Hlavní obsah

Olympiáda v Praze mohla být naším duchovním pojítkem, míní exprimátor Bém

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Politika je špinavé řemeslo, prohlašuje lékař a bývalý pražský primátor Pavel Bém.

Reklama

4. 8. 7:45

Bývalý pražský primátor Pavel Bém si dokáže spíše představit koalici ODS s Babišovým hnutím ANO než s Piráty. „ANO vstoupilo do české politiky jako hnutí postavené na destrukci minulosti, dnes už je ale chytřejší,“ soudí.

Článek

Kdyby vyšly plány někdejšího pražského primátora za ODS Pavla Béma, velmi nestandardní „covidová“ olymiáda by se teď neodehrála v japonském Tokiu, nýbrž v českém hlavním městě. Bém a další podporovatelé této myšlenky přihlásili Prahu už do souboje o olympiádu v roce 2016, kterou nakonec získalo brazilské Rio de Janeiro. Nicméně, jak dnes bývalý politik vzpomíná, všichni to brali jen jako rozcvičku, vážně míněná kandidatura měla být spojena až s rokem 2020. Avšak v roce 2009 v souvislosti s tehdejší ekonomickou krizí byly přípravné práce zastaveny.

Lékař Pavel Bém, který řídil hlavní město v letech 2002 až 2010, je i dnes přesvědčen, že je to velká škoda, nejen pro Prahu. V rozhovoru pro Seznam Zprávy hovoří o tom, že metropole od té doby ve svém rozvoji ustrnula, potřebná infrastruktura se nebuduje. Útočí na Piráty, kteří dnes pražský magistrát ovládají, nedovede si představit, že by právě s nimi mohla ODS vládnout na celostátní úrovni.

Že by olympiáda skončila prodělkem a vysokými dluhy, jako problém nevidí. „Ale copak my dluhy nemáme? A řeší to dnes vůbec někdo?“ vznáší otázky muž, který dnes působí na Klinice adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a je stále řadovým členem ODS.

V minulosti jste říkal, že olympiáda by byla pro Prahu spásou. Myslíte si to i dnes?

Pro české hlavní město by to byla více než spása. Nejenom Praha, ale i střední Čechy a vlastně celá Česká republika by měly k dispozici 80 kilometrů dálnic tranzitního pražského okruhu. Do metropole by už nevjel jediný kamion. Nestáli bychom otřesné fronty na každé výpadovce z hlavního města či při vjezdu do něj. Měli bychom více než 35 kilometrů vnitřního městského okruhu a 300 tisíc obyvatel širšího centra města by mohlo svobodně dýchat. Měli bychom minimálně 3 ze 7 radiálních komunikací spojujících oba okruhy, měli bychom metro na letiště, stejně jako rychlodráhu. Měli bychom další přistávací dráhu, měli bychom nové stanice metra, včetně trasy D, také nové vysokoškolské koleje. Měli bychom 10 nových sportovišť zasluhující mezinárodní respekt a v každém okresním městě by bylo alespoň jedno kvalitně opravené tréninkové sportoviště. Mám pokračovat?

To je všechno hezké, ale olympiáda – zvláště ta „covidová“ bez diváků – by také znamenala obrovské ztráty a dluhy, které by nás zatížily na mnoho dalších let.

Ale copak my dluhy nemáme? A řeší to dnes vůbec někdo? Důležité je, zda proti dluhům můžeme postavit reálné a viditelné hodnoty, které nesou užitek.

Očekával bych, že člověk, který byl dva roky 1. místopředsedou konzervativní ODS, nebude zadlužení města a celé země házet za hlavu.

Ano, jsme ale dnes v situaci, kdy celá Evropská unie, její členské státy mají dluhy ve stovkách procent HDP. Do toho vstoupil covid, který vytvořil další „bambilionové“ dluhy, a nikoho to pořádně nezajímá. Peníze se tisknou a budou se tisknout dál a jediné, co zůstává, jsou nějaké skutky.

Skutky materiální povahy a skutky spirituální povahy, které mě dnes paradoxně zajímají více, ale to asi není předmětem našeho rozhovoru. V té materiální rovině jde většinou o infrastrukturní stavby, které jsou pro zdravý život metropole klíčové. A dnes tyto stavby bohužel nevznikají. Od roku 2010 se pro zdraví města neudělalo prakticky nic.

