Hlavní obsah

Japonská duchovní odložila brokovnici a vyhlíží návrat do své svatyně

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Olympionička Naoko Ishiharaová na LOH v Tokiu.

Reklama

27. 7. 19:11

46letá střelkyně se kdysi rozhodla neuposlechnout poměrně zprofanovanou radu „Vyber si jednu věc a dělej ji pořádně“. Touha prožít pestřejší život, zakořeněná hluboko v její mysli, byla silnější.

Článek

Většina olympioniků obvykle sází ve svém snažení na jednu kartu. Jíst, spát, trénovat. To samé pořád dokola. Nic jiného jim ostatně v dynamickém prostředí vrcholového sportu leckdy ani nezbývá. Naoko Ishiharaová je raritou. Kromě střelby z brokovnice se totiž obratně pohybuje i v jednom zdánlivě nesourodém prostředí.

Po dvou dnech intenzivní střelby domácí Ishiharaová odkládá svou brokovnici, aby se vrátila do 1 300 let staré šintoistické svatyně v japonské Kanumě, dvě hodiny vzdálené od olympijské střelnice. Tam Ishiharaová dlouhodobě slouží jako dědičná kněžka. Intimní vztah k duchovnu i ke střelbě má v genech.

Ishiharaová je učebnicovým příkladem, že propojení spirituální stránky života s tou sportovní je v možnostech běžných smrtelníků. Osobní život protkaný pravidelnými modlitbami a nejrůznějšími náboženskými rituály může i kariéru vrcholového sportovce pozvednout na vyšší úroveň.

Kde je víra, tam je cesta

Japonská střelkyně je dcerou Keišiho Ishihary, který je již 84. generací hlavních kněžích v japonské svatyni.

Otec Keishi ale není „pouze“ místním hlavním knězem. Má za sebou i relativně úspěšnou kariéru coby sportovní střelec. Na vysněné olympijské hry se dokázal dvakrát probojovat, ale v účasti mu pokaždé tragicky zabránily vnější okolnosti.

Ishiharaová je vděčná, že ji otec Keiši vydatně podporuje, ale i přes svou historii se nevměšuje, a střelkyni tak zbytečně nezásobuje pravidelnou sprchou nevyžádaných rad.

„Je to tichý člověk. Ví, že jsem sama dostatečně zodpovědná. Nikdy mi neříká, že se v něčem musím zlepšit a nevyčítá mi chyby, ačkoliv si jich všímá,“ chválí svého otce Ishiharaová.

Rodina je na žebříčku hodnot Ishiharaové zřejmě nejvýše. Ve vrcholovém sportu i v osobním životě pak sehrává podle Japonky zásadní roli víra.

„Víra je nádherná věc. Má potenciál stát se hlavním zdrojem všeho,“ tvrdí sportující kněžka.

Ishiharaová, která začala se sportovní střelbou ve věku 22 let, se stala v Riu de Janeiru (2016) historicky první ženou reprezentující Japonsko ve střelecké disciplíně skeet na olympijských hrách.

Jenže svůj cíl zdaleka nenaplnila, když se umístila až na 18. příčce. Podle jejích slov na ni tehdy dolehla tíha okamžiku v kombinaci s nezaměnitelnou atmosférou her, kterou v tréninku nasimulovat prostě nejde.

Perspektiva je všelék

Letos na domácí olympiádě se ale Ishiharaové nepodařilo vylepšit si olympijskou reputaci a musela se nakonec spokojit s celkovým 21. místem. Pro běžnou sportovkyni by takový výsledek předznamenal počátek jakéhosi období smutku, ale na to má 46letá Japonka vlastní medicínu.

„Já jsem vlastně nadšená, protože dnes vnímám svůj život naprosto odlišně, patrně i kvůli současné pandemii. Jsem primárně vděčná za to, že tu vůbec mohu být. Spousta lidí nyní nesmírně trpí, přece si nebudu stěžovat na své umístění. Dostala jsem se na domácí olympiádu, mohla jsem si tu zastřílet. Dělám, co mě baví. Jsem jednoduše šťastná,“ glosovala s úsměvem svůj pohled na věc Ishiharaová.

Střelkyně si rozhodně nemůže stěžovat na nižší koncentraci, která by zapříčinila její neúspěch.

„Jako kněžka se neustále modlím, tudíž si troufnu říci, že se dovedu koncentrovat lépe, než má konkurence. Střelba přísně vyžaduje spolupráci mozku. Celé je to v podstatě o tom, jak dobře se zvládnete soustředit v několika klíčových situacích,“ popisovala své vnímání sportovní střelby Ishiharaová.

Ač bude jistojistě drtivá většina olympioniků po hrách dlouze rozebírat příčiny svého neúspěchu nebo se bujaře radovat ze svého triumfu, Ishiharaová na takové kratochvíle nemá ve svém režimu sebemenší prostor.

Se vší pokorou se co nejrychleji totiž vrátí do své duchovní role.

Podle Ishiharaové byly domácí hry její poslední olympiádou. Svou budoucnost vidí nadobro především v duchovní sféře, kterou má ve své DNA přece jen o trochu dominantnější.

„Dneska jsem olympioničkou, zítra budu zase kněžkou,“ prohlásila se vší vážností Ishiharaová.

Kdysi snila stejně jako otec Keiši o úspěšné účasti na turnaji pěti kruhů, dnes dělá vše pro to, aby jednoho dne důstojně nahradila svého otce v roli hlavní duchovní.

Jsou pádné důvody se domnívat, že se jí to podaří.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované