Stadiony duchů a lidské stojany na cedule. Podívejte se na sportoviště v Tokiu

Všude po Tokiu se novináři pohybují autobusy, které jsou k tomu určené. Přijíždíme k místu, kde jsou tenisové kurty a kde hrají české tenistky jako Karolína Plíšková nebo Petra Kvitová.

Hned po příjezdu jdu před vchod, kde jsou dvě uličky a na zemi nápisy, aby každý dodržoval rozestupy. Pro jistotu jsou na místě samozřejmě organizátoři, kteří hlídají, jestli všichni pravidla dodržují. Dalším místem, kde jsou ve velké míře znát protikoronavirová opatření je kontrola u vchodu. Mladé Japonky příchozím měří teplotu ze zápěstí, poté si musí každý dezinfikovat ruce a projít kontrolou.

Hned po příchodu si uvědomuji, jak je areál prázdný. Pohybují se tady pouze reportéři, kameramani nebo fotografové s velkými teleobjektivy přes rameno. Bez pandemie by bylo prostranství u kurtů plné diváků, po chodnících by proudily davy lidí a u bufetů by stály fronty. Teď nic. Během cesty do novinářského centra potkávám několik mladších organizátorů, kteří na místě stojí pouze proto, aby mi ukázali ceduli s nápisem „Dodržujte rozestupy“.

A to vše v úmorném vedru, které sužuje japonskou metropoli už několik dnů. Každý den je přes 30 stupňů, pocitově samozřejmě daleko víc. A jak je u Japonců obvyklé, ceduli ukazují i za těchto podmínek s úsměvem, ukloní se a vůbec na nich není znát, že by je to třeba nebavilo. Například tato Japonka stála na rozlehlém prostranství, kde nikdo nebyl, s cedulí, aby lidé dodržovali rozestupy a nosili roušky.

Na místě jsem se zeptal, jak dlouho tady bude s cedulí stát. „Moje pracovní doba je od 7 hodin od rána do 23 hodin do večera,“ říká s úsměvem pod rouškou mladá Japonka.

V areálu u tenisových kurtů je novinářské centrum a malá jídelna. I zázemí pro novináře vypadá jinak než před pandemií koronaviru. Všichni musí mít samozřejmě roušku nebo respirátor, jednotlivá místa k sezení jsou oddělena plexisklem a na nich opět upozornění, ať každý dodržuje opatření proti covidu. Olympiáda v Tokiu se odehrává za podmínek, které tu ještě nikdy v historii nebyly. A bylo to znát na zahajovacím ceremoniálu nebo přímo na sportovištích. Je tu naprostá ztráta sportovní atmosféry. Všude jsou znát opatření, každý den člověk musí dodržovat řadu opatření. Platí také povinné testování na koronavirus ze slin.

Z novinářského centra odcházím na tenisový kurt, kde zrovna hraje Karolína Plíšková s Francouzskou Alize Cornetovou. Už při příchodu není nic slyšet, žadný nával fanoušků na stadion, žádná atmosféra důležitého sportovního utkání. Olympiáda probíhá úplně bez diváků a to je na sportovištích samozřejmě znát. Tribuny jsou pusté až na pár novinářů, organizátorů a členů doprovodu sportovců. To, že jde o velkou sportovní událost, kterou sledují stamiliony lidí na celém světě, připomínají na místě pouze zářivé sportovní hvězdy a olympijské kruhy. Jinak si tu člověk připadá jako někde na tréninku.

Na stadionu jsou vyhrazené zóny, kam můžou fotografové a kam píšící novináři. I tady, kde prakticky nikdo není, mají všichni poctivě nasazené roušky nebo respirátory i přesto, že je přes 30 stupňů a nikde žádný stín, kam by se dalo schovat.

To, že diváci nejsou na stadionech, Japonci samozřejmě poznají také na ztracených tržbách ze vstupenek.

„Letos v březnu ztrátu prohloubilo rozhodnutí pořadatelů zapovědět účast zahraničním divákům. Původně se předpokládalo, že do země zavítá přibližně milion zahraničních návštěvníků, aby mohli shlédnout sportovní výkony olympioniků a nasát jedinečnou atmosféru sportovního svátku. Počítalo se s tím, že během své návštěvy každý z hostí utratí v přepočtu průměrně necelých 7700 korun – jen za ubytování, jídlo, pití a dopravu. Takže rozhodnutí nepozvat zahraniční diváky připravilo japonskou ekonomiku o 7,7 miliardy korun,“ uvedl ekonom Lukáš Kovanda.

S domácími fanoušky se alespoň v omezeném množství na stadionech počítalo. Nakonec bylo ovšem rozhodnuto, že se na stadiony nepodívají ani Japonci. Původní plány zhatila zhoršující se situace v Tokiu, které se už před olympiádou vrátilo do nouzového stavu.