Jak žijí senioři v domovech? Nudí se a mluví s nimi jako s dětmi

Zveřejnění minisérie Ve stínu Slunečnice, ve které reportéři Seznamu popisovali šikanu seniorů v jednom ostravském domově, rozjelo po celé zemi debatu o tom, jak je na tom Česká republika s péčí o staré a nemocné.

Podle desítek dopisů, které autorům po zveřejnění reportáže přicházely s dalšími svědectvími z různých zařízení v Česku, se může zdát, že nijak valně. Na objektivní zhodnocení ale chybí data. Žádné reprezentativní či plošné šetření, které by spokojenost klientů v domovech zjišťovalo, totiž nejspíš neexistuje. Redakce Seznamu má k dispozici jen (zatím jediné) šetření společnosti Kalibro z roku 2009.

Na základě reportáže Seznamu uvažují organizátoři o jeho opakování v roce 2020. Nyní poskytli reportérům anonymizované výstupy z deset let starého průzkumu.

„Nabízeli jsme účast domovům pro seniory v celé zemi. Ale jsme soukromá organizace, a tak byla účast všech zařízení dobrovolná. Nemůžeme proto říct, že tehdejší šetření bylo zcela reprezentativní. Ale pokud vím, v takovém rozsahu a podrobnosti tady data o spokojenosti seniorů v domovech nikdo další nesbíral," popsal Seznamu organizátor průzkumu David Souček s tím, že na pokračování projektu i v dalších letech nakonec chyběla podpora.

Přesto podle něj výsledky mají slušnou vypovídající hodnotu – v celkem 37 domovech totiž na jejich dotazník odpovědělo 2,2 tisíce klientů a 1,8 tisíce zaměstnanců.

„Je pochopitelné, že při dobrovolné účasti domovů se ty nejproblémovější instituce do našeho šetření nejspíš nezapojily. I tak se ale dá ze získaných dat usoudit, v jakých oblastech obecně je třeba hledat příčiny nespokojenosti seniorů, a kde tedy péče o ně pokulhává,“ dodal.

Senioři v dotazníku řešili celou řadu oblastí – prostředí, péči, stravování, personál, pořádané akce nebo pocit bezpečí.

Nejdříve ale odpovídali, jak jsou s domovem spokojeni jako celek. Tam kladně odpovědělo 92 procent lidí. A 85 procent z nich by zařízení doporučilo i svým přátelům.

Jak popsali kvalitu poskytované péče? „Nejhůře“ dopadla prádelna, lidé s ní byli spokojeni jen z 87 %. Lékařská i zdravotní péče na tom je jen o jeden procentní bod lépe. Ošetřovatelky i úklid ale senioři kladně hodnotili v 95 procentech.

Více než polovina z nich však uvedla, že často nemají co dělat – konkrétně 46 % z nich. To je podle autorů průzkumu důležitá zpráva: „Příliš mnoho nudících se seniorů není dobrou vizitkou péče – znamená to, že nabídka aktivit v domově není příliš zajímavá a seniorům se nedostává podnětů, které mají pomáhat udržet je čilé a soběstačné.“

Ani účast na akcích nedopadla nejlépe. Hodnota 0 % na škále znamenala nikdy, 100 % mohl senior naopak uvést, pokud se nějaké akce účastní častěji než jednou týdně. Řadí se mezi ně třeba i pravidelná cvičení. Průměr skončil na 65 procentech.

A jedna pětina klientů uvedla, že rozumné akce chybí. Řeč je přitom o jednoduchých a snadno uspořádatelných akcích. „Závody seniorek na motorkách jsme opravdu neměli na mysli a věříme, že respondenti si vysvětlili otázku podobně,“ píší autoři.

Ti domovy ponoukají i k tomu, aby se naučily překonat nezájem klientů. Více než třetina z nich totiž uvedla, že s účastí na akcích někdy váhá.

Jídlo v zařízeních chutná 3/4 klientům. Ovšem jen 34 % z nich uvedlo, že si z jídel mohou vybírat.

„Uvědomujeme si, že pro kuchyň domova, která současně připravuje jídla pro několik různých diet, je požadavek výběru náročný. Přesto se domníváme, že nabídka několika variant snídaně nebo výběr mezi rýží a houskovým knedlíkem se zvládnout dá. Kuchyně je přece jen v domově kvůli seniorům – ne naopak,“ vzkazuje organizace domovům.

Jídla se podle seniorů i často opakují (82 %). Naopak spokojeni jsou s dodržováním jídelníčku, čerstvostí jídla a dostatkem času na jeho konzumaci. Tam výsledky přesahovaly 90 procent.

A kolik zaměstnanců je podle nich zdvořilých? Jen 85 procent.

Soukromí a klepání na dveře ale dopadlo převážně dobře – „přehupuje” se na spokojenosti přes 90 procent. Jmenovky personál podle nich nosí jen ve třech čtvrtinách případů, „něco navíc“ pak můžou čekat u 70 % personálu. To znamená, že zaměstnanci k rutině přidají i něco lidského: úsměv, vlídný pozdrav anebo pohlazení.

Problém vidí někteří jen v přístupu – každý desátý senior má totiž problém s tím, že s ním mluví jako s dítětem.

„Dokonce i u seniorů s Alzheimerovou chorobou varují některé velmi propracované programy výslovně před tím, aby personál – byť třeba jen v některých situacích – jednal se seniory jako s dětmi. Mnozí z nich měli prestižní veřejné funkce, zastávali v zaměstnání vysoké postavení a jsou na to stále patřičně hrdí. Jednat se seniorem jako s dítětem je ovšem samozřejmě nezdvořilé, i když jde o člověka, který žádnou kariéru neudělal,“ varuje před tím organizace Kalibro.

Co se týče bezpečí, tam vnímají klienti nedostatky hlavně v nebezpečných překážkách. Za problém je označuje pětina z nich.

Desetina seniorů pak občas zabloudí, a jen 3/4 vědí, jak domov pro seniory v případě evakuace vyklidit. I tlačítka pro pomoc mají nedostatky, senioři je ohodnotili na 75 procent.

To může odhalovat ignoraci personálu na jeho zvonění, nebo nemožnost na tlačítko vůbec dosáhnout. „Pokud senior někde nedosáhne na tlačítko přivolání pomoci, je to stejné, jako by tam vůbec nebylo,“ dodávají autoři.

Průzkum se v druhé části věnoval také spokojenosti 1,8 tisíce zaměstnanců.

Z nich byly jen dvě třetiny spokojené se vzájemnými vztahy na pracovišti a jen 80 % by si stejné povolání vybralo znovu.

53 % navíc vnímá, že jim některé problémy ztěžují práci. „Odpovědi na tuto otázku vyjadřují, do jaké míry je domov schopen zajistit, aby mohli plně využít své schopnosti. Myslí se tím třeba byrokratické záležitosti nebo špatnou komunikaci mezi zaměstnanci a vedením,“ popisuje David Souček.

Komunikaci se seniory zaměstnanci ohodnotili na 62 procent. S řízením domova je pak spokojeno 69 procent z nich.

Jakou mají zaměstnanci chuť do práce? Pocit, že senioři jejich povolání oceňují, má jen 59 % z nich. Podpora od jejich rodin je pak ještě o 3 procentní body nižší.

A 57 procent zaměstnanců cítí z práce vyčerpání. „Přílišné vyčerpání zaměstnanců negativně ovlivňuje jejich práci. Už nemají sílu přicházet s novými postupy, práce se pro ně stává stereotypní,“ zmiňuje Souček.

To vytváří nebezpečnou kombinaci s nedostatečným finančním ohodnocením – a může skončit až u vyhoření personálu. Finanční motivace je totiž nedostatečná pro 60 procent pracovníků. A spravedlivě se cítí být odměňováno jen 55 z nich.

„Zde jde například o to, zda ředitel dodržuje pravidla pro odměňování, případně zda zaměstnanci pokládají jeho rozhodování o odměnách za spravedlivé. Pro vztahy mezi zaměstnanci i pro jejich vztah k vedení totiž není důležité, ‚jak je to doopravdy‘, ale jak to oni sami cítí,“ dodávají autoři.

Výsledek takového nastavení se promítá ve vzájemné řevnivosti. Na problémy mezi odděleními nebo profesemi upozorňují dvě třetiny zaměstnanců. Soupeření, žárlivost nebo vzájemná nevraživost se přitom mohou dál negativně projevovat na přístupu ke klientům.

A byl to problém i Domova Slunečnice, o kterém po dobu 8 měsíců natáčeli reportéři Seznamu.

„Každý problém byl zametán pod koberec. Dvě sestry šikanovaly svoje kolegyně na celém oddělení, vyhrožovaly jim, ať drží hubu. Mně řekly, že pokud nebudu zticha, zlomí mi vaz,“ popisovala svoje zážitky ve Slunečnici bývalá pečovatelka Gabriela Lhoťanová.

Při opakování šetření, které organizátoři chystají znovu na příští rok, je společnost Kalibro připravená zohlednit i náměty čtenářů. S těmi se na ně lidé mohou obracet na e-mailu soucek@kalibro.cz.

„Za těch deset let se mohla řada věcí změnit. Možná bude třeba ptát se i na věci, které tehdy nebyly tak důležité, ale dnes seniory a jejich příbuzné či blízké trápí. A podobné to může být i u pracovníků domovů,“ uzavírá Souček.