemocí, včetně covidu,“ vrací bývalý pražský primátor debatu do ryzí současnosti.

Do politiky se podle vlastních slov už vracet nechce a chce spíše vyhledávat nevšední zážitky v přírodě, jako byly ty u mexických šamanů.