Já se moc nesetkávám s chválou, nicméně lidé mi často říkají: Ježíšmarjá, ještěže jste nám postavil tu Blanku (pražský tunelový komplex, součást vnitřního okruhu, pozn. red.). A já na to odpovídám: Ale ta Blanka je úplně směšná, to je jenom nějaká malá část infrastrukturního systému, který nezbytně potřebujeme.

Kdyby ty dluhy, o nichž mluvíte, byly vyváženy zdravím v hlavním městě, dokončenou městskou infrastrukturou, tak si myslím, že by dnes nikomu nevadily. Ani v těch nejkonzervativnějších politických stranách.

Kašlou na Prahu

Lidé by jistě dopravní infrastrukturu ocenili, ale to opravdu nejsme schopni postavit silniční okruhy a metro i bez olympiády?

To je asi správná otázka, ale bez té olympiády to vidím jako velmi složité.

Proč? Musíme snad mít nad hlavou nějaký bič v podobě pevného termínu olympiády a mezinárodního závazku, jinak nevznikne ten potřebný tlak?

Já vám řeknu, jak to je. A teď se dostáváme i k té duchovní otázce.

V jakém směru?

Tady jde především o naši politickou reprezentaci. O vládu, Sněmovnu, Senát, samozřejmě i o volená zastupitelstva přinejmenším velkých měst nebo krajů. Aby se aspoň na okamžik politici zastavili, a když už v té Praze mnozí žijí, byť se zde nenarodili a přivandrovali třeba z Ostravy, Brna nebo Českých Budějovic, tak se na chvilku zamysleli, co tomu městu, ve kterém pracují, chybí. Co by potřebovalo, aby na něj i oni mohli být pyšní. Bohužel Praha je brána jako stát ve státě a existuje zde historicky založená pragofobie. A každý, kdo sem přichází, ať už je to poslanec, senátor, nebo ministr, ať přichází odkudkoliv mimo Prahu, tak na toto město kašle.

To je vaše zkušenost?

To je moje zkušenost. Ta zkušenost je i doložena důkazy. Můžete se podívat, co kdo pro Prahu udělal. Vždyť je to absurdní, ale kolik tak asi jiných evropských metropolí nemá dokončený tranzitní okruh? Na prstech jedné ruky byste to spočítali.

Třeba Budapešť jej také nemá. A asi i v duchu této logiky teď kandidovala na olympiádu.

Budapešť je také jedním z těch měst. Většina vyspělých evropských metropolí ale dopravní infrastrukturu dokončenou má. Vždyť je to základ pro urbanismus, základ pro nějaký rozumný život ve městě. Takže olympiáda mohla mít tu jednotící, spojující myšlenku, mohla být tím duchovním, nebo vizionářským pojítkem, které by to myšlení a politické konání, ať už premiérů, ministrů, poslanců, či senátorů, nějakým způsobem sjednotilo a umožnilo v tom spojení začít něco rozumného budovat.

A musíte si také uvědomit, že ta olympiáda, jak jsme ji plánovali, nebyla koncipována jako nějaká rozmařilá a rozhýřená.

Foto: Archiv

Hlavní stadion pro pražskou olympiádu měl vyrůst v areálu výstaviště v Letňanech. Pojmout měl 60 tisíc diváků, po olympiádě by byl částečně demontován.

Potrefená husa kejhá

Ty pohledy byly od začátku různé. Když jsme se o tom třeba loni bavili s exministrem financí Miroslavem Kalouskem, tak on říkal, že olympiádu od začátku považoval za „lumpárnu, na které by se ve výsledku napakovali různí pražští mafiáni“. I proto Topolánkova vláda, jíž byl členem, nechtěla olympiádě poskytnout finanční garance.

V psychiatrii nebo psychologii máme takový fenomén, který se v odborné terminologii jmenuje projektivní identifikace nebo projekce. V češtině říkáme potrefená husa kejhá. Nechci Mirka Kalouska na oplátku nějak dehonestovat nebo denunciovat, má toho za sebou už hodně, já jej považuji za jednoho z nejinteligentnějších českých politiků, za ultrapragmatika, který jenom čeká, až zase zavane ten správný vítr, aby se mohl zase vrátit. Tím spíše o něm nebudu hovořit v nějakých hyperkritických tvarech, protože si nemyslím, že si to úplně zaslouží, ale tady se opravdu zmýlil. Ale pravdou je, že tehdy to byl právě on a premiér Mirek Topolánek, kteří se proti olympiádě postavili. Ale podle mě se primárně nepostavili proti té myšlence, proti tomu projektu, ale proti…

…proti Pavlu Bémovi?

