Hlavní obsah

Jeden žák na jednoho učitele. Takto se originálně dohánějí školní resty

Foto: Tomáš Svoboda

Brněnská střední škola v Olomoucké ulici se znovu otevřela žákům. Ti však docházejí na výuku po jednom.

Reklama

21. 2. 18:50

„Zpátky ke strojům!“ Na brněnské Střední škole technické a ekonomické rázně bojují s covidem-19. Na výuku chodí žáci po jednom. Učitelé s nimi dohánějí praxi. Se šířením nemoci problémy nemají.

Článek

Už druhý školní rok epidemie ovlivňuje jejich učení. A hlavně pracovní budoucnost. Absence prezenční výuky nejhůř dopadá na studenty praktických oborů. Seřizovači CNC strojů, obráběči nebo třeba puškaři se jen těžko učí potřebným dovednostem z pokoje, kde celé dny civí do počítače. Pilování nebo třeba výrobu pušek u monitoru logicky nezvládají. „Najednou tu máme žáky druhých ročníků, kteří v životě nestáli u soustruhu. Je to katastrofa,“ zoufá si zástupce ředitele Jindřich Felkel. Na brněnské Střední škole technické a ekonomické má na starosti praktické vyučování.

S covidovou absencí se tu v únoru vypořádali originálně.

Vytopili dílny, povolali pedagogy a sezvali žáky zpět do školy. Ti se u učitelů či mistrů už dva týdny střídají po jednom. V několikahodinových intervalech a za dodržování všech protiepidemických opatření. „Dohnala nás k tomu aktuální situace, prostě zoufalství. Praktické vyučování má absenci obrovskou a nelze je nahradit žádnou formou distančního vzdělávání. Nečekali jsme na to, že nás budou oslovovat sami žáci, a přikročili jsme k variantě individuálních konzultací,“ vysvětluje ředitel školy Zdeněk Pavlík.

Vedení školy předtím obeslalo rodiče i studenty a nachystalo rozpisy dílen. Každý student ví, kdy a na jak dlouho má za učitelem dorazit. Ve škole se za den prostřídá asi šedesátka žáků z celkových 1500. Do školy dochází i studenti, kteří potřebují speciální pedagogy.

V pátek dorazil třeťák Ondřej Ištvánek. V oboru Mechanik seřizovač jej v září čekají covidem přesunuté závěrečné zkoušky. Je rád, že se alespoň na skok vrátil do poloosiřelých dílen. Bez pravidelné praxe u strojů se musí obejít už třetí pololetí. „Určitě jsem toho hodně zameškal a neumím to, co bych se naučil za tu dobu ve škole. Alespoň si teď zopakuju některé postupy, abych závěrečky zvládl,“ pochvaluje si.

Novinka se v úvodních týdnech zaměřuje hlavně na 350 žáků, kteří se chystají na maturity a závěrečné zkoušky. Zapojilo se přes osmdesát procent středoškoláků, docházka je přitom dobrovolná. „Pro některé je časově neefektivní strávit tu jen pár hodin, protože dojíždějí zdaleka,“ shrnuje ředitel.

Většina však nabídky využila. „Obráběči se tu střídají po půlce pracovního dne, asi třech a půl hodinách. Zatím jsem měl stoprocentní účast, a pokud ne, tak se mně žáci omluvili,“ vítá nový systém vedoucí učitelů odborného výcviku Miroslav Doležal.

Ve třech sousedních dílnách se mimo epidemii učí třicítka žáků současně. „Teď jsou tady tři, takže poloprázdno. Ale kluci mají možnost si aspoň připomenout to, co zapomněli. Za mě toho nezapomněli mnoho,“ říká optimisticky.

Studenti individuálnější praxi oceňují. „Jsem tady sám, alespoň si to snáz procvičím, protože je tady pan mistr jenom pro mě. Můžu se na cokoli zeptat a nemusím čekat, než si to vyřídí s někým jiným,“ má jasno Ištvánek.

Potvrzuje to také učitel elektrotechniky a pneumatiky Jiří Šandera. „Mezi učitelem a žákem odpadá ostych. Najednou neřeší, pokud se zeptají z jejich pohledu na něco hloupého, co na to spolužáci, aby se třeba nezasmáli. Má to velký přínos a studenti stihnou víc,“ vypočítává Šandera.

Zdůrazňuje, že přímou účast ve škole moderní výpočetní technika nahradí jen těžko. „Můžeme při výuce využít simulátor, který je velice podobný. Ale přímo tady si student vyzkouší, jak na pultu zasunout hadičku, což za něj počítač neudělá. Pro žáky je to velké plus,“ doplňuje.

Zástupce Felkel přidává další konkrétní příklad. „U oboru puškař, který je postavený na manuální dovednosti, má žák doma těžko soustruh. A je tu celá řada panelákových dětí, které doma nemají žádné nářadí, stroje. Prostě neudělají nic.“

Obavy kvůli budoucí praxi má i student třetího ročníku Theodor Karapetjan. V dílně si právě zkouší správné nastavení stroje. „Trochu se bojím, protože tu práci člověk musí mít v ruce. Zvládl bych to, ale za mnohem delší čas, než k tomu teď máme určený. Snad to doženu, budu se snažit,“ říká.

Že na žáky těžce dopadá izolace, dokládá školní psycholožka. V posledních měsících má mnohem víc práce. „Chybí jim sociální kontakty, možnost přímo komunikovat s vyučujícími, spolužáky. Někteří si absolutně nevědí rady se zadáváním úkolů. Mají problémy i s distančním vzděláváním jako takovým. Sedí u obrazovek, ale pořád jsou tam sami se sebou,“ předává její zkušenosti ředitel.

Se šířením koronaviru přitom škola žádné problémy neřeší. „Evidujeme asi dva pedagogy, kteří jsou v karanténě kvůli partnerům. Neměli jsem velký problém ani v době, kdy ještě neplatil zákaz prezenční výuky. Našlo se jen pár případů,“ dodává ředitel.

V týdnu od 22. února jsou v Brně jarní prázdniny. Ve škole teď podobně jako jinde s napětím očekávají, jestli výuku restartuje antigenní testování. „Pokud by pokračoval stávající režim, tak se naše tabulky a rozpisy dílen rozšíří i na období po prázdninách,“ ubezpečuje žáky ředitel.

Výuka jeden na jednoho má dál zelenou.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené