Hlavní obsah

Jaroslav Kmenta: Lžiprezident

Jaroslav Kmenta
Novinář a spisovatel, působí v magazínu Reportér
Foto: vlada.cz

Miloš Zeman na jednání vlády, snímek z roku 2019.

12. 2. 16:00

U Miloše Zemana jsme bohužel již několik let svědky politické a lidské krize. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že neříká pravdu, a když je usvědčen ze lži, neuzná to, neomluví se a zbytečně útočí na své kritiky a osočuje je z nepravostí. Tím roztočí spirálu dalších lží a ataků, které často končí u soudů nebo na policii. Prezident tak svým jednáním zbytečně zatěžuje justici a přenáší zodpovědnost za své jednání na stát jako takový.

Článek

Někdy v roce 2017 se mezi lidmi šířil novinový inzerát, který mě tehdy dost pobavil. Byl zařazen v rubrice „Hledáme práci“ a měl titulek „Prezident“.

V inzerátu stálo:

„Hledáme slušného člověka nad 40 let. Místo výkonu práce: Pražský hrad. Nástup: 03/2018 s předchozím tuzemským ročním turné.

Požadujeme: a) slušné vystupování a pokoru, b) porozumění textu a dobrou paměť (vědět, jaké články, od koho a kde čtete), c) abstinent, příležitostný piják (z korunovačních klenotů nesmíte dostávat mdloby), d) přítomnost páteře, e) obranyschopnost vůči prospěchářství, propagandě a finanční lobby z (Dálného) východu. Zn. Ovčáček není podmínkou.

Děkujeme, občané ČR.“

Tehdy to byla legrace, která ovšem mířila do černého. Hlava státu by měla být hlavně morální autoritou, měl by to být čestný člověk, který se chová slušně, nepodvádí a nelže.

U Miloše Zemana jsme bohužel již několik let svědky politické a lidské krize. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že neříká pravdu, a když je usvědčen ze lži, neuzná to, neomluví se a úplně zbytečně útočí na své kritiky a osočuje je z nepravostí. Tím pak roztočí spirálu dalších lží a ataků, které často končí u soudů nebo na policii. Prezident tak svým jednáním zbytečně zatěžuje justici a přenáší zodpovědnost za své jednání na stát jako takový.

Jako třeba nyní, když soud rozhodl, že se stát musí omluvit někdejšímu poradci z Úřadu vlády Zdeňku Šarapatkovi za Zemanův lživý výrok, že „svého někdejšího poradce Šarapatku vyhodil pro neschopnost“.

Nebyla to pravda. Naopak. Zdeněk Šarapatka odešel od Zemana sám, protože odhalil špinavé praktiky někdejších premiérových poradců proti jeho oponentům. Tehdy se jednalo zejména o akci Olovo namířenou proti Zemanově kritičce Petře Buzkové.

Šarapatka podal výpověď v roce 2000 sám, a to kvůli „ztrátě důvěry v čestnost, statečnost, pravdomluvnost a otevřený postoj premiéra Zemana v kauze Olovo“.

Přitom stačilo tak málo. Zeman teď mohl projevit pokoru nebo, chcete-li, ukázat v sobě „kus chlapa“ a říct: „Spletl jsem se. Pan Šarapatka, s nímž hluboce nesouhlasím, nebyl ze své práce vyhozen.“ Tečka. A mohlo být po aféře a zbytečných soudních stáních a tahanicích. Stejně jako nemuselo dojít na celou řadu dalších sporů včetně soudu o očištění jména spisovatele Ferdinanda Peroutky, kterému Miloš Zeman zcela bezostyšně a lživě nasadil korunu jakéhosi obdivovatele Adolfa Hitlera.

Kromě Zemanovy žlučovité vlastnosti zašlapávat své oponenty do země je třeba zmínit, že Miloš Zeman zcela evidentně na svůj úřad už nestačí. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje důstojně a plnohodnotně vykonávat funkci prezidenta.

Nikdo nejsme ze železa ani žádný superman. Miloš Zeman to ale měl svým voličům i nevoličům čestně přiznat. Byla to otázka politické kultury, ale také naprosto reálná informace, kterou měli mít lidé k dispozici, než přišli k volbám.

Problém je, že Zeman svůj zdravotní stav před voliči tajil a bagatelizoval. A stále tvrdil, že je i přes drobné komplikace zdravý „jako řípa“. Teď působí dojmem, že funkci prezidenta nemůže zcela zvládat.

Velmi zajímavé hodnocení poskytl v tomto ohledu Zemanův rival v prezidentské volbě v roce 2013 a čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Ten v listopadu 2017 v rozhovoru pro agenturu ČTK řekl, že prezident Miloš Zeman se kvůli dlouhodobému užívání návykových látek hodně změnil.

„Lidé by si měli uvědomit, že nejenom fyzický stav, což je očividné, je důvod k zamyšlení, ale především také jistá změna osobnosti,“ řekl Schwarzenberg a dodal: „Já ho znám už dvacet let a on se velice změnil. Každý lékař vám potvrdí, že dlouhé používání návykových látek odstraňuje zábrany. To považuji za velký problém.“

Miloš Zeman nemá zábrany se usoudit k smrti. Miloš Zeman nemá zábrany opakovat lži. A nemá ani zábrany zatěžovat soudy a stát.

Podobně to vidí i jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny Jan Hnízdil. Ten ve své knize Zaříkávač nemocí připomněl, že na takové chování existuje i jistá „diagnóza“.

„Bývalý britský ministr zahraničí a lékař David Owen píše ve své knize Nemocní u moci, že jde o nákazu politickou zpupností: syndrom hybris,“ uvedl Hnízdil. „Člověk s určitou charakterovou vadou se dostane do vysoké politické funkce a postupem času ztratí kontakt s realitou. Sám sebe začne považovat za výlučného, neomylného, přestane naslouchat jiným. To, co by si běžný občan nedovolil, se pro něj stává běžným. Je jako utržený ze řetězu,“ napsal doktor Hnízdil.

V kontextu toho, co již víme, bych si tedy dovolil onen humorný inzerát citovaný na začátku článku přehodnotit a dát mu ještě silnější, extrémní polohu. A do budoucna jej trochu přitvrdil. Do takového inzerátu bych pak po zkušenostech s Milošem Zemanem napsal:

„Lžete? Urážíte? Jste sprostý, vulgární a pomstychtivý? Pak máte předpoklady stát se prezidentem.“

Přeji nám všem, abychom zase žili víc v pravdě než ve lži. A aby kolem nás bylo více lásky, tolerance a porozumění. Česká politika i prezidentský úřad to potřebují jako prase drbání.

Reklama

Doporučené