Ano. Postavili se proti mně, přinejmenším Mirek Topolánek. Ale myslím si, že i Mirek Kalousek měl s velkou pravděpodobností velký respekt. Ne přede mnou jako politickou osobností, tu vezmi čert, ale před tou politickou silou, která byla nějakým způsobem katapultovaná parlamentními i komunálními volbami v roce 2006, které byly i pro mě strašně překvapivé, strašně zavazující. Jenom připomenu, že tehdy v Praze ODS zdrcujícím způsobem vyhrála, v komunálních volbách to bylo nějakých 55 procent. Sám, když jsem ten výsledek viděl, jsem už tušil, že to je začátek mého konce, protože takové vítězství se neodpouští.

Už jste si to s Topolánkem a Kalouskem vyříkal?

Já bych si to mohl vyříkat s každým. Ono tohle do politiky ale v zásadě patří, protože politika je špinavé řemeslo, tam očekávat nějakou poctivost a čistotu ve vztazích a ve slibech, to opravdu není možné. Kdo to očekává, je naivka. To já jsem nikdy nebyl, já jsem tím ani nebyl překvapený, akorát jsem tomu neuměl čelit. Tou špinavostí, aby bylo zřejmé, nemám na mysli tolik omílanou korupci, ta mě v tuto chvíli vůbec nezajímá, spíš mám na mysli mezilidské vztahy.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Jestli se teď v Praze nekrade, tak co se s těmi penězi proboha děje? ptá se Bém.

Vy říkáte, že vás korupce nezajímá, ale mnozí ji s vaší politickou érou stejně spojují. Slýcháme i my, že za Béma se v Praze stavělo, teď za pirátského primátora Hřiba se vůbec nestaví, ale také je k tomu ten dovětek, že se za Béma v Praze hodně kradlo.

Ale i vy novináři vytváříte tuto „pravdu“. Aby mohl někdo tvrdit, že se kradlo, musí to nějakým způsobem prokázat. Ukažte, dokažte, řekněte, kde se kradlo a jak se kradlo, a pak já jsem připraven tu větu akceptovat či anticipovat nebo jsem připraven diskutovat, ale takhle ne! Nemůžete říct, že za Béma se kradlo.

Za Béma se stavělo, za Béma se šetřilo, za Béma se neprožíral městský rozpočet, fungovalo se hospodárně…Na to lze použít prostý selský rozum a aritmetiku druhé nebo třetí třídy základní školy. Za mě se totiž peníze ušetřily, splatily se dluhy, stavělo se, odstranily se obrovské povodňové škody. A ještě se k tomu i kradlo? Uznáte, že ty věci přece nejdou dohromady, nedávají logiku ve srovnání s tím, co je dneska, kdy se peníze jen pojídají, nic se nestaví a vytvářejí se dluhy. Jestli se teď v Praze nekrade, tak co se s těmi penězi proboha děje?

Mluvil jste o tunelovém komplexu Blanka, ale ten se postavil asi za 37 miliard, což bylo o 15 miliard korun dráž, než byl původní rozpočet. To není divné?

To bychom se museli vrátit zpět a začít rozebírat, co bylo v té původní ceně. Jak se zvedla a proti jakému číslu se zvedla. A teď bychom zjistili, že to bylo bez DPH, bez projektové dokumentace, bez další infrastruktury. A najednou je to číslo úplně jiné. Ano, můžeme o tom vést dlouhou debatu, ale já bych to dneska už nedělal, a to ze dvou důvodů. Zaprvé já nejsem stavař, já jsem lékař, takže stavbám v zásadě nerozumím, kolik co stojí a kolik se kam nalije betonu. Zadruhé bych to nedělal i proto, jelikož ta debata je dneska úplně irelevantní, protože Blanka je skutečně jediná stavba toho dopravně infrastrukturního charakteru, která tady vznikla, a dnes nevzniká nic.

Politická „prasárna“

Příští rok v březnu to bude deset let, co se v deníku MF Dnes objevily památné odposlechy „s Mazánkem a Kolibříkem“, které doložily vaše těsné vztahy s lobbistou Romanem Janouškem a jeho vliv na chod některých úřadů. Možná i toto přispělo k oněm spekulacím ohledně vaší osoby.

Tak zaprvé odposlechy byly politický nástroj, dovedete si představit, že někdo takto odposlouchává třeba premiéra nebo německou kancléřku?

Ono se to občas bohužel děje.

Ano, politika je špinavé řemeslo, takže ono se to děje, ale je to politická prasárna. Zadruhé ty zveřejněné odposlechy byla fligna, to byla konstrukce, vše zkombinované do jednoho celku, dal to dohromady Vít Bárta (podnikatel a politik vládní strany Věci veřejné, pozn. red.) se svojí partičkou tzv. zpravodajských důstojníků. A to s jedním jediným cílem. Zveřejnění těch odposlechů mělo odvrátit pád Nečasovy vlády. A stejně neodvrátilo. Ne náhodou byly odposlechy zveřejněny krátce předtím, než byl Vít Bárta sice nepravomocně, ale odsouzen pro uplácení svých poslanců. Kdyby i v těch vykonstruovaných fabulacích něco bylo řekněme z hlediska trestněprávního závažného, tak by to policie musela šetřit. A taky to šetřila a neměla vlastně co šetřit, protože to byly prostě nesmysly. Cílem bylo poškodit Béma a poškodit celou tu éru jeho panování, celou tu politickou generaci města. A to se zdařilo.

Myslíte, že i tyto věci přispěly k tomu, že se do vysoké politiky následně dostal Andrej Babiš?

Stoprocentně, byla to taková pomalá politická sebevražda. Nejenom Věcí Veřejných, ale i ODS a celé ať už konzervativní, nebo liberální pravice. Byla to jedna ze součástí, jeden z nástrojů na rekonstrukci politického uspořádání naší země. A Andrej Babiš, který je svým způsobem politický génius, toho fenomenálně využil.

Orchestrace kolem Nečase

Následně v polovině roku 2013 v souvislosti s kauzou kolem premiérovy milenky Jany Nagyové padl Nečasův kabinet. Byla to náhoda, nebo to bylo někým režírované?

Bůhví, ale já na náhody nevěřím. Myslím, že významné události se odehrávají v nějaké orchestraci. Orchestrace neznamená, že to má jednoho dirigenta, že to je řízený proces, ale je to proces, který není úplně nahodilý a rozhodně není chaotický. Takže politika kromě toho, že je špinavým řemeslem, tak je taky řemeslem okamžiku. Je věcí politického instinktu. Já jsem často slýchával takovou větu: politická moc leží na zemi a otázkou jenom je, jak ji uchopit. Takže když jsem Andreje Babiše označil za politického génia, tak jsem měl na mysli především ten okamžik, kdy tu politickou moc, která ležela na zemi, skutečně mistrovsky uchopil.

V říjnu budou sněmovní volby, pustí Babiš tu moc zase zpět na zem, nebo očekáváte, že ještě minimálně jedno volební období přečká?

Já to vidím tak, že ji nepustí a že ji ani pustit nemůže. A je tu i otázka, jestli by ji vůbec pustit uměl.

Mimochodem, v zákulisí se teď mluví o tom, že by se Babiš ve výsledku mohl minimálně snažit spojit s ODS nebo s jistou její částí.

Já bych řekl, že to je možné, vůbec bych se tomu nedivil. A řekl bych, že to je dokonce pravděpodobné.

To by ale asi znamenalo, že by v ODS nastal velký třesk, protože minimálně ta část kolem předsedy Petra Fialy se nejeví tak, že by se do toho spojení hrnula. Pak se samozřejmě mluví i o politicích typu jihočeského hejtmana Martina Kuby, ryzích pragmaticích, kteří by s tím možná takový problém neměli.

Teď vaříme ve vaší kuchyni. Samozřejmě těch úvah, spekulací, hypotéz je nekonečné množství. Co bude po volbách, to uvidíme, ale ten klíčový moment je první vteřina nebo minuta po volbách, kdy se sečtou hlasy a zjistí se, jak na tom kdo je. Ale já si myslím, že Andrej Babiš volby vyhraje.

Myslíte, že v tom finále to zase převálcuje svými penězi?

Určitě. Každá politická kampaň něco stojí a Andrej Babiš zdroje nepochybně má.

Smyslem Pirátů je kořistit

Když už jsme u těch hypotéz, co by pro vás bylo horší variantou? Kdyby ODS vládla s Piráty, kteří momentálně řídí pražský magistrát, nebo s hnutím ANO?

Tak Piráti jsou pro mě zvláštním uskupením, zvláštní sociální entitou. Já je vlastně ani nepovažuju za politickou stranu, oni nereprezentují žádnou ucelenou ideologii. Mezi nimi vidíme ultramilitantní marxisty, apolitické aktivisty, zároveň pragmatiky, schopné dirigenty nebo orchestrátory. Je to extrémně divoké uskupení, vlastně to mají už vepsáno ve svém názvu. Pirát nebyl někdo, jehož smyslem a cílem je něco budovat, něco postavit, něco řídit, něco někam dovést, smyslem bylo a je něco uloupit, něco ukořistit.

Z toho lze tudíž dovodit, že spojení Pirátů a ODS, jíž jste stále řadovým členem, si představit vůbec nedokážete.

Nedokážu. To už si spíš dokážu představit spojení ODS a ANO. Byť souhlasím, že to také není standardní politická strana, ale hnutí jednoho muže. Ale možná že už dnes, po těch devíti nebo deseti letech, je už zkušenější politickou entitou. Reprezentuje i možná nějaký ideologičtěji vyhraněnější koncept, byť jistě ne ucelený názor. ANO vstoupilo do české politiky jako hnutí postavené na destrukci minulosti s naprosto bezskrupulózním pragmatismem. Dnes už je ale chytřejší.

Vám by nevadilo, že v jeho čele stojí trestně stíhaný člověk?

Zajímá to ještě někoho?

Část lidí určitě ano.

Já si nejsem jistý. A samozřejmě i na trestní stíhání se můžeme dívat jako na něco, co je vlastně politickým nástrojem, nevzniká jen tak samo od sebe.

Mluvili jsme o vašem příteli a lobbistovi Romanu Janouškovi, který se v minulých dnech vrátil do vězení za sražení chodkyně. I on se stal nástrojem nějaké politiky?

Roman Janoušek je ve vězení pro dopravní nehodu, kterou spáchal pod vlivem alkoholu. Bez jakýchkoliv pochyb způsobil trestný čin. Ale všichni tři tady víme, že dopravních nehod je bohužel obrovské množství, některé končí i smrtí. Tady šlo „jen“ o ublížení na zdraví, ta paní nemá, pokud vím, trvalé následky a pan Janoušek ji i odškodnil. A já považuji pětiletý trest za takovouto nehodu za neuvěřitelný a absurdní. Po roce 1989 tady takový rozsudek ještě nepadl.

Myslíte, že to Janouškovi někdo spočítal i za jiné jeho skutky? Třeba i za Béma?

Nevím, za koho mu to spočítali. Možná že i za vás. Ale rozhodně to není něco, kdy bych mohl být pyšný na českou justici.

Než se vrátil do vězení, ještě jste spolu mluvili nebo jste se i sešli?

Ne, my se nestýkáme.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Dnes už vím, že má cenu bojovat na jiných frontách, politika mě nezajímá, tvrdí Bém.

Když se obloukem vrátíme k olympiádě, i pan Janoušek byl znám jako velký vyznavač sportu. Podporoval i on myšlenku olympiády v Praze?

Pokud já si vybavuji, on byl ve velmi dobrých vztazích také s Mirkem Topolánkem a Mirkem Kalouskem. Už je to opravdu hodně dávno, ale vybavuji si, že nebyl příliš velkým zastáncem olympiády a podporovatelem této myšlenky. Věděl, že když to Topolánek a Kalousek nebudou chtít, tak to nemá šanci na úspěch.

Několikrát jste řekl, že politika je špinavé řemeslo. To jste věděl, když jste do ní vstupoval?

To jsem věděl.

Věděl jste to, a přesto jste do ní byl ochoten jít?

Jsem bojovník.

A dneska?

Dnes už vím, že má cenu bojovat na jiných frontách, politika mě nezajímá. Já si nepotřebuju ty věci dokazovat, já vím, že jsem měl pravdu. A jsem bytostně přesvědčený o tom, že jsem měl pravdu i s olympiádou.

V příštích dnech Seznam Zprávy přinesou druhou část rozhovoru, ve které Pavel Bém hovoří o horské expedici, v níž mu šlo o život, a vysvětluje, jak a proč nechal v Himálaji postavit elektrárnu.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované